Praha Jeruzalém

Muzeum v Latrunu má mnoho prvků, ale jeden se nade všemi skví. Je to obří latrunský amfiteátr. Zde se konají vojenské ceremonie, např. slavnostní vyřazování důstojníků  obrněných sborů. Jeho součástí je i stěna se jmény padlých příslušníků Obrněných sborů, zejména tankistů, ve všech válkách za izraelskou existenci, bezpečnost a nezávislost.

Všem, kdo položili život, náleží nejvyšší pocta, neboť platí: bez silného obranného vojska by nebylo státu Izraele..

Zde je vyobrazení pamětní desky v Latrunu. Každý voják sloužící v obrněných silách izraelských obraných sil a který ve službě zahynul, je zde zvěčněn svým plným jménem. Nikdo nebyl a nebude zapomenut.

Dále je zde unikát tento:

Je to osobní tank velitele 77. tankového praporu podplukovníka Avigdora Kahalaniho. Je to ten stroj, na kterém vedl svoji bitvu na Golanských výšinách proti syrské tankové lavině. Při bitvě o Údolí slz, jak byla tato bitva po válce nazvána, jeho vojáci zničili 230 syrských tanků a dalších 450 obrněných vozidel. 77. tankový prapor, součást legendární 7. tankové brigády v bitvě téměř zanikl a celá brigáda s ním.

Další obrázky jsem sem dal proto, že mají vazbu na bývalé Československo

Na prvním obrázku je osobní terénní automobil JEEP s lafetací kulometu MG-34 z československých dodávek a na druhém je větší obrněný automobil s lafetací dvou kulometů MG-34, opět z československých dodávek.

Dále jsem zařadil splněný sen každého připraštěného militaristy. Vidět na pár metrech čtverečních celou sadu tanků Merkava, pýchy izraelského obrněného sboru.

Zde je to tank Merkava I. Jedničku už jsem viděl v našem muzeu v Lešanech. Jsme jediná země na světě, která mimo Izrael má pojizdný tank Merkava I k dispozici

Následuje Merkava 2

Jako další krasavec je to třetí do řady Merkava 3

A jako poslední to je Merkava 4

Další obrázek, co jsem se rozhodl sem vložit, je impozantní ženijní prostředek. Jde o mobilní - někdy kombinovaný most, který izraelské tankové síly použily na Sinaji v divoké válce na Jom Kippur. Díky němu se jim podařilo překročit Suezský průplav v jednom momentu a začít obracet výsledek války ve prospěch státu Izrael.

Zde je fragment toho mostu a je to úžasná věc.

Jeho konstruktér byl brigádní generál David Laskov. V roce 1973 mu bylo 70 let. Při dalších návštěvách už tam tank a Hattrick nebyly.

Jehoi most byl tvořen 100 obřími válci o průměru 2 metrů, vážil 400 tun a byl dlouhý 180 metrů. Byl složen za tři dny a k průplavu byl vlečen pomocí 16 tanků.  12 tanků jej vleklo a 4 ho brzdily při jízdě ze svahů.

Po cestě k průplavu se několikrát zašprajcoval a zlomil a bylo potřeba ho opravit. Ze vzduchu ho trvale chránilo letectvo a nakonec se tu obrovitou věc podařilo v Suezském průplavu dopravit a bylo vymalováno.

Následuje fotka mostu poté, co se části izraelského obrněného sboru přepravila na egyptskou stranu průplavu a začala devastovat egyptské síly. Přestože boje se nezastavily, pan generál nevydržel a chtěl svého drobečka vidět v akci.

Ten druhý zleva je brigádní generál David Laskov při inspekci svého mostu po skončené válce na Den usmíření.

A toto je pár historických fotek:

Skládání mobilního mostu před cestou k průplavu

Mobilní most po přemostění průplavu, a tanky mohou postupovat. Je to opravdu raritní kousek ženijní výzbroje a jsem rád, že jsem ho viděl na vlastní oči a že alespoň takto jej vidíte i Vy, palbáci.

Pomalu budu Latrunem končit. A tak už jen pár fotek:

Zde je jen malá ukázka expozice kořistní techniky. A je zde i ledacos z toho, jak izraelský obranný průmysl dokázal mnoho těchto kořistních strojů konvergovat a využívat další desítky let. Ale to až někdy jindy.

A tady máte ukázku malé části kolekce ženijní a speciální tankové techniky. Co kus, to malý technický zázrak.

Další sestava ženijní techniky, myslel jsem, že už tam zůstanu a nikdy neodejdu...

Tuto část reportáže prvního dne zakončím malou hádankou. Víte někdo co je toto:

No nebudu se snažit dělat chytráka, je to zákopový kolečkový stroj, někdy zvaný zákopový pluh, sovětského původu.

Když jsme ukončili prohlídku tohoto muzea, trochu si povykládali o tom, co zde bylo zajímavého k vidění. Ještě pořád jsem nebyl v dobré kondici, ale už jsem se trochu rozmluvil. Trochu mě nyní mrzí, že nemám vlastní fotku samotné pevnosti. Ale co už naděláme. Potom jsme se naskládali do autobusu a vyrazili do Tiberias, našeho města a hotelu, kde jsmse měli zůstat jako na základně tři noci a dva dny.

Pár slov o našem řidiči. Byl to Arab, z nějaké společnosti, asi už důchodce. Je to milý a hodný člověk, vělmi trpělivý. Byl vybrán vedoucím zájezdu z toho důvodu, že židovský řidič by nám o šabatu odmítl služby. A tím by nám celý zájezd zamrzl. Nerozuměl jsem mu ani slovo, ale stal se mezi námi oblíbeným a jsem spokojený, že to byl zrovna on, kdo nás vozil. Strašně rád couval. Díky tomu jsme ho často bez problémů našli. 

Příště se dáme do 3. kapitoly.

 

18. 08. 2019 06:10 136 Jaromír Vykoukal Zdroj: Redakce Israel.cz

Klíčová slova