SHRNUTÍ: Opožděné a strohé prohlášení tureckého ministerstva zahraničí v reakci na zabití Soleimaniho odráží nejasnost vlády ohledně toho, jakou pozici zaujmout. Zatímco se vláda vyjadřuje opatrně, islámský tisk podporující Erdoğana vypouští širokou škálu často protichůdných reakcí. Nejasnost v postoji Ankary ohledně aféry Soleimani poukazuje na fakt, že Turecko postrádá jasný cíl a účel regionální politiky.

Autor: Burak Bekdil, 8. ledna 2020, BESA center

Turecké ministerstvo zahraničí, jež obvykle reaguje na světové události okamžitě, mlčelo ještě několik hodin poté, co byla zpráva o zabití elitního velitele síly Quds generálmajora Qassema Soleimaniho zveřejněna.

Atentát na Soleimaniho tak vysílá varovné signály turecké islámské vládě. Zároveň tato událost odhalila protichůdné tendence a rozpory v turecké regionální i mezinárodní politické strategii.

Turecko má tradiční pro-sunnitskou sektářskou strukturu. Írán, jakožto expanzivní šíitský stát, představoval pro turecké islamisty vždy problém. Turecká reprezentace nemá jasno, zda-li má Írán podporovat proti americkému „velkému satanovi“,  či „velkého satana” proti šíitskému satanovi, nebo jednoduše podporovat každý konflikt, který mezi těmito dvěma satany nastane.

Zabití Soleimaniho tak pouze přispělo k větší najasnosti v postoji  Turecka vůči Íránu, s nímž bylo Turecko ve válce naposledy v roce 1639. Od té doby se vztahy obou států pohybují na ose  přátelství-chladné přátelství-nepřátelství, a obě země zakusily období konfliktů a zástupných konfliktů.

Opožděné a strohé prohlášení tureckého ministerstva zahraničí v reakci na zabití Soleimaniho odráží nejasnost vlády ohledně toho, jaké stanovisko zaujmout  -zda-li vůbec nějaké. Ministerstvo vyjádřilo vážné znepokojení nad stupňujícím se napětím mezi USA a Íránem a uvedlo, že rostoucí nepřátelství v Iráku může destabilizovat region Blízkého východu a zbrzdit mírová úsilí. Dále ministerstvo prohlásilo, že by americký postup mohl vyvolat nestabilitu a vlnu násilí: „Turecko bylo vždy proti zahraničním zásahům, atentátům a sektářským střetům v regionu. Vyzýváme všechny strany, aby projevily zdrženlivost, jednaly odpovědně a vyhýbaly se činům, které mohou ohrozit mír a stabilitu v regionu.

Fahrettin Altun-vedoucí prezidentova úřadu pro komunikaci řekl, že zabití Soleimaniho představuje hrozbu pro regionální bezpečnost a stabilitu :“Násilí plodí násilí. A poškozuje zájmy všech aktérů bez výjimky. Vyzýváme všechny strany, aby se řídíly zdravým rozumem. “ Prezidentský mluvčí Ibrahim Kalın vyzval, aby všechny strany zachovaly klid a  vyhly se zbytečným krokům, které by podnítily zvýšené napětí. Ankara bude i nadále používat diplomacii k dosažení regionálního a globálního míru.

Mluvčí vládnoucí strany (AKP) Ömer Çellik vyzval všechny strany, aby projevily zdrženlivost. „Bezpečnost a stabilita Iráku má zásadní význam pro Turecko a celý region. Kroky, které v Iráku způsobují nestabilitu, poškozují celý region, “uvedl.

Erdoğanovo prohlášení bylo neméně strohé. Turecko vynakládá velké úsilí ke snížení napětí mezi USA a Íránem. „Turecko stojí vždy proti zásahům zvenčí a nedávný útok USA v Bagdádu za takový považuje.” Předpověděl, že Írán bude na zabití Soleimaniho reagovat: „Rozhodnutí USA zabít nejvyššího íránského velitele podnítí napětí v regionu.“

Takové jsou oficiální reakce Turecka na útok dronu, který zabil Soleimaniho. V islamistickém  – tedy v pro-erdoğanském – tisku jsou však znatelné menší rozdíly v názorech na celkovou situaci.

Fuat Bol, sloupkař deníku Hürriyet, se obává, že zabití posílí politickou popularitu izraelského premiéra Benjamina Netanyahua. Mnoho komentátorů zastává názor, že pokud atentát pomůže popularitě Donalda Trumpa, měl by být oslavován, jelikož americký prezident je „Erdoğanův jediný přítel v USA“.

Ibrahim Karataş, publicista militantního islamistického Yeni Akit, napsal: „Smrt Soleimaniho a ostatních je dobrá pro Islámské společenství (Ummah).“Karataş nazývá Soleimaniho vrahem a ideologem šíitského expanzionismu na Středním východě. „ [Soleimani] zabíjel děti jménem nebezpečné šíitské ideologie …”Šía” nepovažuje  křesťany ani Židy za své nepřátele. Jejich největším nepřítelem jsou Sunnité. Nezáleží na tom, kdo zabil Soleimaniho ale, kdo byl zabit … Díky tomuto atentátu bude muset Írán začít jednat s USA namísto muslimů. “

Ali Karahasanoğlu ze stejného deníku má jiný názor. „[Soleimani] byl zabit utlačovatelem, nikoliv utlačovanými,” napsal. „Zabití ze strany USA z něho dělá oběť.”

Podle Yakupa Köse z deníku Star „šiitský imperialista byl zabit jiným imperialistou.“

Zekeriya Kurşun z deníku Yeni Şafak napsal: „Atentát bude mít za následek nárůst nenávisti Východu vůči  Západu a Shíitů k Sunnitům.“

Yusuf Kaplan ze stejného deníku si myslí, že USA jsou nebezpečnou zemí, ale nato dodává: „Íránci se vždy spikli se Západem proti Turecku a podráželi nám nohy při každé možné příležitosti … Írán je tajným a užitečným spojencem USA.“ Kaplan však dále nabádá Turecko k udržení dobrých vztahů s Íránem. Tímto způsobem zabrání upadnutí do “pasti Západu”.

Zmatek v Ankaře ohledně zabití “Talentovaného pana Soleimaniho” prozrazuje absenci jasného směru turecké regionální politiky. Nálady mezi tureckými silně  pro-Erdoğanskými islamisty nad smrtí Soleimaniho se velice liší a zahrnují mimo jiné následující postoje:

„Měli bychom být šťastní, protože Soleimani byl skalním zastáncem syrského prezidenta Bashara Assada, našeho výlučného protivníka.”

“Je pravdou, že Assad je naším hlavním nepřítelem v regiounu, ale zároven je spojencem našeho nového spojence, Ruska, jehož dalším spojencem je Írán. Tudíž bychom měli soucítit se  ztrátou Íránu. “

„Měli bychom být nešťastní, protože náš hlavní nepřítel v oblasti, Izrael, je šťastný.”

„Byli bychom se radovali, kdyby byl Soleimani zabit sunnitským muslimem, ale nemůžeme mít radost z jeho zabití Velkým Satanem.”

„Rusko a Írán podporují Libyjskou národní armádu, která je naším nepřítelem. Měli bychom se tedy ze smrti Soleimaniho radovat.”

„Soleimani bojoval proti ISIS, ale také proti našim méně džihádským bratrům v Sýrii (bývalá Svobodná syrská armáda).  Měli bychom se tedy ze smrti Soleimaniho radovat.”

„Nenáviděl Sunnity, tudíž bychom se měli z jeho smrti radovat.”

Tento seznam ukazuje protichůdný charakter turecké zahraniční politiky, obtížnost jasného určení směru tureckých regionálních zájmů a jedovatý vliv tureckého sunnitského nadřazenému světonázoru.