Výtah z článku napsaném k výročí 70 let existence státu Izrael: DALLA INDIPENDENZA ALLA START UP NATION napsaném Albertem Lasagnim uveřejněném v Libro Aperto, leden/březen 2019.
Nové výzvy
V 80. letech prošel Izrael krutou hospodářskou krizí, jež měla kořeny v Jom Kippurské válce z roku 1973 a následném ropném embargu, které pokračovalo až do roku 1985. Toto „ztracené desetiletí“ izraelské ekonomiky zaznamenalo téměř nulový růst HDP, nárůst inflace o 100% ročně a děsivou úroveň schodku a státního dluhu. V tomto období se soukromý podnikatelský sektor i vládní sektor (zdravotnictví, důchody, kibbutzim) staly neefektivními a závislými na státě, který v té době vytvářel 70% HDP. Izraelský průmysl získal štědrou úvěrovou pomoc a ochranu sazeb, zatímco finanční sektor byl z velké části znárodněn (s „vládními dluhopisy“ požívajícími osvobození od daní), zatímco trhy byly téměř zcela uzavřeny. Zahraniční investoři se vyhýbali zapojení do politicky a ekonomicky nestabilní atmosféry.
Stabilizačnímu programu zahájenému vládou v roce 1985 se podařilo snížit inflaci z přibližně 400% na 20%, stabilizovat platební bilanci, ale především se mu podařilo úspěšně snížit deficitní HDP z 15% na + 1%. V roce 1986 byly vládní výdaje sníženy a vládě bylo zákonem zakázáno tisknout peníze na krytí schodků, což ji nutilo spoléhat se pouze na veřejně obchodované dluhopisy.
Masivní snížení výdajů donutilo poloveřejný sektor k větší efektivitě. V letech 1985 až 1990 došlo v soukromém sektoru k velkému pokroku, pokud jde o produktivitu pracovníků, zatímco vliv odborů se oslabil a podniky dostaly možnost najmout a propustit zaměstnance podle svého uvážení.
V roce 1991 Izrael učinil důležitá strategická rozhodnutí a postupně otevřel odvětví spotřebního zboží, měny a investic mezinárodní konkurenci. Podepsal smlouvu s Evropskou unií a stal se jejím přidruženým státem.
Cla byla postupně snižována do té míry, že účinná celní ochrana je nyní menší než jedno procento. Měnové trhy a investice byly liberalizovány a v roce 2004 Izrael vyrovnal zdanění mezi zahraničními a domácími investicemi. Liberalizace finančních trhů byla doprovázena vývojem akciového trhu, protože všechny finanční nástroje, včetně penzijních fondů, byly zcela závislé na trhu. Byla zprivatizována odvětví, jako jsou telekomunikace, přístavní a bankovní systém.
V roce 1999 byl Ehud Barak, vůdce strany Jeden Izrael (levý střed), zvolen předsedou vlády a vytvořil nestabilní koaliční vládu. Rezignoval v prosinci 2000. Ariel Šaron, vůdce Likudu, byl předsedou vlády od začátku roku 2001 do začátku roku 2006. Ehud Olmert, šéf strany Kadima, kterou v listopadu 2005 založil Ariel Šaron, byl zvolen předsedou vlády.
Po Olmertově rezignaci byl Benjamin Netanyahu zvolen předsedou vlády v předčasných volbách a od té doby vytvořil několik středopravicových koaličních vlád.
Během 80. a 90. let Izrael absorboval přes milion nových přistěhovalců, zejména z bývalého Sovětského svazu, východní Evropy a Etiopie. Příliv velkého počtu pracovníků – ve většině případů kvalifikovaných a vysoce vzdělaných – spolu s liberalizací a privatizací, vedlo k období silné hospodářské expanze. V současnosti v Izraeli žije asi 9 milionů Izraelců, z nichž 1,2 milionu jsou Arabové (z nichž 56% se nazývá „izraelskými“ Araby, zatímco pouze 24% „Palestinci“).
Během posledních pěti let se izraelský trh zcela globalizoval a jeho úspěch byl impozantní. Izraelští podnikatelé plně využili možností světového obchodu. Navzdory druhé a třetí intifádě (nožů), která stála Izrael, kromě nevinných obětí, miliardy dolarů (díky nákladům na bezpečnostní opatření a úpadku cestovního ruchu), vláda udržuje stabilní fiskální politiku, oddlužení a nízkou inflaci, zatímco zahraniční investoři považují Izrael za primární investiční cíl.
Izrael se zdá silný, velmi silný. Jeho obranné síly jsou bezkonkurenční. Je to druhá země na světě podle úrovně vzdělání. Je to laboratoř vědeckých objevů. Izrael má 12 nositelů Nobelovy ceny. Úspěch země lze vidět také v hlavních ekonomických ukazatelích: je první na světě v množství investic do výzkumu a vývoje (per capita). Umisťuje se na první příčce v počtu start-upů na obyvatele a druhém místě v absolutních číslech (po USA). Proto se zcela oprávněně nazývá se startupovým národem. Podnikatelský sektor se umístil na 8. místě ve světě z hlediska kreativity a podnikatelských kompetencí. High-tech centrum „Silicon Wadi“ je považováno za druhé na významu po kalifornském „Silicon Valley“. High-tech nadnárodní společnosti jako IBM, Google, HP, Cisco, Facebook, Motorola, Intel, Microsoft a Apple vybudovaly svoje výzkumné a vývojové zázemí v Izraeli a zaměstnávají tam přes 70 000 výzkumných pracovníků. Růst HDP v roce 2017 byl 3,3% a v roce 2018 o 5%. Nezaměstnanost v roce 2018 byla 4%.
Jak napsal Saul Bellow: „Izrael je „posádkový stat” i vzdělaná společnost : Sparta i Athény zároveň.
Hospodářský úspěch byl v posledních letech doprovázen navázáním dobrých politických vztahů se sunnitskými arabskými státy; to bohužel není možné s Íránem díky jeho šíitskému expanzionismu, jeho jadernému programu a prohlašením, že má v úmyslu vymazat Izrael z mapy. Netanjahu přivítal ománského sultána, HaTikva (Naděje, izraelská státní hymna) zazněla na oficiálních akcích v Emirátech, Saúdská Arábie využívá izraelské bezpečnostní technologie, bahrajnský vládce zve pravidelně na návštěvy ministry židovského státu a Katar vyjadřuje Jeruzalému svoji podporu na vyslání značné pomoci do pásma Gazy. A nakonec uznání Jeruzaléma za hlavní mesto Izraele a přesun amerického velvyslanectví do Jeruzaléma.
Tyto úspěchy nás však nemohou přimět zapomenout na zvláštní a obtížné postavení Izraele. Bojovat proti neviditelnému nebezpečí jako je delegitimizace je mnohem obtížnější.
Probíhá mediální kampaň, která izoluje jedinou liberální demokracii na Blízkém východě, demokracii, která zaručuje mužům a ženám svobodu a rovnost; svobodu a rovnost, která je zaručena arabským občanům jako každé jiné menšině žijící v Izraeli. Národy světa veřejně projevují pro-palestinské postoje tím, že obviňují Izrael ze všech možných zel v celém blízkovýchodním regionu. Není měsíce, ve kterém by Shromáždění OSN nehlasovalo pro udělení sankcí Izraeli. Zatímco Izrael v prosinci 2018 de facto “osvobodil” Hamás tím, že odmítl americké usnesení odsuzující uskupení za palestinské teroristy.
Mezitím antisemitismus roste. Jen změnil své jméno na antisionismus. Vzynačuje se svou shovívavostí k islamismu a terorismu, morální lhostejností a politickým cynismem. Ve Francii „žluté vesty“ požadují vyhnání Židů. Na univerzitách se pravidelně organizují akce na podporu bojkotu Izraele. Každý den obchodní centra v Evropě, jako například největší obchodní dům v Berlíně, odstraňují zboží z Izraele. Divadla, hudební skupiny, komici, režiséři, spisovatelé – každý den chrlí obvinění a výzvy k bojkotu Izraele. A pouze Izrael je takto očerňován. Je to válka, kterou může Izrael ztratit a riskuje, že ji ztratí, protože mnoho Evropanů se rozhodlo obrátit k Židům zády – znovu.
