Po dvaceti letech je jasné, že Arafat odmítl nejlepší nabídku, jakou kdy jeho lidé dostali.
Autor: Yakir Benzion, United With Israel, 2. února 2021
Loni historie zapsala, že se čtyři arabské země vzdaly Palestinců a uzavřely s Izraelem separátní mír.
Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Súdán a Maroko se vzdaly dlouholetého palestinského veta, které Araby vyzývalo, že k normalizaci vztahů s Izraelem může dojít až po urovnání palestinského konfliktu.
Od neúspěchu rozhovorů v Camp Davidu, během nichž Clinton hostil Arafata a izraelského premiéra Ehuda Baraka, se revizionističtí historici a novináři pokoušeli zabarvit Arafatovo chování narůžovo a zbavit ho viny za to, že odmítl dohodu na nezávislém palestinském státu.
Mediální hlídací skupina Honest Reporting nedávno sestavila všechna fakta z neúspěšných mírových rozhovorů a poskytla hloubkovou analýzu toho, jak Arafat promrhal šanci na mír.
Poté, co Arafat mírovou nabídku odmítl, zahájili Palestinci krvavou Druhou intifádu a to navzdory tomu, že Clinton vyvinul poslední úsilí a pozval obě strany do Bílého domu a dal jim soubor konečných mírových podmínek, známých jako Clintonovy parametry. Ty se snažily překlenout propast mezi izraelskými a palestinskými pozicemi.
Clinton požádal každou stranu o odpověď ano nebo ne do 27. prosince.
Ve své zprávě Aizenberg pečlivě a podrobně popisuje Arafatovo odmítnutí míru analýzou rozhovorů s vysokými saúdskými a americkými představiteli, kteří se na pokusu o dosažení dohody bezprostředně podíleli. Aizenberg používá jejich vlastní slova, aby demaskoval letité pokusy o přenesení viny na Izrael nebo změnu příběhu toho, co se skutečně stalo – tedy, že Arafat tento mír odmítl.