Nedávno Izraelci oslavili Den Jeruzaléma, svátek připomínající zázračné osvobození Jeruzaléma izraelskými obrannými silami během šestidenní války v roce 1967…
Pro Araby je Chrámová hora místem, kde tato válka začala. Pro vysoce postaveného izraelského ministra, který se vzepřel jejich hrozbám, je to důležité symbolické vítězství.
„Odmítl jsem ten dopis přijmout, natož podepsat,“ zaburácel Begin. „Kdybych na tebe Jeruzaléme zapomněl, ať má pravice uschne,“ řekl Begin prezidentovi Spojených států amerických, „a ať mi jazyk zaschne v ústech“
Clinton napsal, že s mírovou nabídkou, která byla na stole: „Jsem nemohl uvěřit, že by Arafat udělal tak obrovskou chybu …“
Je to snad to stejné UNESCO, které rozhodlo, že Jeskyně patriarchů v Hebronu a Ráchelina hrobka jsou „muslimské mešity“? … to stejné UNESCO, které přijalo rezoluce popírající židovskou historii Chrámové hory?!
Žili jsme v nechráněných, rozsekaných a prakticky nebránitelných hranicích, bojovali proti ohromné přesile a lépe vyzbrojenému nepříteli a po Šestidenní povstali. Slyšeli jste snad někdy o tak neočekávaném vítězství…?!
Pokud vezmeme v úvahu všechny mírové iniciativy, které byly za posledních 83 let navrženy, musíme zvážit možnost, že Palestinci nechtějí založit svůj vlastní stát.. Jejich vedení tvrdí, že každý návrh je konspirací a každá iniciativa je pastí.
Takže, pokud se zajímáte o mír na Blízkém východě, možná odpovědí není tlačit Izrael, aby Palestincům ještě jednou nabídl stát. Možná odpovědí je tlačit Palestince, aby konečně přijali existenci židovského státu.. Zdá se, že pro příliš mnoho palestinských Arabů je dvoustátní řešení nepřijatelnou nabídkou.
