Kouzelná místa na severu Izraele, o kterých vám mnozí turističtí průvodci neřeknou, aneb má cesta (den první)

Po dlouhé karanténě se již v Izraeli uvolnila většina bezpečnostních opatření. Jen má univerzita spolu s ostatními zůstala stále uzavřená. Rozhodla jsem se tedy maximálně využít čas a prozkoumat co nejvíce krás a tajů této nádherné země. Vydala jsem se proto na třídenní cestu severem Izraele, navštívila spoustu kouzelných míst a objevila nová místa, o kterých jsem předtím nevěděla. Ocitla jsem se například v pohádkovém lese, kde jsem se procházela nad vodopády, byla jsem u hranic s Libanonem, kde jsem z vyhlídky pomocí dalekohledu mohla nahlédnout do této země, navštívila jeskyně, ve kterých bylo vidět rozbouřené moře, nebo jsem se zastavila u hrobu významného rabína. Zažila jsem také adrenalinový zážitek při noční návštěvě hřbitova ve městě Rosh Pina a mnoho dalšího.

Kibuc, pohádkové vodopády a archeologický park

První den ráno jsem si vzala krosnou a vydala jsem se na cestu. Má první cílová destinace byla vesnice Rosh ha Nikra, která se nachází na Izraelské pobřežní planině, nedaleko západního okraje svahů Horní Galileji, asi kilometr od břehů Středozemního moře a kilometr od libanonských hranic. Cestou jsem také neplánovaně zavítala do kibucu Dan, který jsem měla po cestě. Kibuc mě velmi příjemně překvapil. Byl nádherný. Tekla skrze něj řeka, u které dělalo piknik spousta rodin s dětmi. Také hlavní stavba celého kibucu-… nedaleko řeky byla krásná. Počasí bylo příjemné, slunce nepálilo, ale příjemně hřálo. Našla jsem tedy piknikový stolek na klidném místě ve stínu poblíž řeky, dala jsem si svačinu a pokračovala jsem dál v cestě.

Fotografie z kibucu Dan:

Asi po patnácti minutách jsem dojela do přírodní rezervace, která se skládala ze dvou částí. První částí rezervace byl vodopád Banias a druhou částí rezervace byl archeologický park. Návštěva vodopádu mě okouzlila na první pohled. Připadala jsem si jako v jiném světě. Procházela jsem lesem, kolem vodopádu i nad ním. Celý jeden okruh v této přírodní rezervaci trvá přibližně 30-45 minut. Já jsem však úplně zapomněla na čas a zůstala jsem tam déle. Když jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem, že je nejvyšší čas k tomu abych vyšla do archeologického parku, aby ho nezavřeli.

Nedorozumění v archeologickém parku Banias

Jeden z prodavačů vstupenek mi řekl, že do archeologického parku musím přijít nejpozději ve čtyři hodiny odpoledne, poté se zavírá vstup. Celý park se podle jeho informací měl zavřít v pět hodin. Spěchala jsem tedy, abych vše stihla. Doběhla jsem do parku za deset minut čtyři. Poté mi však jiný prodavač vstupenek na druhém místě řekl, že už mě nepustí, protože vstup zavřeli dříve. Taková nedorozumění a někdy trochu zmatku nejsou v Izraeli výjimkou, proto jsem to vzala s nadhledem. Viděla jsem jen část parku alespoň přes bránu a našla jsem si fotografie na internetu. Tento park stále zůstává na mém seznamu míst, které bych ráda v Izraeli před odjezdem ze svého studijního pobytu navštívila.

Mošava Metulla a vyhlídka na Libanon

Mojí druhou destinací prvního dne byla mošava Metulla, které se nachází poblíž hranic s Libanonem a je z ní krásný výhled. Udělala jsem si tam vycházku, několik fotografií, a nakonec jsem se podívala dalekohledem za hranice.

Rosh Pina

Po dlouhém, náročném, ale krásném dni plném zážitků jsem v podvečer vyrazila z Metully do Rosh Piny, kde jsem měla zajištěno ubytování. Rosh Pina je malé městečko na východním úbočí hory Har Kana’an v Horní Galileji poblíž údolí horního toku řeky Jordán. Ze svahů Har Kana’an skrze město prochází směrem k řece Jordán vodní tok Nachal Rosh Pina. Ubytování bylo také nezapomenutelné. Pronajala jsem si cimr, malou chatku s vyhlídkou na Golanské výšiny.

Majitel pronajímal několik chatek a pro všechny tyto chatky byla k dispozici velká výřivka, taktéž se skvělým výhledem na Golanské výšiny. Zaujala mě také velká zahrada s posezením okolo chatek. Koupání při západu i východu slunce se stalo mým dalším obrovským a nezapomenutelným zážitkem. Další zážitky