Mezi uspěchanými ulicemi Tel Avivu, uprostřed kakofonie agresivních řidičů a mísících se dialektů, spočívá malá oáza klidu přímo v centru velkoměsta.
Na Bialikově náměstí ve tříposchoďovém domě se nachází CityTree, fungující jako eko-domov, začínající podnik, škola ekologie, skoro-hostel a komunitní centrum pro eko-aktivisty z celého světa. Byt slouží jako ukázka toho, jak může vypadat zelené a komunitní bydlení uprostřed města.
CityTree zve neznámé lidi i přátele na nesčetné workshopy a jiné události a vítá každého, kdo zaklepe na jejich pěkně pomalované dveře.
Tuto středu vedla zakladatelka CityTree, Tami Zori, první letošní anglický seminář o různých cestách, jak žít udržitelněji v městském prostředí. V páteční rána jsou semináře vyučovány hebrejsky, takže mají zájemci možnost se vzdělávat ohledně životního prostředí v jazyce, který jim více vyhovuje.
Na první hodině se v obývacím pokoji CityTree sešlo 11 studentů z různých koutů světa, aby se naučili něco o „bokashi“, metodě kvašení, kterou komunita používá k bezplatnému kompostování zbytků jídla od více než dvaceti svých sousedů. Na konci tříhodinového semináře, během kterého Zori také přednášela o změně klimatu, si každý student odnesl pytlík plný „bokashi“.
Nyní žije v CityTree osm lidí, z nichž pět zde pracuje na plný úvazek a tři jsou hosté, kteří v bytě zůstanou na několik týdnů. Počty se ale mění, podle toho, kdo zrovna potřebuje nocleh.
Lidé pracující v CityTree domácnost udržují, dělají cokoli od úklidu v kuchyni přes organizaci workshopů až po práci na komunitní zahradě. Také zajišťují, aby v kuchyni byly stále pro každého, kdo zde bydlí, k dispozici čerstvé místní veganské potraviny.
Pracovat v CityTree také znamená vzdát se mnohých věcí, na které jsme si v životě 21. století zvykli. Například splachovací zařízení bylo nahrazeno kýbly s vodou, která je shromažďována pod umyvadlem. Lidé pracující zde na plný úvazek dokonce ani nepoužívají toaletní papír, místo toho volí utěrky na více použití a přenosný bidet. V koupelnách pro hosty ale rulička papíru je. Chybí zde klimatizace, což znamená každou noc otevřená okna a sítě proti komárům.
CityTree nedovoluje v domě průmyslově vyrobené potraviny, takže nezdravé svačiny a jídlo ze supermarketů jsou pro jeho obyvatele věcí minulosti. Bydlet v CityTree také znamená nemít vlastní pokoj, protože každá místnost patří všem. Matrace v japonském stylu slouží ve dne jako malé gauče na sezení a v noci jako postele.
Kira Zimmerman, třiadvacetiletá studentka z Ameriky, říká, že přechod k životu v CityTree „byla ta nejtěžší věc na světě.“ Zároveň to bylo podle ní to nejlepší, co ji v životě potkalo. „Byla jsem úplně jiný člověk, než jsem sem přišla. Získala jsem domov v cizí zemi s místními lidmi, kteří věnují čas tomu, abych se tu cítila vítaná, a učí mě svému jazyku a kultuře. Zároveň tak patřím do komunity.“
CityTree je výsledkem Zoriiny pětadvacetileté cesty transformace od „kapitalistického“ života v Izraeli a New Yorku, kdy pracovala na předních pozicích v oboru špičkových technologií, k „anarchistce“, která se rozhodla založit a vést tuto komunitu na plný úvazek. Vysvětluje, že její tělo začalo mít problémy kvůli nezdravému způsobu života, což ji vedlo k tomu, aby si postupně nejprve více dávala pozor na to, co jí, potom odkud to pochází a nakonec jak to dopadá na planetu.
„Začalo to zdravotní krizí, a o deset let později jsem si uvědomila, že to není o mém osobním zdraví, je to o zdraví planety. Není to osobní příběh, je to globální příběh, a já jsem jeho součástí a můžu být buď součást globálního vymírání, nebo globálního vyléčení. Je to volba. A já se chci podílet na globálním léčení, protože je mnohem zábavnější zachraňovat svět, než ho ničit.“
Zori také zmiňuje nejtěžší aspekt života v CityTree: peníze. „Je to frustrující, snažit se dělat správnou věc a zároveň se strachovat, jestli to budu moci dělat i příští měsíc.“ CityTree se spoléhá na workshopy, drobný prodej, finanční dary a platící hosty, ale stále má problém zaplatit nájem měsíc od měsíce.
CityTree zůstává jedinou ekoogickou komunitou v Tel Avivu, model toho, jak žít udržitelně a soběstačně v urbánním prostředí.
