Zo všetkých reakcií sú najhoršie ústupky. Nepomohli v minulosti a neprinesú nič ani dnes. Neville Chamberlain je doteraz na smiech. A budúcim generáciám budú na smiech aj dnešní mierotvorcovia, nerozumejúci pozadiu oboch agresií.

Izrael nevděčí za svou existenci Británii ani USA, ale Stalinovi… a Rusku naprosto jistě nesmíme věřit… Britské ministerstvo zahraničí ani ministerstvo zahraničí USA neočekávaly, že Izrael zvítězí. Británie…

Jsme Němci, Češi, Poláci, či Slováci, mnozí z nás vnukové generací druhé světové války, a máme šanci nepostavit se znovu proti izraelskému národu, ale podpořit jej! Máme novou šanci neopakovat chyby našich předků!

Podle židovské tradice Bůh dokončil stvoření světa na Roš ha-šana. Každý rok v tento den Bůh provádí inventuru, roční zúčtování. Usedá k soudu nad celým lidstvem a prohlíží „složku“ každého člověka.

Francie jako Francie se potácí na pokraji zániku kvůli povstání muslimských přistěhovalců, kteří nikdy nepoznali Edith Piaf, stejně jako naši ilegální přistěhovalci nikdy nepoznali Franka Sinatru.

Ti otravní archeologové stále objevují důkazy o tom, že v Izraeli ve starověku žili Židé, ale o „Palestincích“ nenašli nic… Palestinská samospráva musí archeology nenávidět!

Nedávno Izraelci oslavili Den Jeruzaléma, svátek připomínající zázračné osvobození Jeruzaléma izraelskými obrannými silami během šestidenní války v roce 1967…

V židovském kalendáři je spousta svátečních dnů, z nichž většina s sebou nese povinnost jíst a veselit se. Ale pouze Purim má navíc micvu (přikázání) „jíst, PÍT a být veselý“… opít se tak, že „člověk nerozezná slova ‚prokletý Haman‘ a ‚požehnaný Mordechaj’“. Co je na Purimu tak zvláštního?

Pro Araby je Chrámová hora místem, kde tato válka začala. Pro vysoce postaveného izraelského ministra, který se vzepřel jejich hrozbám, je to důležité symbolické vítězství.

Svátek Chanuka zanechal v moderním Izraeli a židovském světě v mnoha ohledech svou stopu, zejména pokud jde o malou skupinu židovských bojovníků známou jako Makabejci…

„Arafata otrávil člověk, který mu podával kávu nebo čaj, nechránil se před ostatními a důvěřoval lidem, byly jich stovky a možná tisíce, kteří Arafatovi dávali dárky a jídlo“.

Ještě nikdy v dějinách se nestalo, že by byl malý národ vyhnán ze své země, přesto se vrátil a znovu založil své království a zachoval si…

Již téměř sto let zuří konflikt o Svatou zemi mezi Židy a palestinskými Araby, kteří si ji při přivlastňují pouze pro sebe a to navzdory skutečnosti, že jim nikdy nepatřila, jaktěživ neexistoval v dějinách samostatný Palestinský arabský stát…

V letech 1989 až 2006 odešlo ze země přes půldruhého milionu Židů, z toho milion a čtvrt do Izraele a ostatní do Spojených států, Kanady a Evropy.

„V Basileji jsem založil Židovský stát. Kdybych to řekl dnes nahlas, odpovědí by byl všeobecný smích. Možná za pět let, ale určitě za padesát to bude vědět každý.“