Operace Nachšon byla operace vybojovaná od 5. do 16. dubna 1948. Měla za cíl odblokovat cestu do Jeruzaléma odříznutého od zásobování z pobřežní nížiny kvůli arabským útokům ve vesnicích v Judských horách, zejména ve strategické soutěsce Ša’ar ha-Gaj. Touto soutěskou také vedl vodovod do Jeruzaléma. Byla ale také součástí plánu Dalet, který měl zajistit silou už dopředu všechna území, která plán na rozdělení Palestiny přidělil židovskému státu. Šlo o zajištění budoucích hranic a židovského obyvatelstva jak před útoky místních Arabů, tak i proti očekávanému útoku arabských sil ze zahraničí.
Šlo o první židovskou vojenskou operaci během první arabsko-izraelské války, která měla charakter konvenční vojenské akce. Pojmenovaná je podle biblické postavy Nachšona Bena Aminadava – muže, který první vstoupil do Rudého moře.
Cílem operace bylo vytvořit koridor, který by v pobřežní nížině měl šířku cca 6 mil, v Judských horách cca 2 míle. Pomocí obsazení strategických návrší a sousedních arabských vesnic mělo být umožněno zásobování Jeruzaléma prostřednictvím velkých ozbrojených konvojů. Pro tento účel byla zorganizována vojenská skupina čítající cca 1500 mužů, rozdělená do tří praporů. Jeden prapor měl zajistit území v pobřežní nížině mezi arabskou vesnicí Khulda a výšinou Latrun, druhý prapor mezi Latrunem a židovskou venicí Kirjat Anavim nedaleko západního okraje Jeruzaléma. Třetí prapor by byl připraven jako záloha.
Vojáci Brigády Harel se u Kuldy shromaždují k operaci Nachšin
Vedení akce se ujal Šim’on Avidan, velitel Brigády Giv’ati. Krátce před spuštěním operace se do Palestiny podařilo dostat první zásilku zbraní z Československa. Šlo o pušky a lehké kulomety. Před operací proběhlo několik menších akcí, například útok an velitelské stanoviště Arabů poblíž města Ralma a také dobytí arabské vesnice Al-Qastal v horách u Jeruzaléma.
Operace Nachšon byla spuštěna 5. dubna 1948. Židovské jednotky obklíčily sedm arabských vesnic a dobyly vesnice Khulda a Dejr Muchejsin v pobřežní nížině. Palmach obsadil vesnici Bajt Machsir poblíž soutěsky Ša’ar ha-Gaj. O půlnoci pak z židovské vesnice Chulda vyrazil velký konvoj civilních i vojenských vozů a díky krytí Hagany dosáhl po 10 hodinách Jeruzalém. Díky přísunu zásob mohla židovská populace Jeruzaléma vydržet další týdny.
První konvoj s potravinami, který projel do Jeruzaléma díky operaci Nachšon
7. a 8. dubna 1948 se Arabové pokusili o protiútok v oblasti vesnice Al-Qastal, kde si území protivníci několikrát přehodili z rukou do rukou. Smrt jejich vůdce Abd al-Kadíra al-Husajního rozhodla o výsledku těchto bojů. Mimo uvolnění cesty z Jeruzaléma šlo o první bitvu, jejímž cílem bylo dobýt arabské území. Bohužel výsledek byl jen dočasný.
Do Jeruzaléma projely ještě další dva konvoje a 20. dubna 1948 byla soutěska Ša’ar ha-Gaj opět uzavřena arabskými ostřelovači. Souběžně s Operací Nachšon proběhl také kontroverzní útok na arabskou vesnici Dejr Jásin, při kterém vojenské jednotky Irgunu a Lechi zabily velké množství arabských civilistů.
Operace Macabi byla první bitvou vybojovanou izraelskými silami okolo vesnice Patrunce ve dnech 8. až 16. května 1948. Je považována za součást bitev o Latrun. Její výsledek ale nebyl přesvědčivý a byť Židé dokázali obsadit některé výšiny nad Ša’ar ha-Gaj, samotný Latrun zůstal v arabském držení. Brigáda Giv’ati úspěšně splnila svůj úkol a Brigáda Harel dokázala ovládnout hřbet severně od soutěsky. Nedokázala ale kvůli špatnému načasování dobýt nedalekou arabskou vesnici Bajt Machsir jižně od soutěsky. Operace proto musela být o 24 hodin odložena. Arabové využili stažení Brigády Harel z výšin a obsadili tyto pozice, čímž zmizel původní prvek překvapení. Židům se pak nepodařilo ani napodruhé vesnici kontrolující soutěsku dobýt. Uspěli až napotřetí, ale ztráty Brigády Harel byly natolik vysoké, že nemohlo dojít k dalšímu kroku, dobytí Dejr Adžub, který ležel na severozápadním okraji soutěsky. Arabové přešli do protiútoku. Brigáda Giv’ati se pokusila narychlo prolomit blokádu Jeruzaléma a protlačit skrz Ša’ar ha-Gaj konvoj.
Vojáci Hagany uvolňují zatarasenou cestu při operaci Macabi.
Ten byl ale napaden arabskými silami kontrolujícími Latrun a musel se vrátit do pobřežní nížiny. Arabové navíc pokračovali v útoku a v těžkém a nepřehledném boji na výšinách severně od soutěsky. Židé se na svých pozicích udrželi. Kvůli zmatkům v koordinaci mezi Arabskou legií a dobrovolnickou armádou Fauzí al-Kaukdžího se dokonce 16. května celá trasa od Latrunu až k Jeruzalému dočasně uvolnila. Židovské velení ovšem na tuto dočasnou výhodu nebylo schopné zareagovat a v následujících dnech Arabská legie Latrun obsadila a udržela se tu i v následujících bitvách.
Následovaly další vojensé operace.
Ve dnech 24. až 25. května 1948 následoval první přímý židovský útok na Latrun nazvaný Operace Bin Nun Alef. Arabská legie ale dokázala útočníky odrazit. Židovští vojáci byli vystaveni intenzivní střelbě a museli se s četnými ztrátami stáhnout. 26. května navíc Arabové obsadili takzvaný Radarový vrch v místech dnešního města Har Adar, který umožňoval ze severu kontrolovat pohyb mezi Jeruzalémem a Latrunem. David Ben Gurion přikládal kontrole tohoto regionu mimořádný význam a proto nařídil druhý útok na Latrun.
Šipka ukazuje na klášter v Latrunu, místo okolo kterého se odehrály velmi těžké boje
A jeho skutečná podoba v roce 1948. Dnes je to velmi krásné místo, viděl jsem ho už třikrát, ale nikdy jsme se tam nezastavili. V zeleni kolem něj září jako velký krásný šperk.
K tomu došlo ve dnech 30. až 31. května pod názvem Operace Bin Nun Bet. Nový plán předpokládal, že útoku se místo brigády Alexandroni zúčastní brigáda Giv’ati. Jako výchozí bod měla použít arabskou vesnici Bajt Susin, odtud vyrazit k dobyti arabských vesnic Dejr Adžub a Yalu, kde by mohla odříznout Latrun od dopravního spojení. Plán zpočátku probíhal úspěšně, ale u vesnice Yalu se Izraelci dostali pod arabskou palbu z Latrunu a byli nuceni se narychlo stáhnout. Kvůli špatné koordinaci ovšem mezitím část židovských jednotek zahájila přímý pokus o dobytí Latrunu, což se jim z části povedlo, nicméně bez podpory nebyli schopni v dobývání pokračovat a museli se rovněž stáhnout.
Stávající podoba Tegartovy pevnosti v Latrunu, tehdy centrum arabské obrany. Bylo zde vše, včetně těžkého dělostřelectva. Dnes je to muzeum a pietní místo izraelských obrněných sil.
Brzy na to se odehrál třetí útok, nyní již řízený americkým dobrovolníkem, plukovníkem Davidem Marcusem. Ani ten neuspěl. Při průzkumu okolí Latrunu ovšem Izraelci zjistili možnost výstavby náhradního silničního spojení s Jeruzalémem, které bylo později realizováno jako takzvaná Barmská cesta. Osobnost plukovníka Marcuse, muže s působivou vojenskou kariérou včetně podílu na souzení německých válečných zločinců v Norimberku, by byla na samostatnou práci. Sem to úplně nepatří, ale pro Izrael v této těžké době sehrál zásadní roli.
Ve dnech 8. až 9. června 1948 zahájila Hagana v pořadí už čtvrtý útok proti Latrunu. Útok vedla Brigáda Jiftach ve spolupráci s jedním praporem brigády Harel a celé to dostalo název Operace Joram. Nástupním prostorem byly výšiny východne od Latrunu, které již byly v izraelském držení. Bohužel vojáci Hagany, či spíše Izraelských obranných sil, operaci nezvládli. Došlo k sérii zmatků. Brigáda Harel obsadila jinou výšinu, než bylo plánováno a Brigáda Jiftach se díky tomu potom dostala pod arabskou palbu, když se blížila ke kótě, u které očekávala přátelské jednotky. 10. června Arabové přešli do protiútoku a obsadili dočasně židovskou vesnici Gezer. 11. června pak vstoupilo v platnost příměří mezi oběma válčícími stranami. Latrun zůstal nadále v arabském držení.
Dělostřelecká palba v bojích při čtvrtém útoku izraelských vojáků na Latrun, při operaci Joram.
