Benjamin Netanjahu je další Izraelec. Proto ho levice nenávidí.
Autor: Giulio Meotti, 7.4.2019 23:59
Benjamin Netanjahu nezanechal v arzenálech svých soupeřů mnoho munice. Učinil Izrael bohatším a bezpečnějším; použil vojenskou sílu bez nutnosti vstupu do války; zlepšil vztahy se svými nepřátelskými sousedy i světovými vůdci a od roku 1996 do roku 1999 a od roku 2009 do současnosti byl zvolen předsedou vlády.
Voliči z konzervativních náboženských kruhů, rusky mluvící přistěhovalci a Mizrahi (Židé z arabského světa) zůstávají pevnou základnou Likudu. Oni jsou nemesis levicové elity. Velké rodiny z tradičních konzervativních společenství arabského světa.
Tajemství Netanjahuova úspěchu spočívá v místech, jako je Kiryat Malachi, „město andělů“, která je pevností konzervatismu velkých rodin. Synové „Izraele hashiah“, druhého Izraele, kteří sice nezaložili stát, ale stali se jeho silou. Ve stanech uprchlických táborů a pokropeni DDT po svých příchodech, byli jako mladí lidé zařazeni do armády a na nejpodřadnější práce, zatímco elita jako Šimon Peres přebírala Ministerstvo obrany. Pravicoví revizionisté, náboženští Židé, Mizrahi, kteří emigrovali z arabských zemí, drobná buržoazie nových měst, tito všichni byli starým izraelským establišmentem zanedbaní a nenáviděni.
Labournisté mají nejvyšší počet hlasů ve 28 z 33 nejbohatších měst, zatímco Likud má velmi vysokou většinu u nižších a střední ekonomické třídy; v 64 z těchto 77 měst, je první Likud. Netanjahu vyhrává v Judeji a Samaří, ale také na okraji zelené linie, v místech jako Sderot (42,8%), Aškelon (39,8%), Or Yehuda (40,5%), Ramle (39,8%), Tiberias (44,5%) a Kiryat Shmona ( 39,9%).
V tomto posledním městě byli Peres a jeho ministři, když ho navštívili, vypískáni, zatímco Netanjahu byl oslavován jako hrdina. Jsou to města pod hrozbami Hamasu a Hizballáhu a většina z nich jsou města obývaná Židy z arabského světa. Netanjahu má 40% hlasů v okrajových městech, jako je Beeršeba a Ašdod.
Centrální koalice je silná v pobřežním pásu měst z Tel Avivu do Haify. Je to „bílý kmen“ aškenázských Židů, jejichž rodiny už jsou v zemi delší dobu, jsou sekulární, v obraze, vzdělané, globalizované, s vyššími příjmy. V Kfar Shamriyahu, nejbohatším městě Izraele, mají levicové strany 75%. Je to amorfní skupina Židů aškenázského původu žijící severně od Tel Avivu a hluboce pohrdající náboženskými Židy.
Pravicový Likud byl kdysi stranou vzdělané buržoazie. Dnes je volen nižší ekonomickou třídou, která se cítí být vyloučena a utlačována elitou. Většinu izraelské levice tvoří vyšší státní úředníci, důchodci se středním vzděláním, profesoři, odborníci, jejichž kariéra a život byly vždy založeny na státních institucích. Vyrůstali ve světě Ben Guriona, zatímco se izraelská společnost měnila.
Většina Aškenázů však volí Netanjahua. Jako například ti, kteří mají obchod, nebo jsou podnikatelé. Levice je volena starými důchodci v pečovatelských domech vychovávaných v socialistické společnosti. Imigranti volí pravici. Mladí lidé, ti, kteří přišli před třiceti lety, také volí pravici. Chudí v Izraeli jsou méně socialističtí než bohatí.
Ideologický konsenzus je nesmírně pravicový. Silné myšlenky, že není možnost míru s Palestinci; agresivní zahraniční politika vůči Íránu; upřednostnění volného trhu vůči sociální péči; kulturní tradicionalismus. Levice změnila Izrael na multikulturní společnost.
Izraeli devadesátých let minulého století se pokoušela stará elita říct „získali jsme mír a musíme zaplatit cenu“. Izraelci se snažili deset let, až do Ariela Sharona. Pak se probudili. Nebude žádný „mír“.
Levice se pokusila spáchat sebevraždu. A ztratila veškerou důvěryhodnost.
