SHRNUTÍ: Pokud bude IDF nadále fungovat podle starých konvencí, zatímco se Hizballáh bude nadále přizpůsobovat nové realitě, tak může být Izrael poražen. Aby velitelé IDF ochránili a podpořili své pozemní síly, potřebují nové schopnosti.
Autor: Generálmajor v záloze Gershon Hacohen, 23. prosince 2020, BESA Center
Rozsáhlé cvičení IDF koncem října znamenalo milník v její připravenosti na válku. Cvičení mělo také sloužit jako experiment pro nový operační koncept, který se v IDF formuje, aby se IDF vypořádala se změnami, které se na válečné scéně odehrávají. Vojenské změny, které se v průběhu let odehrály, už léta vyvolávají kritiku odborníků na válku 20. století – prý byly opuštěny základní klasické konvence vojenských doktrín.
Kritici považují nové přístupy rozvíjející se v IDF za „nepřiměřený vliv postmoderního myšlení“. Takováto tvrzení však nepopírají, že pokud jde o zbraně a způsoby vedení války, dochází už po tři desetiletí k podstatným změnám.
Rychlý postup má pro nás prvořadý význam, protože jen tak můžeme proti egyptské armádě maximálně využít našich výhod. Nemluvím o výhodách, které má každý voják nad svým egyptským protějškem, pilot proti pilotovi, posádka tanku proti posádce tanku, ale o celé naší armádě. Egypťané operují schematicky a jejich velitelství se nachází za liniemi, takže každá změna, kterou musí provést při nasazení, jako je vytvoření nové obranné linie nebo přesunutí sil, které nejsou v souladu s původním plánem, znamená, že si musí vzít čas na přemýšlení – diskutují a rozhodují o tom v hlavním stanu. My můžeme pracovat s větší flexibilitou a menší vojenskou standardizací…. Tato výhoda, pokud ji plně využijeme, nám umožní - jakmile začne válka - pokračovat v boji, než budou Edypťané schopni, na změny, které se na frontě odehrály, zareagovat.
Snížená hybnost útoku
Tato výzva je založena na třech systémových snahách:
• Nepřetržitá a rozsáhlá raketová palba proti populačním centrům a vojenským cílům po celém Izraeli.
• Tuhá obrana v hustě zabydlených centrech zaměřená na vynucení si vysoké ceny útoku IDF až do bodu zpochybnění celého účelu pozemní ofenzívy.
• Třetí úsilí, jež od Libanonské války v létě 2006 dosud nepropuklo, je zaměřeno na rozsáhlý útok jednotek komand na izraelské komunity a pozice IDF na izraelském území po celé frontě.
Dohromady tyto tři snahy zpochybňují tradiční schopnost IDF až do bodu strategického zmatku ohledně účelu jeho činnosti a zpochybnění důležitosti pozemní ofenzívy. Tato pochybnost se odráží mimo jiné v poznání, že i když pozemní ofenzíva IDF dosáhne Bejrútu, vítězství tím ještě nebude zajištěno, protože kontingenty Hizballáhu v subsektorech, skrz které projdou manévrovací síly, budou pravděpodobně bojovat i za podmínek obléhání. Odstranit veškeré hrozby v celém rozsahu by vyžadovalo rozsáhlé operace a značný čas. Mezitím by pravděpodobně pokračovala palba přesných raket Hizballáhu, která by ochromila izraelskou domácí frontu, včetně palby z pozic v severním Libanonu, Sýrii a Iráku. Následné podmínky pro zahájení příměří mohou Izrael ponížit a uvrhnout do role poražené strany.
Od zmatku ke kreativitě
Stav, kdy byl člověk v rozpacích, byl vždy motorem kreativity. Nebýt nedostatku vody, izraelské zemědělství by nepřineslo metodu kapénkové závlahy. Tváří v tvář Hizballáhu, jehož válečný přístup se soustředí na náročnost pro protivníka postupovat přes kopcovité a obydlené oblasti, musí IDF přijít s inovativním průlomem. Jak si uvědomil generální štáb, znamená to maximálně využít speciální technologické výhody Izraele spolu se sofistikovanou integrací jeho vzdušných, námořních a pozemních sil.
Během prvních desetiletí státnosti nebyla u velitelů IDF v bojových postupech vyžadována žádná zvláštní kreativita. V těchto letech fungovaly arabské armády podle britské nebo sovětské doktríny ve formátu, který byl vytvořen po Druhé světové válce. V bojových armádách, které fungovaly v tomto rámci, platily základní klasické konvence. Boje v Šestidenní válce v roce 1967 skutečně vypadaly v podstatě jako další kolo bitev Druhé světové války.
Moshe Dayan vnímal izraelského velitele jako toho, kdo je zodpovědný za dynamiku manévrů IDF. „Mohu na mapě ukázat na Suezský průplav a říct veliteli: toto je váš cíl, to je trasa, po které pojedete, během operace mě už o pomoc neproste, co jsme vám mohli dát, to jste dostali – víc toho není ... musíte se dostat k Suezu za 48 hodin.“
Přesně toto se změnilo. Vzhledem k nové schopnosti nepřítele narušit postup sil IDF dnes velitelství divize a pozemní velení vyžadují nové schopnosti k ochraně a podpoře postupujících sil za úzké pomoci zpravodajských služeb a podpůrné palby. Mít pokročilé technologie znamená, že na tyto požadavky lze dát průkopnickou odpověď. Proto je inovace pro IDF provozní nezbytností a imperativem tohoto okamžiku.
Generálmajor v záloze Gershon Hacohen je vědecký pracovník v Centru strategických studií Begin-Sadat. V IDF sloužil 42 let. Velel jednotkám v bitvách s Egyptem a Sýrií. Dříve byl velitelem sboru a velitelem vojenských škol IDF.