Podle nedávné zprávy Daily Mail zůstali tři nejstarší Eichmannovi synové věrní svému otci a pokusili se pomstít jeho popravu.

Jak se to stalo, divil se Walid Shoebat z Betléma, že „4. června 1967 jsem byl Jordáncem a přes noc jsem se stal Palestincem? … Dokud se Židé nevrátili do Jeruzaléma, považovali jsme se za Jordánce.“

Kapitola čtvrtá:  Dodávky zbraní – výzbroj pro pěchotu a dělostřelecký materiál

Československo a jeho vojenská pomoc státu Izrael v prvním období jeho samostatné existence

Náš vůdce Mordechaj byl ochoten raději zemřít, než aby se sklonil před zlým Hamanem. Žid nepoklekne ani před králem, ani před prezidentem. A určitě nepoklekne před aktivisty za zločiny, které nespáchal. Žid pokleká před B..em… 

„Pokud se týká sionismu, považuji jej za naději budoucnosti židovského národa, a takové naděje se nesmí nikdo vzdávat. Každým způsobem je ´mně sionismus jako věc charakteru sympatický. Má v sobě potenci vůle a dává židovskému životu určitý charakter.“ T.G.Masaryk pro židovský deník Haint, 1924

Podle krajních levicových aktivistů jsou bílí muži a bílá nadvláda zodpovědní za neštěstí třetího světa.. Chtějí přesvědčit svět, že Izrael kolonizuje a diskriminuje tmavé lidi s bronzovou barvou pleti.

Kapitola třetí: Zbraně pro Izrael – celkový rámec realizace a něco o leteckém mostu z Čech do Izraele.

Československá pomoc Izraeli v letech 1947 až 1951 a její všeobecný politicko – společenský rámec v naší zemi.

„To je nezvratný důkaz fenoménu, který jsem popsala“ říká doktorka Eshedová, „kdykoli tedy uvidíte arabské město se jménem Kafr „XYZ“, víte jistě, že to byla původně židovská vesnice.“

V roce 1948 bylo Československo první, kdo dodal Izraeli zbraně. A to i přes mezinárodní embargo na zbraně.. Dnes se tyto dvě země nepovažují pouze za spojence, ale za něco mnohem většího.

Takže, pokud se zajímáte o mír na Blízkém východě, možná odpovědí není tlačit Izrael, aby Palestincům ještě jednou nabídl stát. Možná odpovědí je tlačit Palestince, aby konečně přijali existenci židovského státu.. Zdá se, že pro příliš mnoho palestinských Arabů je dvoustátní řešení nepřijatelnou nabídkou.

Je to snad to stejné UNESCO, které rozhodlo, že Jeskyně patriarchů v Hebronu a Ráchelina hrobka jsou „muslimské mešity“? … to stejné UNESCO, které přijalo rezoluce popírající židovskou historii Chrámové hory?!

„Je to všude.“ Kdosi řekl: „Chceš se něco dozvědět o Americe, přečti si knihu. Chceš se něco dozvědět o Izraeli, vem si lopatu. Tak kontroverzní to je proto, že je na palestinské straně mnoho těch, kteří neuznávají, že Židé v izraelské zemi vůbec kdy žili…“

Ve 20. století žilo v arabských zemích milion Židů, dnes jich zbylo pouze pár tisíc.. Bohaté a vzdělané židovské obyvatelstvo bylo nahrazeno slabou a chudou populací, což byl kulturní šok, který ovlivnil především Sýrii, Irák a Libyi.