Dodržování tradic smutku připadá letos mnoha Izraelcům velmi příhodné.
Letošní oslavy Dne Jeruzaléma mě opravdu zaskočily. A to jsem si po téměř 200 návštěvách Izraele myslel, že mě tam toho již moc nepřekvapí… Každému, kdo si přečetl některý z mých dřívějších blogů, musí být jasné…
„Žid, který se modlí na Chrámové hoře, je zatčen. Proč se Arabové mohou modlit a Židé mají modlitbu zakázanou?“ Sáhnou zákonodárci na status quo a pokusí se rozšířit židovská práva na svatém místě v Jeruzalémě?
Chováme se, jako bychom my byli Římané a Arabové Židé… To, že Arabové šlapou po Chrámové hoře, zatímco Židé dole u Zdi nářků naříkají, je znamením našeho pokračujícího vyhnanství.
Pouhá hrozba, že tato správa bude nabídnuta – řekněme Saúdské Arábii, aby uzavřela mírovou dohodu – by mohla stačit k tomu, aby Jordánsko začalo brát svou prestižní „zvláštní roli“ vážněji.
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v Prostějovském večerníku článek, komentující události spojené s Izraelem, jeho hlavním městem Jeruzalémem…
Masové násilí ze strany izraelských Arabů proti jejich židovským spoluobčanům není ničím jiným než náboženskou válkou a musí se s ní tak i zacházet. Když jsou zapáleny synagogy a náboženské semináře, jde o náboženskou válku…
S návrhem odsouzeného z Marylandu, abychom vrahům platili za to, že nás přestanou ohrožovat, se jednalo jako s kravinou, není to však ten stejný nápad, jako dát vrahům z PA jejich vlastní stát?
Clinton napsal, že s mírovou nabídkou, která byla na stole: „Jsem nemohl uvěřit, že by Arafat udělal tak obrovskou chybu …“
„Je to dobré pro Židy?“ – tato otázka byla položena na tolika místech a tolikrát, že se stala pointou. Odpověď, aplikovaná na potenciální Bidenovu správu, bohužel není příliš veselá.
Žili jsme v nechráněných, rozsekaných a prakticky nebránitelných hranicích, bojovali proti ohromné přesile a lépe vyzbrojenému nepříteli a po Šestidenní povstali. Slyšeli jste snad někdy o tak neočekávaném vítězství…?!
Takže, pokud se zajímáte o mír na Blízkém východě, možná odpovědí není tlačit Izrael, aby Palestincům ještě jednou nabídl stát. Možná odpovědí je tlačit Palestince, aby konečně přijali existenci židovského státu.. Zdá se, že pro příliš mnoho palestinských Arabů je dvoustátní řešení nepřijatelnou nabídkou.
