JERUZALÉM – Benjamin Netanjahu je velkým vítězem voleb 2019. Eliran Tal na Channel 20 v rozsáhlé analýze píše, že zatímco ho média z velké části zesměšňovala a stále se nad ním vznášela jeho obžaloba, Benny Gantz a jeho „generálská“ strana byli považováni za seriózní alternativu a rozštěpení pravého bloku mohl ublížit jakékoli budoucí pravicové koalici – na konci se Netanjahuovi podařilo přivést Likudu více než milion voličů a získat další ohromující výhru. V několika posledních dnech domácího volebního blázince umanévroval kampaň a dosáhl cíle, který si sám pro sebe stanovil – minimálně srovnat Modrou a bílou a zajistit stabilní pravicový blok.

Autor: Yoni Weiss, středa 10. dubna 2019 8:15

Nová pravice

A ano, skutečnost, že Naftali Bennett a Ayelet Shakedová zůstali mimo Knesset (pokud výsledky hlasů vojáků nezmění konečný výsledek), ho ani jeho ženu určitě nerozesmutnila.

Bennett a Shakedová jsou velkými poraženými. Dva zkušení ministři, kteří opustili Židovský domov ve prospěch dobrodružství, které se ukázalo jako neúspěšné a zbytečné a hrozbou pravicové koalici. Už na začátku týdne vládl na stranickém sekretariátu pocit, že to bude obtížné, ne-li dokonce nemožné. Shakedová nebyla Bennettovým výstupem nadšená a do jisté míry do něj byla zatažena. To bude stát vysokou politickou cenu. Strana bez reálného zázemí, dobrovolníků a aktivistů nemůže během dvou měsíců porazit standardní pravicové strany. To je cena Bennettovy politické arogance. Dokonce, i když by nějakým způsobem překročili práh, politické partnerství mezi Bennettem a Shakedovou musí skončit. Shakedová se vydá do vedení Likudu, kam patří. Bennett se pravděpodobně vrátí k podnikání a high-tech.

Oba jsou to dobří, energičtí a moudří politici, kteří izraelské společnosti velmi prospěli. Pokud jde o Shakedovou, ta se po éře Netanjahua na politickou scénu ještě pravděpodobně vrátí.

Zehut-Feiglin

Bylo by absurdní neztratit slovo o Moshe Feiglinovi. Ano – ještě další soudný den pro průzkumníky. Ten, který snil o sedmi křeslech v Knessetu, stejně jako Orly Levy Abukasis, skončil s ostudnou porážkou. Útok na něj, jak z pravé, tak z levé strany, si vybral svou daň, stejně jako trapné výstupy v médiích. Dokonce i jeho potenciální voliči prokázali zodpovědnost a zralost (navzdory jejich mladému věku) a nechali tuto nejasnou stranu mimo politickou hru. Netanjahu si může vydechnout úlevou. Feiglin je po Bennettovi druhé jméno, které by předseda vlády nechtěl mít vedle sebe v kabinetu.

Arabské strany

Kolaps arabských stran, od 13 křesel v odcházejícím Knessetu až k 10 v nastávajícím, je výsledkem nevolitelnosti arabských představitelů do sektoru, který mají reprezentovat. V roce 2015 byl Ayman Odeh vybrán jako naděje na změnu a posílení vztahů s voliči, kteří se moc nezajímají o to, co se děje v Gaze a jak je možné pomoci vůdci Mahmúdu Abbásovi. Arabští obyvatelé Izraele se chtějí integrovat do izraelské společnosti, mít své zaměstnání, zpevněné cesty ve svých komunitách, pocit bezpečí v ulicích a dobrou budoucnost svých děti. Tentokrát arabští voliči uvolnili svou frustraci z vedení, které je zklamalo.

Pollsters

Bylo by klišé říci, že jsme viděli Jom Kippur dalšího z průzkumníků. Ukázali především, že nejsou schopni řádně řešit ruské a chareidské sektory. Shas a Yisrael Beyteinu prokázali svou volební moc a přežili další milník, tentokrát to však nebylo snadné, ani pro Deri.

Kulanu

Moshe Kahlon přišel o 60% své moci z předchozího Knessetu. Začátkem týdne mluvil optimisticky a byl přesvědčen, že dosáhne osmi křesel. Ale i on se mýlil. Bude-li znovu pracovat jako šéf nezávislé strany, tak z politické mapy pravděpodobně zmizí. Bylo by dobře, aby se vrátil do Likudu. Nakonec, on i jeho partner, ministr Eli Cohen, jsou jasní Likudníci.

Strana práce

Chudák Avi Gabbay. Vrátit se s návratem pouhých šesti křesel za stranu, která založila stát, není o nic méně než trapné – ztráta 18 míst z předchozích voleb. Gabbay vedl zmatenou a nejasnou kampaň. V jedné fázi hrál na etnickou kartu a poznamenal, že je Maročanem, který prošel tranzitními tábory, nazval Netanjahua „rasistou“ a jindy se chlubil tím, že když se mu podařilo řídit společnost Bezeq, měl by uspět i v politice. Pak se rozhodl zalovit v obvodech Modré a bílé, a když si konečně uvědomil, že nemůže získat veřejnou podporu pro své vlastní vedení, chlubil se svým týmem v Labor party složenéhol převážně z levičáků. Ovšem ti, kteří chtěli hlasovat pro levici – volili Meretz.

Člověk má pocit, že Gabbayovy dny v izraelské politice jsou sečteny. Připojil se k labouristům s velkým slibem a potenciálem, ale poražené ve volbách. Opouští zlomenou stranu, u které je nepravděpodobné, že by se jí v blízké budoucnosti podařilo rehabilitovat.

Modrá a bílá

A poslední slovo, samozřejmě, k Modré a bílé. Strana vytvořená s jediným cílem svrhnout Netanjahua. Skupina generálů spolu s Avi Nissenkornem a bývalou mediální hvězdou Lapidem, spolu s několika dalšími, nedokázala přesunout voliče zprava. Benny Gantz, bývalý náčelník enerálního štábu IDF, nicméně politický nováček, udělal všechny možné chyby a jeho partnerství s Lapidem, Ganzem, Ashkenazim a Ya´alonem se nezdálo být přirozeným spojenectvím.

Gantz se nechal v posledních dvou měsících slyšet, že nevylučuje vstup do vlády na čele s Netanjahuem. Bylo by to pro něj dobré, kdyby se rozloučil se svými novými přáteli, přiznal, že ve svém úkolu vyhnat úřadujícího premiéra a příchodem s členy své strany, aby se připojil ke koalici, selhal. Lapid a Ya´alon mu vysvětlí, že vstoupit do koalice by bylo chybou a že Trumpova Dohoda století, stejně jako informace, že ji Netanjahu není připraven akceptovat, ospravedlňuje čekání v opozici.

Přesto Gantz není ten typ. Nešel do politiky, aby se stal dalším Shelly Yachimovichem. Nechte ho, aby se pokusil vypracovat si možnost vstupu do Netanjahuovy vlády jako ministr obrany. Je to něco, o co by měl Netanjahu zájem? To nikdo neví. Zatím.