Praha Jeruzalém

SHRNUTÍ: Zkreslené zprávy o demolicích domů na Západním břehu Jordánu jsou dalším nástrojem, kterým se EU dopouští do očí bijící diskriminace Izraele. Pomáhá to však Palestincům? Snadno dostupné informace o těchto demolicích naznačují, že předpojatost EU jim spíše škodí, než prospívá.

Po zadání výrazu „demolice domů“ do vyhledávače na oficiálních stránkách EU, nám přináší šokující výsledek: 18 z prvních dokumentů, které se objevily, se týkají izraelských demolic palestinských domů na západním břehu Jordánu. Jinými slovy, 80% zpráv EU o tomto celosvětovém jevu věnuje pozornost populaci a oblast menší než jedna desetina 1% světové populace nebo pevniny.

Abychom plně pochopili, jak je tento výsledek pokřivený, je třeba si uvědomit, že demolice a vystěhovávání z domů jsou globálními fenomény, ​​které se někdy mohou provádět také v souladu s úmyslnou politikou diskriminace menšin. Zpráva samotné EU, i když z roku 2005, uznala rozsáhlou diskriminaci demolicemi a vystěhováním v Unii proti cikánské, romské a sintské populaci v zemích, jako je Itálie, Irsko, Řecko a Portugalsko. Tyto země neposkytují údaje o používání tohoto jevu proti menšinám.

K demolicí domů z represivních nebo diskriminačních důvodu dochází ale po celém světě. Indie obviňuje Pákistán z demolice v hinduistických oblastech v pákistánském Paňdžábu a naopak Pákistán tvrdí, že Indie dělá totéž s muslimskými občany Indie. Egypt byl kritizován za vypuzování tisíců beduínů, kteří měli uvolnit cestu pro bytové projekty na Sinajském poloostrově pro Egypťany žijící mimo jeho území. Kurdská vláda vystěhovala sunnity z kurdských oblastí a noviny v USA často uvádějí vystěhování a demolici domovů menšin, zejména černochů a domorodých Američanů, ve jménu obnovy měst. Seznam zemí, které provádějí demolice obydlí, je téměř stejně dlouhý jako seznam členských států v OSN.

Rozdílem však je to, že chceme-li najít jakékoli jiné zmínky o demolicích ve světě, mimo Izrael, musíme se probrat archivy EU mnohem důkladněji. Středobodem pozornosti EU je téměř výlučně židovský stát.

Ačkoli EU vždy tvrdí, že je nestranná, jednoduché vyhledávání na Googlu nám ukazuje, že lže. Vyhledávání nám poskytuje dlouhé seznamy odkazů na články, které se týkají demolice obydlí na Západním břehu Jordánu nebo mezi negevskými beduíny –skupiny jejichž lidská práva a svobody hájí přímo EU nebo členské státy. Google (a další nová média) se tak staly nástroji, pomocí nichž EU očividně částečně a nespravedlivě odsuzuje Izrael.

Jak EU, tak organizace, které stojí proti Izraeli, neradi přiznávají, že v členských státech EU je v průměru třikrát více vystěhování než lidí, kteří byli vystěhováni v důsledku demolic na Západním břehu. V roce 2017 došlo k více než jednomu vystěhování na 1 000 Evropanů (celkem 705 000 vystěhování). Na Západním břehu Jordánu došlo k jednomu vystěhování na 3000 Palestinců.

Ale nejde jen o čísla. Obvinění vznesená proti Izraeli jsou alarmující. „Demolice obydlí a nucené vystěhování způsobují těžkou chudobu,“ uvedla jedna zpráva financovaná EU, přičemž přehlíží skutečnost, že 1 405 demolic, ke kterým došlo od roku 2006, představuje pouhou čtvrtinu 1% z celkového počtu 515 300 bytů na Západním břehu. Demolice stěží vysvětlí rozšířenou chudobu v jakékoli části této oblasti.

V každém případě nové (a většinou nelegální) palestinské bytové výstavby jsou častější než demolice. Podle údajů z ústředního statistického úřadu Palestiny a poskytnutých izraelskou organizací pro lidská práva B'Tselem financovanou EU s cílem ukončit „okupaci“, se ročně staví 8 690 bytových jednotek proti 108 demolicím.

Je ironií, že tlak EU na Izrael, aby neboural domy, což pravděpodobně vysvětluje ne tak četné bourání obydlí na Západním břehu Jordánu, spíše poškozuje než podporuje blahobyt palestinských obyvatel.

Příkladem je Ras Shahadah a nelegální stavba stovek bytových domů v severním Jeruzalémě. Tento projekt byl financován s cílem vytvořit rezidenční spojitost mezi jižní a severní částí Západního břehu a zmařit izraelské plány na výstavbu sousedství E-1, které by vytvořilo rezidenční kontinuitu mezi Maaleh Adumim a Jeruzalémem.

Palestinské zprávy naznačují, že by mohla vzniknout ekologická katastrofa, jelikož se v Ras Shahadě objevují pokusy o snížení nákladů na infrastrukturu. Řeší vážné problémy nedostatku dopravních tepen a zelených ploch, jakož i vzájemných blízkostí budov – obzvláště znepokojivý aspekt, protože zemětřesení jakékoli velikosti by mohlo tuto oblast zničit.

EU nezáleží ani na nestrannosti, ani na blahobytu palestinských občanů. EU přijímá jakákoliv opatření, která by mohla s největší pravděpodobností přispět k tvorbě samostatného palestinského státu. EU zjevně věří, že právě tohle svět skutečně potřebuje: další selhávající stát, jako je Libanon.

Autor: Prof. Hillel Frisch, 30. září 2020

 

10. 10. 2020 08:30 186 Kristýna Kupková Zdroj: BESA CENTER

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem