Po dvaceti letech je jasné, že Arafat odmítl nejlepší nabídku, jakou kdy jeho lidé dostali.

Autor: Yakir Benzion, United With Israel, 2. února 2021

Loni historie zapsala, že se čtyři arabské země vzdaly Palestinců a uzavřely s Izraelem separátní mír.

Bylo to dvě desetiletí poté, co palestinský vůdce Jásir Arafat, po maratonských mírových jednáních vedených tehdejšími USA a prezidentem Billem Clintonem, odmítl dvoustátní řešení.

Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Súdán a Maroko se vzdaly dlouholetého palestinského veta, které Araby vyzývalo, že k normalizaci vztahů s Izraelem může dojít až po urovnání palestinského konfliktu.

Od neúspěchu rozhovorů v Camp Davidu, během nichž Clinton hostil Arafata a izraelského premiéra Ehuda Baraka, se revizionističtí historici a novináři pokoušeli zabarvit Arafatovo chování narůžovo a zbavit ho viny za to, že odmítl dohodu na nezávislém palestinském státu.

Mediální hlídací skupina Honest Reporting nedávno sestavila všechna fakta z neúspěšných mírových rozhovorů a poskytla hloubkovou analýzu toho, jak Arafat promrhal šanci na mír.

„Arabské národy se najednou nestaly „proizraelskými“ ani neopustily svou podporu palestinskému státu, ale jsou ochotnější pojmenovat palestinské chyby a nedostatek jejich vděčnosti za dlouhodobou arabskou podporu,“ napsal Salo Aizenberg z HonestReporting.

Poté, co Arafat mírovou nabídku odmítl, zahájili Palestinci krvavou Druhou intifádu a to navzdory tomu, že Clinton vyvinul poslední úsilí a pozval obě strany do Bílého domu a dal jim soubor konečných mírových podmínek, známých jako Clintonovy parametry. Ty se snažily překlenout propast mezi izraelskými a palestinskými pozicemi.

Clinton požádal každou stranu o odpověď ano nebo ne do 27. prosince.

„Barak s těmito Parametry souhlasil, ale Arafat řekl ne,“ poznamenal Aizenberg. „Klíčoví pozorovatelé a média obecně uznali, že Arafat udělal hrubou chybu, když tuto dohodu odmítl, zatímco ji Barak přijal.“

Ve své zprávě Aizenberg pečlivě a podrobně popisuje Arafatovo odmítnutí míru analýzou rozhovorů s vysokými saúdskými a americkými představiteli, kteří se na pokusu o dosažení dohody bezprostředně podíleli. Aizenberg používá jejich vlastní slova, aby demaskoval letité pokusy o přenesení viny na Izrael nebo změnu příběhu toho, co se skutečně stalo – tedy, že Arafat tento mír odmítl.

Ve svých pamětech Clinton napsal, že s mírovou nabídkou, která byla na stole: „Jsem nemohl uvěřit, že by Arafat udělal tak obrovskou chybu … ta dohoda byla tak dobrá, že jsem nemohl uvěřit, že by někdo mohl být natolik bláznivý, aby to nechal ležet.“

„Arafatovo odmítnutí mého návrhu poté, co ho Barak přijal, byla chyba historických rozměrů,“ uzavřel Clinton.