Nemohu si pomoci, ale mám dojem, že tito irští dobráci nás vracejí přímo do doby německých rasistických zákonů z třicátých let, jejichž heslem bylo: Kauft nicht bei Juden! (Nekupujte u Židů).
Autor: Jürgen Bühler, ICEJ, 21. února 2019
V irském parlamentu se nyní projednává návrh zákona, jehož cílem je kriminalizovat obchod se zbožím pocházejícím z izraelských podniků usazených na sporných územích. Těžko si umím představit něco skandálnějšího! Jako Němec a občan Evropské unie považuji tento návrh za naprosto zavádějící, extrémně neférový, kontraproduktivní, a především morálně ostudný.
Zákon, pokud by byl schválen, by pokutoval částkou až 250 000 eur nebo pěti lety vězení každého, kdo by byl shledán vinným z dovozu nebo prodeje jakéhokoli zboží a služeb s původem z „okupovaného území“. Zákon se tváří univerzálně, ale jeho tvůrci jej pečlivě formulovali tak, aby se vztahoval pouze na jediné okupované území, a sice na tzv. „izraelské osady“ na Západním břehu, ve východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách. Autoři zákona to otevřeně přiznávají a hrdě prohlašují, že Irsko vyvede Evropu a celý svět ze současné slepé uličky vyjednávání a přispěje k míru. Nic nemůže být pravdě vzdálenější!
Návrh zákona je zcela zavádějící, protože cesta k míru, kterou nabízí, je falešná. Mezinárodní společenství vždy přistupovalo k izraelsko-palestinskému konfliktu jako ke sporu, který musí nakonec vyřešit obě strany mezi sebou přímým jednáním. Počínaje rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 242, všechna rozhodnutí OSN k tomuto konfliktu byla přijímána v rámci hlavy 6 Charty OSN, která pojednává o dobrovolném řešení konfliktů. Veškeré aktivity vždy směřovaly k tomu, aby byly oběma stranám nabídnuty cesty k míru a aby byly povzbuzeny k hledání řešení ve dvoustranných rozhovorech. Tento přístup pomohl přijmout dohody z Osla, pod kterými je EU podepsaná a které stanoví, že právní postavení osad bude ponecháno na konečnou dohodu mezi Izraelem a Palestinci.
Irská republika se však nyní snaží vnutit jednostranné řešení, jako kdyby rezoluce 242 a následující byly přijaty v rámci hlavy 7 Charty OSN jako závazné a vynutitelné silou. Jak se přiblížíme k míru, když zavřeme do irského vězení někoho, kdo si koupí láhev mezinárodně oceněného vína Shiraz z vinařství Psagot nebo zlatou medailí oceněný Cabernet Sauvignon z vinařství Tura? Žena v domácnosti, která do salátu použije olivový olej ze Šíla nebo udělá dezert s jahodami nebo datlemi z údolí Jordánu by mohla nevědomky vyvolat rodinný bankrot. Co když nějaký antisemitský soused zpozoruje v její kuchyni tento kontraband a udá ji úřadům? Jak byste chtěli férově prosazovat takový absurdní trestní zákon?
Návrh je kontraproduktivní vůči úsilí o mír, protože Palestince za jejich neústupnost odměňuje. Jaký by měli mít nyní důvod činit jakékoli ústupky, když veškerý tlak a vina je svalována na stranu Izraele? Jsou snad Židé, kteří se vrátili do srdce své starověké domoviny větším ohrožením světového míru než jejich palestinští a arabští sousedé, kteří na nich už celá desetiletí páchají násilí?
Tento trestní zákon by ale nejvíc ublížil právě Palestincům. Jak jasně ukázal případ firmy SodaStream, mnohé podniky a továrny v izraelských osadách zaměstnávají palestinské dělníky a platí jim platy, které jsou v průměru čtyřikrát vyšší, než kolik si vydělají ostatní Palestinci. Často jsou živiteli početných rodin, takže kdyby je izraelské podniky musely propustit a přesunout výrobu jinam, postihlo by to desetitisíce Palestinců.
Další vadou navrhovaného zákona je to, že je v rozporu s obchodními pravidly Evropské unie, podle nichž za mezinárodní obchod odpovídá Brusel, a ne národní vlády. Navíc by donutil americké a irské firmy, které obchodují mezi oběma státy, aby se rozhodly, zda budou raději porušovat tento zákon, nebo zákony proti bojkotu Izraele přijaté v nedávných letech v USA na federální i státní úrovni.
To je však ten nejméně závažný aspekt uvažovaného zákona. Co je na něm skutečně nechutné je nehorázný antisemitismus, protože zákon hrubě napadá pouze židovské „okupanty“ a žádnou jinou okupační sílu na světě. Jak může být tento zákon spravedlivý, jak tvrdí jeho tvůrci, když je tak hrubě diskriminační? Co takhle olivový olej z části Kypru okupované Turky? Nebo ryby z Krymu okupovaného Rusy? Nebo datle ze Západní Sahary, kterou okupuje Maroko? Všechny tyto produkty se mohou do eurozóny volně dovážet, jen Židé potřebují dostat další lekci.
Nemohu si pomoci, ale mám dojem, že tito irští dobráci nás vracejí přímo do doby německých rasistických zákonů z třicátých let, jejichž heslem bylo: Kauft nicht bei Juden! (Nekupujte u Židů) Takové bylo pravidlo tehdy v Německu, a přesně totéž říká tento zákon irským občanům dnes, pouze je zabalen do blyštivého obalu a povrchně se odvolává na podporu míru a „evropské hodnoty“.
Jménem všech našich evropských poboček vyzývám Evropskou unii, aby tento rasistický zákon odsoudila a postavila se proti jeho schválení. V době, kdy píšu tyto řádky, si připomínáme památku obětí holocaustu. Jestliže jsme se skutečně poučili z nacistické genocidy proti Židům, musí Evropa tento pokus vybrat si k potrestání Židy odmítnout.
Chtěl bych také irským zákonodárcům připomenout, že pokud jim opravdu záleží na dosažení spravedlivého a trvalého míru na Blízkém východě, měli by vzít na vědomí, že právě ty izraelské firmy, které působí na Západním břehu a které poskytují Palestincům dobře placené zaměstnání, jsou nejlepším příkladem koexistence a tolerance, jaký by si evropský politik za současných okolností mohl přát. Židé a Palestinci v nich nejen dostávají stejné platy, ale často mají i stejné příležitosti k dalšímu vzdělávání. Jsou to místa, kde se každodenně potvrzuje spolupráce a mírová koexistence, a jako taková si zaslouží evropskou podporu a investice, nikoli zadušení.
Takže Irové, zastavte to bláznění!
Autor je prezident ICEJ
