Praha Jeruzalém

Když jsem před časem v rámci svého izraelského programu podnikla cestu z Tel Avivu do města Kiryat Gat za Hankou Sternlichtovou-Neumannovou, abych s ní natočila interview pro Židovské muzeum a Paměť národa, nenapadlo mě, že se s ní v budoucnu setkám na její kdysi domácí půdě ve východočeských Holicích. Nicméně už během tehdejší izraelské návštěvy jsem u ní viděla zajímavou knihu v hebrejštině, rozšířenou verzi vzpomínek původně sepsaných jako svědectví pro památník holocaustu Jad Vašem, o něco později přepracovaných do knižní podoby.

Věci v mezičase pokročily a daly se do pohybu. Nebylo to ovšem perpetuum mobile: na scéně se objevila parta nadšenců, která se postarala o to, aby Hančina kniha vyšla v češtině: na vydání bylo třeba sehnat finanční injekci a zařídit tunu dalších věcí. Součástí realizačního týmu byla holická skautka Diana Prouzová a pokud platí, že každý tým potřebuje motor, je nutné konstatovat, že právě takovým motorem byla Diana spolu se svým manželem. Přesně v duchu hesla „pomocnou ruku nejčastěji najdeš na konci svého vlastního ramene“ zorganizovali záslužnou akci, která vyvrcholila v polovině května letošního roku: Hanka Sternlichtová přiletěla s částí rodiny do Čech, aby svoji knihu „Svobodná, volná“ představila veřejnosti.

 
Skautka Hanka (Sternlichtová) se skautkou Dianou (Prouzovou)                                                                                                     Momentka ze sálu                                      

Knížka shrnuje Hančin životní příběh: vypráví o dětství v Holicích, mládí v koncentrácích a odjezdu do Izraele poté, co válka skončila. Její součástí je rodinná kronika, kterou spolu s dalšími dokumenty a fotografiemi uschovala maminka již zmíněného Jana Kačera; Hančina teta tohle všechno ukryla poté, co byli její příbuzní odesláni na cestu, ze které se už nevrátili.

Hančin pobyt v Čechách sestával z několika částí: autogramiády v Chrudimi, autogramiády v Holicích a také z přednášek na školách, které zorganizoval Radek Hejret, další důležitý člen realizačního týmu. O dění v Chrudimi nic moc nevím, nebyla jsem přítomna. Snad jen, že organizace se ujala Alžběta Langová, místní archivářka a jedna z těch, která spolu s Janem Kačerem stála v úplných začátcích tohoto pozoruhodného projektu. Přítomen byl rovněž chrudimský starosta, pan Petr Řezníček.

Na autogramiádě v Holicích jsem naopak byla a se mnou místonáčelní kmene dospělých Ladislava Marešová – Želva a reprezentant východočeských oldskautů Josef Richter – Joe. Holické skauty zastupovala právě Diana Prouzová. Autogramiáda byla skvělá, emocionálně náročná. A proč se jí účastnili skauti? Odpověď je jednoduchá: skautkou byla také autorka knihy – těsně předtím, než prošla peklem šoa a také v mezidobí 1945– 1948, než definitivně opustila Československo a odjela do své nové vlasti – Izraele. 

Obecenstvo neskrývalo dojetí, když se Hanka rozhovořila o svých osudech; mnohých pamětníků se její slova dotýkala osobně, protože si členy rodiny Neumannů pamatovali a znali se s nimi. A když padl dotaz „Jak je možné, paní Sternlichtová, že máte tak výbornou češtinu?“, odpověď: „Mám za to, že rodná řeč se nezapomíná…“ byla myslím dostatečně výmluvná. Nedá se k ní dodat vůbec nic.

 
                     Autogramiáda                                                                                                                           Ze skautského zápisníku Hanky Sternlichtové

Ve stejný den pak uveřejnila Paměť národa Hančin profil, takže kdo chce, další informace si dohledá například zde 

anebo na stránkách České televize

Shrnuto: v přímém přenosu jsem sledovala citlivý, nenápadný druh filantropie, který vyústil do konkrétní podoby; na začátku ambiciózního projektu stál nápad, několik cest do Izraele, nalezené přátelství, na jeho konci pak kniha přeložená z hebrejštiny do češtiny a řada nádherných setkání. Vůbec není špatné být občas svědkem toho, jak se neuvěřitelné stává skutkem. Tato hrabalovská věta totiž naplňuje podstatu věci a popisovaných událostí. A tak všichni, kteří se na této mimořádné události podíleli, si zaslouží brachu, neboli (z hebrejštiny) požehnání. 

Někde jsem četla, že existují jistá užitečná slova opotřebovaná až na dřeň. Přesto se jejich použití člověk nevyhne, chce-li vystihnout podstatu dějů. Tento článek je takových opotřebovaných slov plný, ale nevadí. Důležité je, že východočeští na Hanku nezapomněli. Ještě důležitější je, že na ně nezapomněla ona.

 

18. 12. 2021 07:27 79 Jitka Radkovičová Zdroj: ZidovskySkauting.cz

Klíčová slova