Praha Jeruzalém

Židovská svatyně hrobky proroka Ezekiela se otevřela návštěvníkům. Svatyně se skromně ukrývá v areálu nově postavené šíitské mešity, která nahradila původní synagogu a přitahuje hlavně muslimské poutníky.

Autor: Judit Neurink, Haaretz, 9. února 2020

KIFL, IRAQ - Modlitba v arabštině zaznívá kolem starobylé svatyně jakoby se odrážela od zdí popsaných vybledlými hebrejskými texty. Urostlý irácký voják hlasitě recituje vedle hrobky, jež je pokryta zelenou látkou s textem z Koránu vyšívaným zlatem. Dovolává se proroka Ezechiela na místě, kde kdysi stávala synagoga v Kiflu - malém městě v šíitském srdci Iráku.

Po celá staletí byla synagoga a domnělý hrob poutním místem pro Židy z celého Iráku, ale většina z nich uprchla do Izraele na počátku 50. let a většina zbývající komunity následovala v 70. letech 20. století. Nyní je synagoga postavená kolem Ezekielovy domnělé hrobky spolu s částí k ní připojené staré židovské čtvrti, součástí šiitské mešity Al-Nukhailah.

Ezekielova hrobka se však opět pomalu stává poutním místem - tentokrát pro poutníky muslimské - a ani napětí mezi Spojenými státy a Íránem, které se v Iráku odráží, poutníky nijak neodrazuje. I přes nedávný americký útok na důležitého íránského generála v Bagdádu, odvetné rakety vystřelené Íránem a proíránskými milicemi na americké jednotky v Iráku a tisíce demonstrantů, kteří od října protestují na ulicích za ukončení korupce, starobylá svatyně zůstává klidným a magickým místem, které je otevřené všem návštěvníkům

V říjnu, kdy se lidé z přilehlých oblastí báli cestovat kvůli demonstracím po celém jižním Iráku, počet návštěvníků dočasně poklesl, ale už nyní se vše vrátilo do normálu.

Ezekiel není znám pouze judaismu a křesťanství: je také jedním z 24 křesťanských a židovských proroků uvedených v Koránu, říká Ahmed Abdelrahman. Pracuje jako průvodce, který návštěvníky o svatyni informuje a takto se snaží nalákat více poutníků. Podle něj je budova svatyně stará více než 1800 let.

V Koránu se Ezekiel jmenuje Thel Kifl (Iráčané ho nazývají Hidkel) a město bylo nazváno po něm. Přesto, až do nedávného rozšíření mešity, většina muslimů považovala svatyni za čistě židovskou. "S návštěvou svatyně váhali, " říká Abdelrahman, který byl právě proto pověřen do funkce, kterou vykonává.

K tomuto místu má také osobní vztah: jeho dědeček Haji Thrab, na kterého Abdelrahman poukazuje na fotografiích z roku 1932, kde je oblečen v arabských šatech se skupinou lidí ve staré synagoze. "Jsou to všichni Židé," říká o skupině, z nichž někteří mají na sobě evropské oblečení, jiní splývající hábit a fez. Díky jeho dobrým vztahům se Židy byl Haji Thrab jmenován správcem synagogy, když Židé Kifl opustili.

Vyhnanství do Mezopotámie

Židé mají v Iráku dlouhou historii. Vztah začal okolo roku 740 před naším letopočtem, kdy Asýrie začala sérii útoků na království Izraele. Přinejmenším tisíce Židů bylo násilně přemístěno do Mezopotámie.

Právě tito Židé, kteří se usadili v Babylónu, jen pár kilometrů od Kiflu, napsali Babylonský talmud (talmud Jeruzalémský napsali Židé, kteří zůstali v Izraeli).

Podle Bible se Ezekiel ben-Buzi  narodil v Jeruzalémě v rodině rabínů v roce 623 př.n.l. Ve svých 25ti letech byl za protest proti  vládě krále Nebuchadnezara ze země vyhoštěn.

Pět let po svém příchodu do Babylonu Ezekiel předpověděl zničení Jeruzaléma a jeho chrámu. Když k tomu v roce 586 př.n.l.  došlo, následovala nová vlna deportací do Mezopotámie.

Ezekiel vyzýval Židy v exilu, aby žili v míru mezi sebou a s Bohem. Jeho poslední vize mu řekla, že se Židé nakonec vrátí do Palestiny, znovu postaví chrám a sjednotí Izrael. Bylo mu 52 let, když toto předpověděl; přibližně tedy v  roce 571 př.n.l.

Kniha Ezekiela je součástí hebrejské bible. V celé židovské historii tento slib návratu sloužil jako paprsek světla pro Židy rozptýlené po celém světě.

Jak historická je postava Ezekiela? "Pravděpodobně existoval," říká Elon Gilad, odborník na hebrejský jazyk a židovskou historii. "A pravděpodobně napsal některé z knih Ezekiela, asi prvních 15 kapitol.

Avšak odborníci na Bibly obecně souhlasí s tím, že rozdílnost stylů, jazyka a témat poukazuje na fakt, že velká část knihy se skládá z pozdějších dodatků, vysvětluje Gilad.

Každopádně se zdá, že svatyně Ezekiela byla postavena ve druhém století n.l., tudíž několik století po jeho smrti v roce 569 př.n.l.

Brána do Palestiny

Uvnitř svatyně je „Brána do Palestiny“, mělký výklenek zabudovaný do zdi a skrytý za dřevěnými dveřmi, který byl nedávno zabezpečen modrou mříží. Lidé k mříži přivazují zelené stuhy přání, což je tradiční způsob sdělování přání svatým praktikovaný v různých náboženstvích.

„Dělali zde něco se svou knihou a svíčkami,“ říká nejasně Abdelrahman, když se zmiňuje o používání výklenku v letech, kdy byl stále součástí synagogy, „bylo to pro ně svaté.“ Pravděpodobně tam uchovávali Tóru, nyní je však výklenek prázdný.

Nad ním je ke zdi připevněn kámen s hebrejským písmem. Podle tradice byl kámen součástí Ezekeilova skromného hrobu než byl  nahrazen krytou hrobkou, kde jsou uložené jeho domnělé pozůstatky dodnes. Styl hebrejského písma však naznačuje, že se jedná o relativně moderní artefakt; teoreticky to mohla být kopie starověké plakety.

Ačkoli je svatyně nyní součástí šíitské mešity, zůstává bohatě zdobena hebrejskými texty. Stále jsou rozpoznatelné květiny a tříramenné svícny v kupoli svatyně. Obrazy však časem potemněly díky dlohodobému zanedbávání svatyně, která potřebuje vyčistit a zrestaurovat. Právě  židovský původ svatyně a fakt, že je součástí šíitské mešity,  může být příčinou vlažného nadšení pro získání  potřebných finančních prostředků.

Příklad Americké organizace pro kulturní dědictví v kurdském regionu by byl hoden následování. V kurdské  vesnici Al Qosh byla díky peněžním darům z mezinárodních zdrojů zrestaurována zanedbaná synagoga, kde se nachází údajný hrob proroka Nahuma. Nahum byl současníkem Ezekiela a předpovídal pád asyrské říše.

Je to jediná synagoga v Iráku, která stále stojí a nebyla přeměněna na mešitu.

Prorok Ezekiel už nikdy neviděl zemi svého narození. Zemřel v roce 569 B.C.E. v Kiflu, kde byl podle tradice pohřben.

Není jasné, kdy se jeho hrob stal středobodem každoroční židovské poutě šedesátého dne po Pesachu, ale zvyk přetrvával až donedávna, i přestože byla synagoga v 70. letech zkonfiskována diktátorem Saddámem Husajnem. Stát si budovu přivlastnil a proměnil ji v mešitu. Kvůli Saddámově nevraživosti vůči šíitské většině byla předána šíitským nadačním orgánům až v roce 2003, po jeho pádu.

V roce 2008 byla původní budova synagogy zbořena a byla postavena nová mešita s tradiční šiitskou modrou kupolí. Svatyně, její kupole a stará šikmá věž, ve které po celá staletí hnízdili čápi, zůstávají v původní podobě.

Odchod z Iráku

Po více než 2 000 letech soužití následovalo období antisemitismu, v jehož důsledku nezůstalo v Iráku  téměř žádné židovské obyvatelstvo. K největší vlně emigrace  z Iráku došlo v 70. letech 20. století poté, co Saddám začal cíleně pronásledovat a popravovat Židy.

Irácká židovská žena, která se v nedávné minulosti jako dítě vydala na pouť, líčí jak židovští poutníci, kteří přicházejí na každoroční návštěvu, jsou oblečeni jako muslimové, aby nepřitahovali zbytečně pozornost. S poutěmi naprosto skoncovali až když země po Saddámově pádu upadla do násilného sektářského boje.

Abdelrahman doufá, že restaurátorské práce na hrobce pomůžou navázat na poutnickou tradici.

Antisemitské nálady nikdy nedosáhly Kifl, říká. Židé a muslimové žili spolu ve městě v přátelství: „Židé umožnili muslimům navštěvovat hrob. Bylo to podle nich ve prospěch celé komunity.

A nyní jsou vítáni cizinci, říká Abdelrahman. Na nepřímou otázku, zda se to týká i Židů, odpovídá, že doufá, že svatyni budou navštěvovat lidé z celého světa…, což je velmi nepřímá odpověď na nepřímou otázku. Při procházce po starém židovském trhu (souk), který byl zrekonstruován a přejmenován po známém iráckém židovském obchodníkovi a patronovi na „Danielův bazar“, Abdelrahman poukazuje na staré dveře schované mezi obchody. Vedou přímo ke svatyni a v plánu je se tento vstup obnovit „pro zahraniční návštěvníky“ .

Návštěvnice svatyně se musí v současné době zahalit do černého čádoru, aby si zakryly vlasy a tělo, což by nebylo nutné, kdyby nemuseli procházet mešitou a vstoupit přímo  samostatným vchodem.

Abdelrahman osobně oceňuje přínos Židů pro Irák: „Pro tuto zemi toho mnoho udělali. Myslím, že se cítí být Iráčany a chtějí se vrátit domů, “dodává.

Přesto příběhy, které vypráví při prohlídkách svatyně, jsou většinou spojeny s islámem. Jako například ten o imámech, kteří následovali Aliho, švagra proroka Mohammeda, a setkali se v Kiflu v roce 680, před tím než odešli do bitvy s Umajjovským chalífátem, v jehož čele stál Jazíd. Tato bitva skončila jejich porážkou v nedaleké Karbale a rozdělia Islám na větev Ši’ítskou a Sunnitskou.

Další příběh, který vypráví, je o svatyni : Abrahám, patriarcha ve všech třech monoteistických vírách, prý navštívil Ezekielův hrob a zanechal na místě kámen, kvůli kterému lidé po staletí navštěvovali svatyni, jelikož měl mít podle pověsti schopnost léčit. Než byl asi před 50 lety ukraden. "Žena, která si kámen půjčila, aby uzdravila “kulturně citlivou část svého těla", líčí s úsměvem Abdelrahman. Nikdy ho už nevrátila.

V každém případě, v době, kdy byl „vyvlastněn Abrahamův kámen“, většina iráckých Židů už odešla. Zmizení uctívaného kamene znamenalo o důvod méně k navštěvě svatyně. Nyní šíitské úřady doufají, že vrátí do starobylé židovské svatyni život tím, že oživí zájem o proroka Ezekiela jak mezi svými vlastními věřícími tak mezi zahraničními turisty. Možná se jednoho dne obrátí s tímto pozváním přímo na Židy , aby mohli navštívit svatyni, která je součástí jejich historie stejně jako je součástí iráckého dědictví.

 

22. 02. 2020 07:12 95 Jitka Zich Zdroj: Ha`aretz

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem