Praha Jeruzalém

Projev Viléma Alexandra na Den Osvobození:  v poválečných letech  byla  královna a její chování a jednání za války pouze vychvalováno. 

Autor: Bart Funnekotter, 5.5.2020, NRC

Až v následujících desetiletích  kritika vzrostla - jak mohla Wilhelmina ve svých projevech z Londýna tak málo mluvit o osudech Židů?

Byla to možná nejvýraznější a přinejmenším nejosobnější pasáž z projevu, který král Vilém Alexandr přednesl na náměstí Dam v pondělí 4.května. Mimo jiné řekl o osudu nizozemských Židů: „Spoluobčané, spoluobčané v nouzi, se cítili opuštěni, nedostatečně vyslyšeni, nedostatečně podporováni, třeba jen slovy. Také z Londýna, také prostřednictvím mé prababičky, sic velmi vytrvalé a tvrdé ve svém odporu proti německým okupantům, se nedočkali podpory. Je to něco, na co nemůžu přestat myslet. “

Vilém Alexandr se zmínil o kritice,  která zaznívá již delší dobu na účet královny Wilhelminy a jejího postoje k nizozemským Židům. Ozývají se otázky jako “udělala královna vše co mohla, aby upozornila na hrozný osud těchto krajanů, například ve svých projevech v Rádiu Oranje?” Ihned po válce královna sklízela samou chválu za své vedení ve válečném období a byla velmi příznivě hodnocena také v dnes již klasické práci Loe de Jonga Nizozemské království ve druhé světové válce.

V posledních desetiletích se však ozývají odlišné hlasy. Například královská řeč zopakovala slova, která ke královi pronesla kurátorka výstavy Židé a královská dynastie Oranje Julie-Marthe Cohen, kterou Vilém Alexandr v roce 2018 slavnostně zahajoval: „Židovští Holanďané byli královnou Wilhelmínou ponecháni na holičkách a mnozí toto stále považují za velmi citlivé téma. “

Útěk královny

Jako  vystudovaný historik je král zajisté obeznámen s debatou veřejnosti i vědecké obce o postojích Wilhelminy za války. O nejsilnější příspěvek se postarala roku 1997 spisovatelka Nanda van der Zee se svoji knihou Zabránit horšímu  (z nizozemského originálu Om erger te voorkomen, pozn.překl.). Tvrdila, že útěk královny do Anglie v květnu 1940 vedl k „ událostem, které se staly osudové zejména židovským spoluobčanům“.

K údajnému tichu Wilhelminy během války řekla: „Člověk by se mohl divit, proč tato velmi informovaná královna se všemi svými německými rodinnými kontakty, která si jako prostředek ke komunikaci se svým národem zvolila rádio Oranje, neudělala vše pro to, aby prostřednictvím rádiového vysílání varovala Židy před okupačními silami, nejlépe týden po týdnu. Příležitostí tak učinit měla plno. “

“Znepokojení a rozhořčení”

Za závěry ve své knize sklidila Van der Zee nejen pozitivní reakce, ale též kritiku. “Faktem zůstává, že Wilhelmina ve svých více než třiceti rozhlasových projevech pouze třikrát poukázala na drama, které prožívali nizozemští Židé”, píše odborník na komunikaci Jord Schaap ve své knize z roku 2007 Právo na varování: Projevy královny Wilhelminy v rádiu Oranje (z nizozemského originálu Het recht om te waarschuwen: Over de Radio Oranje-toespraken van koningin Wilhelmina, pozn.překl.). 28. listopadu 1941 oslovila nizozemské Židy těmito slovy: „Se znepokojením a rozhořčením jsem vyslyšela […], jak vás transportují do zajateckých a koncentračních táborů.“

V následujících dvou projevech královna použila silnější jazyk. 17. října 1942 tak zaznělo: „Upřímně sdílím vaše rozhořčení a zármutek nad osudem našich židovských krajanů. A spolu se svým národem soucítím s krajany, kteří s námi po staletí žili v naší požehnané vlasti a odsuzuji  nelidské zacházení … dokonce i systematické vyhlazování těchto krajanů.

Bezohledný nepřítel

31. prosince 1943 Wilhelmina prohlásila: Nadvláda bezohledného nepřítele je čím dál více nervy drásající; stále více děsivé jsou metody, kterým jsou mnozí z vás, a zejména naši židovští krajané, jejichž vyhlazování se bohužel stává skutečností, obětováni.“

Královna zde použila slova „vyhladit“ (z nizozemského uitroeien, pozn.překl.) a „zničení/záhuba“ (z nizozemského vernietiging, pozn.překl.). Podle Schaapa je to pozoruhodná volba slov, která vyvolává otázku, zda si královna byla vědoma toho, co se děje v nacistických táborech v Polsku.

Životopisec Wilhelminy Cees Fasseur si to nemyslí. Ve své knize Wilhelmina. Silnější v boji z roku 2002 detailně analyzuje  postoj královny k jejím židovským „poddaným“. Míní, že během války královna ve svých osobních dopisech nikdy nenaznačila, že by věděla něco o systematickém vraždění Židů. Slova v jejích projevech pouze odkazovala na „odstranění židovského prvku z nizozemské společnosti pomocí deportací; nikoli na hromadné zabíjení na východě, které následovalo“.

Životopisec Fasseur tvrdí, že kdyby Wilhelmina věděla o osudu, který Židy čekal, byla by lépe informována než Churchill a další  spojenečtí váleční vůdci v té době. K podobnému závěru dospěl historik Bart van der Boom ve své knize z roku 2012 Nevíme nic o jejich osudu. Prostí Holanďané a Holokaust (z nizozemského originálu Wij weten niets van hun lot’. Gewone Nederlanders en de Holocaust, pozn.překl.)   Lidé si byli vědomi, že v německých táborech v Polsku to z Židy nekončí dobře, ale nevěděli, jak je to špatné - ani si to nedokázali představit.

To se mohlo opravdu týkat “obyčejných” Holanďanů - ačkoli Anne Frank psala ve svém deníku 9. října 1942: „Anglické rádio hovoří o hromadném zabíjení plynem, možná je to nejrychlejší metoda smrti“ - ale od konce roku 1942 spojenečtí  vůdci jistě věděli stale více o Šoa. Objevily se například debaty o bombardování železnice do Osvětimi, ale bohužel zůstalo jen u slov.

Všichni trpěli

Neschopnost nahlížet na Židy jako na skupinu, která potřebovala zvláštní podporu, se nyní zdá nereálná, protože lidé v roce 2020 často vnímají druhou světovou válku především z pohledu holokaustu. Pro tehdejší politiky, vojenské a civilní představitele to však byla jen malá část bitvy proti nepříteli.

Pouhých pár slov, která Wilhelmina věnovala osudu Židů, Fasseur zdůvodňuje takto : „Neviděla žádný rozdíl mezi utrpením Židů a nežidů, nebo je alespoň nevyjadřovala. Pokud by někdo takové rozdíly začal uplatňovat, mohla by tím utrpět národní jednota. “

Tento pohled se nyní změnil, což vysvětluje omluvu za jednání nizozemské vlády vůči židovské komunitě, kterou premiér Marka Rutte (VVD) počátkem tohoto roku učinil. Ano, mnozí za Hitlera trpěli, ale to, co se stalo Židům, bylo mimořádně zlé. Tuto skutečnost král zdůraznil svými slovy 4.května.

 

16. 05. 2020 06:10 94 Jitka Zich Zdroj: nrc.nl

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem