Autor: Majid Rafizadeh, 26. června 2019, překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská, převzato od GATESTONE INSTITUTE.
„Zlaté časy jsou pryč a již se nikdy nevrátí. Írán již nemá dost peněz, aby nás financoval.“ – bojovník Íránem podporované milice v Sýrii, The New York Times, 26. března 2019.
Pod tlakem protiíránských sankcí vyzval lídr íránského spojence Hizballáhu Hassan Nasralláh své spolubojovníky, aby se snažili zajistit finanční zdroje k „vedení džihádu a podíleli se tak na právě probíhající bitvě.“
Íránská národní měna íránský riál klesla na své historické minimum – v listopadu 2017 se americký dolar rovnal přibližně 35 000 íránských riálů, v květnu 2019 to však již bylo více než 42 000 íránských riálů, na černém trhu až 130 000 íránských riálů.
Kritici amerického prezidenta Donalda Trumpa ho rychle odsoudili za jeho politiku vůči Íránu a za sankce, které uvalil na teokratický režim. Jejich argument je zakotven v myšlence, že jediná účinná politika vůči Íránu spočívá ve vzájemné spolupráci: jinými slovy, v appeasementu.
Během osmileté vlády bývalého prezidenta Baracka Obamy měli tito kritici možnost politiku appeasementu iniciovat a rozšiřovat. Ve snaze vládnoucí mulláhy uspokojit udělal prezident Obama v tomto období řadu bezprecedentních ústupků. Při jednáních s nimi překypoval Obama na každém kroku štědrostí a flexibilitou. A čeho tím Obama dosáhl?
Jakmile byly sankce proti Íránu během Obamovy vlády zrušeny, tak se rychle ukázalo, že Írán získal v očích mezinárodního společenství globální legitimitu. Tato nově nalezená legitimita a zrušení sankcí zajistily íránským vojenským institucím – Íránským revolučním gardám, íránským milicím a teroristickým skupinám – příjmy v miliardách dolarů.
Teherán tento příliv peněz použil k rozšíření svého vlivu v celém regionu – v Sýrii, Iráku, Jemenu a Libanonu. Tato expanze měla velký úspěch.
Nejnovější zprávy nyní ukazují, že ti, kteří podporují myšlenku appeasementu vůči Íránu a kritizují přísnou Trumpovu politiku, jsou naprosto na omylu.
Sankce ve skutečnosti vyvinuly na íránskou vládu značný tlak a díky nim íránští vůdci omezují financování svých spojenců, milicí a teroristických skupin.
Státem kontrolovaný syrský deník Al-Watan učinil 17. dubna 2019 bezprecedentní krok a překvapivě prozradil, že Írán zastavil syrské vládě svoji úvěrovou linku. Bylo to jen den poté, co Sýrii navštívil íránský ministr zahraničí Džavád Zaríf.
Syrský deník si také posteskl, že Teherán do Sýrie již šest měsíců nebyl schopný dopravit ropu. Podle deníku Al-Watan čelí vláda Bašára al-Asada nedostatku pohonných hmot. Syrský těžební průmysl vyprodukuje jen zhruba 25 % potřebných pohonných hmot, takže je Sýrie v dodávkách pohonných hmot závislá na Íránu.
Skutečnost, že deník Al-Watan takovou zprávu zveřejnil jen jeden den poté, co Sýrii navštívil íránský ministr zahraničí Džavád Zaríf, ukazuje, že Damašku se nepodařilo přesvědčit Teherán, aby Sýrii dál poskytoval úvěry a i nadále do Sýrie vyvážel ropu.
Od té doby, co americký prezident Donald J. Trump odstoupil od Íránské jaderné dohody (Joint Comprehensive Plan of Action, JCPOA) příjmy Íránu z exportu ropy neustále klesají. Předtím, než Spojené státy od Íránské jaderné dohody odstoupily a zaujaly vůči vládě mulláhů tvrdší postoj, vyvážel Írán více než 2,5 milionu barelů ropy denně. Vývoz ropy Íránem od té doby klesl na přibližně 1,1 milionu barelů denně. To představuje pokles o více než 50 %.
Podle posledních zpráv přinutily americké sankce Írán také omezit financování svých milicí v Sýrii. Íránští bojovníci již nedostávají své platy a výhody, což jim velmi ztěžuje pokračování v boji a destabilizaci regionu. Bojovník Íránem podporované milice v Sýrii deníku The New York Times řekl: „Zlaté časy jsou pryč a již se nikdy nevrátí. Írán již nemá dost peněz, aby nás financoval.“
Pod tlakem protiíránských sankcí vyzval lídr íránského spojence Hizballáhu Hassan Nasralláh své spolubojovníky, aby se snažili zajistit finanční zdroje k „vedení džihádu a podíleli se tak na právě probíhající bitvě.“
Íránský prezident Hassan Rúhání nedávno přiznal, že Islámská republika čelí nejvážnější hospodářské krizí od svého založení v roce 1979. Íránská národní měna íránský riál klesla na své historické minimum – v listopadu 2017 se americký dolar rovnal přibližně 35 000 íránských riálů, v květnu 2019 to však již bylo více než 42 000 íránských riálů, na černém trhu až 130 000 íránských riálů.
Sankce Trumpovy administrativy omezily finanční příjmy íránské vlády, a to má negativní dopad na financování a sponzorování teroristických a militantních skupin v celém regionu.
Ke zděšení zastánců a obhájců íránského režimu prosazujících vůči vládnoucím mulláhům politiku appeasementu – i ke zděšení Trumpových kritiků – americké sankce uvalené na Írán fungují.
Dr. Majid Rafizadeh vystudoval Harvard, je obchodní stratég a poradce, politolog, člen správní rady Harvard International Review a prezident International American Council on the Middle East (Mezinárodní americké rady pro Blízký východ). Je autorem několika knih o islámu a americké zahraniční politice. Můžete mu napsat na Dr.rafizadeh@post.harvard.edu.
