Druhá světová válka, v níž Sovětský svaz ztratil přibližně 27 milionů lidí, je základem ruské národní identity.

Autor: Tia Goldenberg, Associated Press, 24. února 2022

Vladimir Putin před čtvrtečními útoky na Ukrajinu sdělil světu, že cílem jeho operace je „denacifikace“ Ukrajiny, země s židovským prezidentem, který ztratil své příbuzné během holocaustu a stojí v čele demokraticky zvolené vlády podporované Západem.

Holokaust, druhá světová válka a nacismus byly pro Putina důležitými nástroji při jeho snaze legitimizovat ruské kroky na Ukrajině, ale historici považují jejich používání za dezinformaci a cynický trik k prosazení cílů ruského vůdce.

Izrael postupuje opatrně a snaží se neohrozit své bezpečnostní vazby s Kremlem, přestože považuje za posvátnou památku 6 milionů Židů, kteří byli nacisty zavražděni během holocaustu.

Přinášíme vám bližší pohled na to, jak duchové minulosti ovlivňují dnešní konflikt:

Válka, která definuje Rusko

Druhá světová válka, v níž Sovětský svaz ztratil odhadem 27 milionů lidí, je základem ruské národní identity. V dnešním Rusku se představitelé brání jakémukoli zpochybňování role SSSR.

Někteří historici tvrdí, že se to spojuje se snahou Ruska přetvořit některé historické pravdy z války. Rusko se podle nich snaží zveličovat sovětskou roli při porážce nacistů a zároveň zlehčovat jakoukoli spolupráci sovětských občanů při pronásledování Židů.

Pokud jde o Ukrajinu, Rusko se snažilo spojit tuto zemi s nacismem, zejména s těmi, kteří ji vedli od svržení proruského vedení v roce 2014.

To sahá až do roku 1941, kdy byla Ukrajina, v té době součást Sovětského svazu, okupována nacistickým Německem. Podle izraelského památníku holocaustu Jad Vašem někteří ukrajinští nacionalisté nacistické okupanty vítali, částečně jako způsob, jak se postavit svým sovětským odpůrcům. Historici tvrdí, že podobně jako v jiných zemích i zde docházelo ke kolaboraci.

Někteří ukrajinští politici se od roku 2014 snaží glorifikovat nacionalistické bojovníky z této éry a zaměřují se spíše na jejich odpor vůči sovětské vládě než na jejich kolaboraci a zdokumentované zločiny proti Židům, stejně jako Polákům žijícím na Ukrajině.

Přeskočit od toho k tvrzení, že současná ukrajinská vláda je nacistický stát, však neodráží realitu její politiky, včetně drtivého zvolení židovského prezidenta a cíle mnoha Ukrajinců posílit demokracii v zemi, omezit korupci a přiblížit se Západu.

„Pokud jde o všechny jakési složky nacismu, nic z toho není na Ukrajině ve hře. Územní ambice. Státem podporovaný terorismus. Rozšířený antisemitismus. Bigotnost. Diktatura. Nic z toho není ve hře. Takže je to naprostá fikce,“ řekl Jonathan Dekel-Chen, profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je navíc Žid a uvedl, že tři bratři jeho dědečka byli zabiti německými okupanty, zatímco jeho dědeček válku přežil. To nezabránilo ruským představitelům, aby Zelenského přirovnali k Židům, kteří byli nuceni spolupracovat s nacisty během holocaustu.

Zkreslení holocaustu

Putinovy pokusy o překrucování historie z politických důvodů jsou součástí trendu, který lze pozorovat i v jiných zemích. Nejvýrazněji v Polsku, kde úřady prosazují nacionalistický narativ v rozporu s hlavním proudem vědy, mimo jiné prostřednictvím zákona z roku 2018, který reguluje projevy o holocaustu.

Cílem zákona bylo bojovat proti tvrzení, že Polsko, oběť nacistického Německa, nese odpovědnost za holocaust. Zákon rozzlobil Izrael, kde se mnozí domnívali, že se jedná o pokus vybělit skutečnost, že někteří Poláci skutečně zabíjeli Židy během německé okupace za druhé světové války. Proti zákonu se postavil také Jad Vašem.

Havi Dreifuss, historik z Telavivské univerzity a Jad Vašem, uvedl, že svět se nyní potýká jak s popíráním holocaustu, tak s jeho překrucováním, kdy země nebo instituce přinášejí vlastní interpretace historie, které poškozují památku holocaustu.

„Kdo se zabývá obdobím holocaustu, musí se především věnovat složité realitě, která tehdy nastala, a ne válkám o paměť, které tu jsou dnes,“ řekl.

Izraelské zájmy

Holokaust je ústředním tématem izraelské národní identity. V den památky obětí holocaustu se země na dvě minuty zastaví. Školáci, obchodní skupiny a vojáci pravidelně navštěvují muzeum Jad Vašem. Příběhy poslední kohorty lidí, kteří přežili holocaust, se neustále objevují ve zprávách.

Izrael se kvůli vzpomínce na holocaust dostal do sporu s některými zeměmi, například s Polskem. Podle některých pozorovatelů se však zdá, že Izrael je zdrženlivější ve zpochybňování Putina a jeho vyprávění, a to kvůli svým současným bezpečnostním zájmům. Izrael spoléhá na koordinaci s Ruskem, která mu umožňuje zasahovat cíle v Sýrii, jež jsou podle něj často úkryty zbraní určených nepřátelům Izraele.

Izrael se v roce 2020 dostal pod palbu kritiky historiků po Putinově projevu a samostatné videoprezentaci na setkání světových lídrů v Jeruzalémě u příležitosti osvobození vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, které podle nich vychýlily jeho vyprávění a vzdálily se historickým faktům.

Izrael byl ve své kritice Ruska před útoky na Ukrajinu nápadně zdrženlivý. Komentátor Raviv Drucker v deníku Haaretz napsal, že Izrael se svou reakcí, která se zpočátku snažila podpořit Ukrajinu a zároveň neznepokojit Rusko, „postavil na špatnou stranu dějin“. Ve čtvrtek Izrael odsoudil ruské útoky jako „závažné porušení mezinárodního řádu“.

Vera Michlin-Šapir, bývalá představitelka izraelské Rady pro národní bezpečnost a autorka knihy „Fluid Russia“ (Tekuté Rusko) o národní identitě země, uvedla, že obavy Izraele o regionální bezpečnost jsou důležitější než zpochybňování Ruska v jeho narativu.

„Rusko může poskytnout zbraňové systémy našim nejhorším nepřátelům, a proto Izrael postupuje velmi opatrně – dalo by se říci, že až příliš opatrně – protože je zde problém, který je jádrem bezpečnosti Izraele,“ řekla.