Praha Jeruzalém

Jeden z důvodů pochmurné prognózy MMF pro íránskou ekonomiku je rozhodnutí Trumpovy vlády neprodloužit výjimku ze sankčního režimu osmi největším odběratelům íránské ropy - Číně, Indii, Řecku, Itálii, Tchaj-wanu, Japonsku, Turecku a Jižní Koreji.

Také íránská měna, íránský riál, stále ztrácí hodnotu a poklesla na historická minima. Jeden americký dolar, který se v listopadu 2017 rovnal přibližně 35 000 íránským riálům, se nyní rovná téměř 110 000 íránským riálům.

Autor: Majid Rafizadeh, 8. prosince 2019

Překlad původního textu: Thanks to Trump, the Mullahs Are Going Bankrupt Helena Kolínská, Libor Popovský

Ukázalo se, že kritici íránské politiky prezidenta Trumpa neměli pravdu: Americké sankce vyvíjejí na mulláhy vládnoucí v Íránu značný tlak a omezují jejich schopnost financovat jimi sponzorované teroristické skupiny.

Předtím než ministerstvo financí USA uvalilo sekundární sankce na íránský ropný a plynárenský průmysl, Teherán vyvážel denně přes dva miliony barelů ropy. V současné době se íránský vývoz snížil na méně než 200 000 barelů ropy denně, což představuje pokles zhruba o 90 %.

Írán má druhou největší zásobu zemního plynu a čtvrtou největší prokázanou zásobu ropy na světě a prodej těchto přírodních zdrojů představuje více než 80 procent jeho příjmů z exportu. Íránská islámská republika vždy závisela do značné míry na příjmech z ropy, aby mohla financovat svá vojenská dobrodružství v regionu a sponzorovat různé milice a teroristické skupiny. Íránský rozpočet v roce 2019 činil téměř 41 miliard dolarů, a režim mulláhů počítal s tím, že příjmy z ropy vygenerují přibližně 21 miliard dolarů. Mulláhové předpokládali, že přibližně polovina íránských vládních příjmů bude pocházet z vývozu ropy.

Přestože se íránský nejvyšší vůdce ájatolláh Ali Chameneí rád chlubí soběstačností íránské ekonomiky, několik íránských lídrů nedávno připustilo, že vláda čelí neutěšené ekonomické situaci. Íránský prezident Hasan Rúhání ve svém projevu ve městě Kermán 12. listopadu 2019 poprvé přiznal, že "Írán zažívá jeden z nejtěžších roků od islámské revoluce v roce 1979," a že "situace v zemi není dobrá."

A Rúhání si dále postěžoval:

"Ačkoli máme nějaké další příjmy, tak nejdůležitějším příjmem, který udržuje zemi v chodu, jsou peníze za ropu. Nikdy jsme neměli tolik problémů s prodejem ropy. Nikdy jsme neměli tolik problémů s provozem flotily našich ropných tankerů... Jak můžeme řídit hospodářství naší země, když máme problémy s prodejem naší ropy?"

Díky americké politice "maximálního nátlaku" má ekonomika Íránské islámské republiky závažné problémy. Nedávno Mezinárodní měnový fond (MMF) znovu poopravil svou prognózu pro íránskou ekonomiku a zdůraznil, že se očekává, že íránská ekonomika do konce roku 2019 klesne o 9,5 % a nikoli o 6 %, jak se dříve předpokládalo.

Jeden z důvodů pochmurné prognózy MMF pro íránskou ekonomiku je rozhodnutí Trumpovy vlády neprodloužit výjimku ze sankčního režimu osmi největším odběratelům íránské ropy - Číně, Indii, Řecku, Itálii, Tchaj-wanu, Japonsku, Turecku a Jižní Koreji. Místo toho, aby v roce 2019 vykázal Írán hospodářský růst, tak podle nedávné zprávy Světové banky klesne íránská ekonomika do konce roku 2019 přibližně na 90 % své velikosti ve srovnání se stavem před dvěma lety.

Také íránská měna, íránský riál, stále ztrácí hodnotu a poklesla na historická minima. Jeden americký dolar, který se v listopadu 2017 rovnal přibližně 35 000 íránským riálům, se nyní rovná téměř 110 000 íránským riálům.

Islámská republika se kvapně snaží vykompenzovat ztrátu svých příjmů, se kterou se potýká. Například nedávno ztrojnásobili íránští vůdci cenu benzínu. Zdá se, že je to zoufalá snaha vygenerovat vládní příjmy, aby mohli dále financovat svá vojenská dobrodružství v regionu a podporovat své proxy žoldáky a teroristické skupiny.

Zvýšení cen pohonných hmot okamžitě vedlo k lidovému povstání proti vládě. Několik íránských měst se stalo dějištěm rozsáhlých protestů a demonstrací. Protesty nejprve vypukly v Ahwázu a poté se rozšířily do mnoha dalších měst v provincii Chúzistán, do hlavního města Teheránu a pak do Kermánšáhu, Isfahánu, Tabrízu, Karadže, Šírázu, Jazdu, Búšehru, Sárí, Chorramšahru, Andimeshku, Dezfúlu, Behbahanu a Bandar Mahshahru.

Díry v rozpočtu vedly Teherán k tomu, aby omezil finanční prostředky palestinské teroristické skupině Hamás a libanonské militantní skupině Hizballáh. Hamás byl nucen zavést "úsporné plány", zatímco Hassan Nasralláh, vůdce íránské prodloužené ruky Hizballáhu vyzval ostatní finanční sponzory své skupiny, aby "poskytli peníze na džihád a pomohli tak Hizballáhu v této probíhající bitvě."

Ke zděšení kritiků Washingtonu směřuje íránská politika prezidenta Trumpa správným směrem. Eskalující ekonomické sankce přivádějí vládnoucí mulláhy a jejich loutky k bankrotu. Ke Spojeným státům by se teď měly připojit i další země a i ony by měly přijmout politiku "maximálního nátlaku", přestože by raději i nadále obchodovaly s Íránem a současně podkopávaly administrativu prezidenta Trumpa, což je pro tyto země vítaná strategie jak "zabít dvě mouchy jednou ranou." Pokud se Íránu podaří vyvinout jaderné zbraně, tak je nakonec použije k vydírání právě těchto zemí.

Dr. Majid Rafizadeh vystudoval Harvard, je obchodní stratég a poradce, politolog, člen správní rady Harvard International Review a prezident International American Council on the Middle East (Mezinárodní americké rady pro Blízký východ). Je autorem několika knih o islámu a americké zahraniční politice. Můžete mu napsat naDr.rafizadeh@post.harvard.edu.

 

10. 12. 2019 06:31 423 Daniel Žingor Zdroj: GATESTONE INSTITUTE

Klíčová slova

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem