Staré Město bylo dobyto, jenže ještě bylo potřeba dokončit rozběhnuté bojové operace, protože Jordánci i když stahovali vše co se dalo na východní břeh Jordánu, mnoho jejich jednotek stále bojovalo a někde dokonce stále bylo ostřelováno jejich prostředky území Státu Izrael.
Na sever byl vyslán jeden prapor z divize generála Moshe „Musy“ Peleda. Měl za úkol prověřit pevnost obrany jordánských jednotek v údolí řeky Jordán. Ostatní úkoly už plnily celé brigády.
Prvni z nich začala obsazovat západní oblasti Západního břehu. Postupovala bez velkých bojů. Zde Jordánci stahovali vše co mohli na východ.
Postup k Jordánu
Druhá zahájila útok na jordánská postavení v severní části Západního břehu, s cílem zničit jordánská dělostřelecká postavení těžkých děl u Jeninu a tím ukončit hrozbu pro leteckou základnu Ramat David. Obranu zde držel jordánský 12. obrněný prapor vyzbrojený tanky M-48 Patton. Aby snížil vlastní ztráty, vyžádal si velitel brigády leteckou podporu, která si vybrala krutou daň. Do rozbité sestavy praporu potom udeřily izraelské tanky M-51 Sherman a porážku jordánských tankistů dokončily. Bylo zničeno 22 jordánských tanků. Posledních šest ale bojovalo dál i díky tomu, že velitel praporu stále řídil ze svého velitelského tanku boj.
Těsně po setmění dorazily izraelské posily. Jordánci nadále tvrdě vzdorovali a Izraelci nebyli schopni postupovat bez dělostřelecké a letecké podpory. Jedno izraelské letadlo zaútočilo na tank jordánského velitele, zranilo ho a zabilo jeho radistu a zpravodajského důstojníka. Přeživší jordánské síly se poté stáhly do Jeninu, kde byly posíleny 25. pěší brigádou, následným postupem byli Jordánci v Jeninu skutečně obklíčeni.
Izraelské Shermany se přesunují k Jeninu
Jenže jordánská pěchota a jejich tři zbývající tanky dokázaly zadržet Izraelce až do 04:00 ráno, kdy odpoledne dorazily další tři jordánské prapory, aby posádku Jeninu posílily. Jordánské tanky z chodu zaútočily a avyřadily několik izraelských vozidel a začaly Izraelce vytláčet na jih. Po východu slunce provedly izraelské letouny a dělostřelectvo dvouhodinový letecký a dělostřelecký útok na jordánské bojové sestavy. Jordánci ztratili 10 mrtvých a 250 zraněných a zbylo jim pouze sedm tank, včerně dvou bez paliva a šestnáct obrněných transportérů. Potom přešli do protiútoku Peledovi vojáci, probojovali se do Jeninu a po urputných bojích město dobyli.
Raněný izraelský voják v péči svých spolubojovníků – bratrů
Už je obvázaný, dávají mu pít – Ale i ten raněný má rýku na své zbrani – co kdyby bylo potřeba zahájit boj…
Poté, co Staré Město bylo obsazeno, nechal zde plukovník Gur zajišťovací síly a zbytkem svých vojáků posílil Jeruzalémskou brigádu. Ta vyrazila na jih. Hrnula před sebou zbytky jordánských jednotek a postupně obsadila Judeu a zbtky toho, co bylo v roce 1948 blokem kibuců Gush Etzion a kde arabské milice za pomocí jordánských vojáků povraždili 252 Židů.
Jako další byl obsazen Hebron – bez boje. Místní obyvatelé – kteří v roce 1929 zmasakrovali část místní židovské populace a zbytek nelítostně vyhnali, měli strach z podobného jednání. Po vzájemné dohodě vyvěsili bílé vlajky z oken a oznámili, že město je otevřené a nebude se bránit. Bylo splněno.
Mezitím brigáda Harel zahájila postup od Jeruzaléma, kde jak víme mimo jiné dobyla Radarový vrch a sestupovala k řece Jordánu. Obsadila mimo jiné i Ramalláh.
Vše co popisuji jsou události ze 7. června. V tento den byl také po krátkém ostrém boji obsazen Betlém. Padlo 41 jordánských vojáků, zbytek město opustil. Ve stejný čas a den jedna z Peledových brigád od Jeninu sjela na jih a obsadila Nabulus.
Betlém – jordánský voják je odváděn do zajetí
Poté se tato brigáda připojila k silám ve středu Západního břehu. Ustupující Jordánci zahušťovali sestavy a protože jich bylo početně více a měli stále i více techniky než Izraelci, boje se protahovaly a stráty rostly.
Zde se opět uplatnila absolutní letecká převaha izraelského letectva. Zahájený kolotoč bitevních útoků Jordánce přibil k zemi a vedl k jejich porážce. Peled sjednotil celou svoji divizi, a dvě brigády objely Ramalláh a spojily se se zbytkem izraelských sil pod centrálním velitelstvím. Této síle už Jordánci, stále bojující tak, že to snese jakoukoliv kritiku neodolali a celý západní břeh za velkých ztrát materiálu a techniky vyklidili.
Únik techniky jim nakonec znemožnili příslušníci ženijních úderných skupin z Izraelského ženijního oboru. Ti naprosto drze pronikli do prostoru ovládaného jordánskými jednotkami a tváříce se tak, že jsou to iráčtí vojáci projeli až k Jordánu a zničili most krále Abdulláha a most Hussainův. Živá síla a lehká technika dokázaly přebrodit řeku, těžké zbraně se staly kořistí Izraelců.
V patách za Jordánci řeku překročily jednotky brigády Harel a začaly vytvářet předmostí. Na tvrdý nátlak USA ale po několika hodinách vyšší izraelští vojáci předmostí opustili.
Jordánci, očekávající izraelskou ofenzívu hluboko do Jordánska, shromáždili zbytky své armády a iráckých jednotek v Jordánsku, aby zachránili západní přístupy k hlavnímu městu Ammánu a jižní svahy Golan.
Vzhledem k tomu, že Izrael 7. června pokračoval v ofenzívě, aniž by zohlednil rezoluci OSN 233 o příměří, nařídilo egyptsko-jordánské velení podruhé úplné jordánské stažení, aby se zabránilo zničení jordánské armády. Stalo se k první hodině ranní 8. června 1967.
Následně izraelské vojenské jednotky obsadily celý Západní břeh, přestože dne 5. června 1967 to nikdo nejenom neplánoval, nikdo to v Izraeli ani nechtěl. Na středním úseku boje bylo dokonáno.
Jedna z nejpěknějších fotografií s vazbou na šestidenní válku co mám
Mnoho fotografií co zde vidíte jsem získal od svého známého, co byl se mnou dvakrát v Izraeli se zájezdem po vojenské historii této země. Jeho jméno ale neuvedu, nemám jeho přímé svolení a nemohu se s ním spojit.
Co závěrem k této kapitole?
Podle Uzi Narkise – prohlásil v rozhovoru v roce 1987 vše bylo tak že:
Cituji
Zaprvé, izraelská vláda neměla v úmyslu obsadit Západní břeh. Naopak, byla proti.
Zadruhé, ze strany IDF nedošlo k žádné provokaci.
Zatřetí, otěže se uvolnily až když se objevila skutečná hrozba pro bezpečnost obyvatel Západního Jeruzaléma. Ta skutečně nastala 5. června, i když je těžké tomu uvěřit.
Konečným výsledkem bylo něco, co nikdo neplánoval.
To řekl člověk, který považoval ztrátu židovské čtvrti Starého Města za svoji osobní prohru. Člověk, který když nastala 5. června hrozba, vedl své vojáky do největších bojů svého života a uspěl. Člověk, který když dorazil k Západní zdi v euforii prohlásil, že dokončil to, co začal před 19 lety.
Já mu to ve světle všeho co jsem zde napsal věřím.
Ikonická fotografie – Lví bránou prochází Uzi Narkis velitel centrálního velitelství Izraelské armády, Moše Dajan v roli ministra obrany a Jicchat Rabin – náčelník generálního štábu a směřují k Západní zdi.
Vážení přátelé, tyto dva díly jsou zatím poslední. Dalo mi to mnoho práce a když jsem došel až sem, uvědomil jsem si, žej e potřeba se přibrzdit a sesbírat co nejrelevantnější materiál na pokračování, tedy o tom, co se s Izraelem a Jeruzalémem dělo od roku 1967, do současnosti.
Pokud jse dočetli až sem, máte můj respekt. Pokud by jste měli zájem o nějaké informace nebo měli pocit, že jsem někde mimo realitu, je možno se cestou našich stránek či našeho FB na mě obrátit. Budu-li vědět, rád odpovím. Pokud nebudu, přiznám to a pokusím se potřebné informace dohledat a dodat.
Zatím vám přeji vše dobré, pevné zdraví a v rámci možností klidný rok. To vše přeji vám i vašim blízkým.
S úctou Jaromír Vykoukal
