Válka byla pro obě strany extrémně ničivá a stojí za zmínku pár momentů podle jendotlivých stran:

Arabská strana, pozitiva:

 – Překročení průplavu na široké frontě je dokonalou ukázkou obojživelné operace a nezbývá, než před jejími plánovači a realizátory hluboce smeknout. Dostat na druhou stranu za 24 hodin 5 divizí, zajistit a rozvinout jejich PT a PL obranu je mistrovské dílo operačního umění a taktiky.
 – Přes zásadní porážku Syřané neztratili bojiště, uchovali si velké zálohy a dokázali i za pomoci spojenců vybudovat silnou obrannou linii a zcela jistě by dokázali způsobit postupujícím tankovým divizím protivníka pokračující peklo na zemi.
 – Schopnost irácké armády přesunout do Sýrie dvě tankové divize v plně bojeschopném stavu za tři dny a to na vzdálenost 600 až 750 kilometrů je každopádně mimořádný logistický výkon.
 – Na všech frontách vykazovala arabská pěchota výrazný posun v bojovém nasazení oproti minulosti. Byla statečná a ukázněná v útoku a velmi houževnatá v obraně. Mnoho izraelských velitelů si toho všimlo a mnoho z nich po válce upřímně řeklo, že jejich protivník si zaslouží úctu a respekt.
 – Egyptská i syrská PVO vykazovaly vysokou efektivitu. Ztráty, které dokázaly izraelskému letectvu způsobit, byly mimořádně vážné. Prostě to fungovalo. Až úspěchy pozemních sil na jižní frontě a sebevražedné akce na severní frontě dokázaly tento PVO deštník narušit a to opět převedlo leteckou nadvládu k Izraelcům.
 – Syřané po zničení svých sil na Golanách a následném útoku do hloubky vlastního území dokázali zachovat klid a přes těžký otřes dokázali uchovat jednu – 3. takonovou divizi jako zálohu a ta posléze zpomalila a nakonec zastavila postup Izraelců na Damašek. To svědčí o strategické obezřetnosti a odvaze.
 – Všechny arabské jednotky, pokud musely ustupovat, to prováděly velmi ukázněně a vždy se snažily zachránit maximum materiálu a výzbroje – to bylo něco nového a Izraelcům to přidávalo další starosti.

Avigdor Kabalami – velitel 77. tankového praporu 7 tankové brigády, obránce Údolí slz

Izraelská strana, pozitiva:

 – Obránci Bar Levovy linie, i když rozhodně tato linie nesplnila očekávání, dokázali působit Egypťanům velké ztráty a ukázali, že jsou v mnoha případech velcí bojovníci.
 – 7. tanková brigáda, 188. tanková brigáda a brigáda Golani na Golanách bojovaly s rozhodností a vytrvalostí, kterou nelze nikdy docenit. Obě brigády v boji téměř zanikly, ale sebraly Syřanům možné vítězství. Tím položili základ konečného úspěchu a toho, že se izraelské tanky dostaly na 18 kilometrů k Damašku.
 – Letecké síly bojovaly na hraně postupného zničení. Díky masivním dodávkám letecké techniky a letecké munice z USA nakonec dokázaly ve spolupráci s pozemními silami uspět.
 – Námořnictvo vybojovalo několik bitev, ve kterých uspělo na 100% a způsobilo protivnikovi významné ztráty. Bylo potopeno 19 arabských plavidel, převážně raketových člunů a minolovek. Samo izraelské námořnictvo utrpělo ztráty 3 padlí a 24 raněných a neztratilo jedinou loď.
 – Své tankové síly po počátečním chaosu dokázali Izraelci využít velmi efektivně a zatímco se protivníci ve štábech dohadovali jak nasadit tankové zálohy – třeba na Sinaji, Izraelci nečekali a krutým způsobem dne 14. října porazili egyptskou 4. a 21. tankovou divizi. Potom prostě své tankové síly přeplavili na druhou stranu a po pár dnech jednu egyptskou armádu obklíčili, druhou rozvrátili a ohrozili samotnou Káhiru.

Arabská strana, negativa:

 – Přes velkou statečnost vojáků na bojišti stále ještě vyšší štáby nedorostly úrovně svých protějšků. Ne, že by Izraelci nedělali chyby – těch bylo několik, že je až s podivem, že nakonec hlavně na jižní frontě uspěli, ale arabské štáby jich dělaly více a větší.
 – Špatné použití tankových sil. Místo manévrové války na velké ploše je vyčerpávali ve frontálních útocích proti slabé izraelské obraně, platí hlavně pro severní frontu.
 – Naprostá nespolupráce jednotlivých armád na vzdálených bojištích – Syřané a jejich spojenci si jeli podle svého a Egypťané zrovna tak. Na severní frontě se nedokázali štáby jednotlivých kontingentů domluvit na smyslupné společné akci. Prostě si každý válčil sám za sebe a díky tomu se nechali ničit Izraelci, kteří po mobilizaci a vytvoření tankových sestav bojovali jako dokonale sehraný tým.
 – Prohrávající Syřané s Damaškem pod palbou izraelského polního dělostřelectva propadli panice a donutili tak Egypťany opustit protiletadlový deštník. Tím Egypťané usnadnili likvidaci svých sil protivníkem. A to jak v tankovém boji, tak i leteckými údery. Koneckonců, když 14. října skončila obrovská tanková bitva, obě egyptské tankové divize odepisovaly ze svých sestav dohromady 264 tanků. Izraelci jich ztratili dohromady za celý událostmi nabitý den 10 nenávratně a 28 opravitelně.

Izraelská strana, negativa:

 – Naprosté selhání tajné služby a to po všech stránkách. Lze hovořit bez uzardění o ukázkovém debaklu.
 – Zanedbaná údržba, nedokonalé vybavení a hlavně personální díry v obsazení Bar Levovy linie. Tak se tato linie stala ve své podstatě statickou překážkou, vyhozenými financemi a zmařeným úsilím ženistů.
 – Na jižní frontě docházelo k něčemu, co doposud Izraelské obranné síly nezažily. Vysocí důstojníci odmítali poslouchat rozkazy nadřízených, hádali se mezi sebou, navzájem se obviňovali z neschopnosti. Někteří svévolně plánovali a provádlěi vlastní operace a když neuspěli při jejich realizaci, sváděli vinu na druhé. Sám ministr obrany Moše Dajan osciloval mezi stavy maximálního optimismu a bahnem hlubokých depresí. To rozhodně neulehčovalo řízení operací a způsobovalo mnoho škod, zlé krve a po válce mnoho kariérních katastrof.
 – Na základě toho, že šestidenní válku rozhodly hlavně tankové jednotky, Izrael věnoval mnoho úsilí jejich obnově a rozvoji. Opomněl naprosto v klidu pracovat s pěchotou. Bohužel nedostatek motorizované pěchoty a mechanizované pěchoty, která by chránila tankové jednotky před ostřelováním pěchotními PT zbraněmi, kterých měl protivník neuvěřitelné množství, stálo izraelské tankové brigády zbytečné ztráty. Izrael zde bjoval minulou válku a nic nevytěžil z poznatků o tom, jak je protivník vyzbrojován ručními PT zbraněmi.
– Selhnání zpravodajců vedlo k chaotické mobilizaci za probíhající války. Na frontu tak odcházely jednotky nestmelené, bez dostatku materiálu a navíc pod tlakem situace byly nasazovány do boje postupně, místo ve velkých celcích. To opět vedlo k tomu, že ztráty v některých momentech převyšovaly přírustek.

No snad jsem to hlavní dokázal vypíchnout. Pravda je, že na frontách se vítězství nakonec přiklonilo na stranu Izraele, jeho lidu a ozbrojených sil. Izrael tedy dosáhl strategického cíle který si vytvořil v průběhu bojů. Nepřítel ani na jedné frontě nedosáhl ničeho zvláště významného, s vyjímkou značných ztrát způsobených izraelským obráncům v prvních dnech války.

Na severu byla syrská vojska přes vynaložené úsilí nakonec smetena z Golan, byla prolomena jejich obrana a izraelské tanky se zastavily 18 kilometrů od Damašku. Nepomohly dvě irácké tankové divize, nepomohla velmi statečně bojující 40. jordánská tanková brigáda.
Na jihu potom po zdrcujícím překvapení izraelští vojáci nabrali dech, zničili hlavní údernou sílu egyptské armády a na styku obou egyptských armád překročili průplav. Nakonec obklíčili jednu armádu a druhou rozvrátili natolik, že nakonec Egypt byl přinucen okamžitě žádat o příměří. Prezident Sadat přímo řekl, že nepřipustí podruhé za deset let úplné zničení egyptské armády.

Ale to hlavní pro tu práci je to, že z této války a nakonec mimořádného vítěztví Izrael neměl žádný okamžitý politický profit. Prezident Sadat do války šel s tím, že chce pohnout s politickou situací z bodu nula a to se mu bezesporu podařilo. Nakonec to byl on, kdo šel svojí cestou a začal s Izraelem jednat. Našel v sobě neuvěřitelnou lidskou a politickou odvahu. Co tento politik, který nebyl nikdy doceněn, dokázal? Je toho hodně:

 – rozběhl jednání, která vedla k tomu, že byly uzavřeny dvoustranné dohody o odpoutání vojsk na obou bojištích

 – v roce 1975 byla podepsána dvoustranná dohoda o Sinaji mezi jeho zemí a Izraelem. Tato dohoda předpokládá stažení izraelských sil na linii průsmyku Mitla a Gidi a návrat ropných polí u Abú Rudejsu pod správu Izraele.

 – otevřel Suezský průplav pro námořní dopravu do a z Izraele

Nakonec došlo k historické návštěvě tohoto muže v Jeruzalémě a jeho vystoupení v izraelském parlamentu, které vedlo k tomu, že byla uzavřena první mimořádně významná smlouva mezi Izraelem a Egyptem. Tato smlouva zajistila dlouhodobou normalizaci vztahů a po desítky let nezahynul při vzájemném střetu ani jeden egyptský nebo izraelský voják. Smlouva byla podepsána v roce 1978.

Všechna čest tomuto Arabovi, který překročil nejen svůj stín

Trojice odvážných a po podpisu mírové smlouvy. Nejvíce politické a osobní lidské odvahy prokázal právě Muhammad Anwar Al Sadat a stálo ho to za pár let život.

Takže tolik k našemu druhému výpadu na Golany. Po cestě na poslední noc v hotelu v Tiberias jsme měli ještě dvě zastávky.

Zastávka první

Opuštěné velitelské objekty syrské armády na Golanách, které byly obsazeny IDF v rámci šestidenní války.

Vjezdový prostor do areálu syrského velitelství na Golanách, ten obejda dole jsem já, tady fotka a další zde také byly přejaty od kolegů, protože když mi je poslali, je potřeba je využít.

Druhý obrázek je potom hlavní budova velitelství.

Zde je fotografie opuštěných chodeb hlavní budovy a druhá ukazuje stání motorové techniky tohoto velitelství.
Zde asi stála spojovací vozidla, velitelské obranné transportéry, či štábní autobusy.

Zde je letecký pohled na tento opuštěný objekt a na město duchů, Kunejtru a trosky tohoto opuštěného města ze střechy syrského velitelského stanoviště.

Zastávka druhá

Památník vojáků 679. záložní tankové brigády 240. záložní tankové divize zvané „Ugda Laner“ podle svého velitele divize generála Gana Lanera. Tato brigáda byla první, která na Golany dorazila po zahájení mobilizace.

Jednotky této divize byly nasazovány po malých částech. Není to ideální použití tankových sil, ale v daný čas nešlo jinak. Velitelé záložních divizí Laner i Peled na sebe toto riziko vzali a jejich záložníci nezklamali ani své velitele, ani lid Izraele.

Kdyby tomu tak nebylo, Golany by asi padly. Její vojáci – záložníci, většinou lidé s rodinami, dobrým postavením a mnoho z nich vysokoškoláci od samotného počátku nasazení bojovali s odvahou a nasazením, které snese srovnání s bojem 7. tankové brigády nebo brigády Barak.

Po této zastávce jsme se ještě zastavili u nějakého areálu mající vztah k vulkanickému původu Golan, a dívali se na rozhraní mezi Sýrií a Izraelem, střežené jednotkami OSN. Byl vidět i tábor jednotek OSN.

Takže zde je letecký pohled na celkovou situaci kolem hory Avital. Je tam vše zajímavé.

Následně jsme skutečně vyrazili do Tiberias na hotel a odpočívat, byl to opět velmi náročný den a padali jsme únavou. Až se vzpamatuji z tvorby tohoto rozsáhlého díla, začnu pracovat na úpravě další reportáže a to čtvrtý den. Jen obrázků je sem vloženo kolem stovky a to je práce strašná.