Treblinka

Je položen zhruba 100 km severovýchodně od Varšavy na břehu řeky Západní Bug u stejnojmenné vesnice. 

Původně, tedy od roku 1941, se jednalo o pracovní tábor, ale již v červenci 1942 byl založen vyhlazovací tábor, tzv. Treblinka II, zde bylo prováděno systematické vyhlazování, především polských Židů. Tábor byl zrušen po vzpouře v srpnu 1943. Odhady počtu zavražděných se velmi liší, nejčastěji bývá udáváno 730 až 900 tisíc mrtvých, ale i 1 000 000. Stal se tak druhým nejvražednějším táborem po Auschwitz–Birkenau II v době holocaustu.

V poměru zabitých ku přeživším který činí 1 přeživší na min. 10 000 zabitých, má Treblinka hrůzné prvenství. Přežili pouze uprchlí vězni. Vzhledem k relativně krátké době provozu od července 1942 do srpna 1943 a počtu obětí Treblinka drží děsivý rekord v počtu zavražděných na jednom místě v celé historii lidstva. Většina vězňů byla přivezena transporty z varšavského ghetta. A zde se dotýkáme přímo tématu tohoto seriálu.

V srpnu 1943 vyvolali pracující vězni vzpouru, během které bylo zabito několik příslušníků ukrajinské gardy a lehce postřelen 1 příslušník SS, na rozdíl od povstání v Sobiboru, kde bylo zabito 11 příslušníků SS. Na útěku byla v okolních lesích postřílena asi polovina uprchlých vzbouřenců. Je známo, že z 850 pracujících vězňů přežilo potlačení vzpoury pouze asi 60 z nich (mezi nimi i český spisovatel Richard Glazar). Vzpoura měla za následek zastavení práce tábora. Fatální následek vzpoury byl zapříčiněn zejména dvěma okolnostmi. Jednak byla vzpoura zahájena o půl hodiny dříve, než bylo domluveno mezi oběma částmi tábora, a poté v nastalém zmatku zapomněl určený vězeň přerušit telefonní vedení. Dozorci SS tak přivolali posily z nedaleké posádky.

Po vzpouře bylo rozhodnuto ukončit práci tábora a postřílet poslední židovské vězně v táboře. Tábor byl zničen požárem a vyvražďování polských Židů bylo téměř ukončeno. Odilo Globocnik – esesák pověření výstavbou likvidačních táborů a řízení Holocaustu na území Polska, napsal Himmlerovi, že operace Reinhard – vyhlazování židů byla splněna a že uzavírá tábory. Poslední skupinka 30 židovských děvčat byla zastřelena v Treblince koncem listopadu 1943.

Majdanek

byl německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor na předměstí Lublinu v Lublinském vojvodství v Polsku. Původně se jednalo o tábor pro válečné zajatce zřízený roku 1941, ale v únoru 1943 byl jeho status změněn na koncentrační tábor.

V srpnu a říjnu 1942 byly přistavěny plynové komory. Šlo o celkem tři místnosti – jednu větší (o rozměrech 10 x 5,5 x 2 m) a dvě menší (4,8 x 3,6 x 2 m). Přistavěna k nim byla malá místnost pro esesmana, který měl za úkol pouštět do komor z lahví oxid uhelnatý. Do větší komory byl plyn vháněn kovovou trubkou o průměru 25 mm, která se táhla kolem podlahy u východní stěny ve výšce asi 30 cm. V západní stěně byly dva otvory pro vhánění ohřátého vzduchu z vedlejší přistavěné místnosti, který měl zabezpečit lepší působení plynu. Menší komora na jižním konci byla rovněž napojena na rozvod oxidu uhelnatého, tentokrát kovovou trubkou o průměru 40 mm, která vedla kolem všech čtyřech stěn. Navíc měla komora ve stropě otvor pro vhazování cyklonu B. Menší komora v severní části nebyla pravděpodobně k plynování nikdy použita.

Počet povražděných obětí Holocaustu se mi zde nepodařilo zjistit.

Osvětim-Březinka, tedy Auschwitz-Birkenau

byl komplex německých nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů fungujících během druhé světové války na území anektovaném Třetí říší na jihozápadě Polska po jeho obsazení roku 1939. Nazývá se podle města Osvětim v Malopolském vojvodství.

První tábor byl Německem zřízen na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940. Původně byl určen pro Poláky, ale v létě roku 1941 nacisté rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky.

Velitel tábora, Rudolf Höss, při norimberských procesech uvedl, že v Auschwitzu zemřely více než tři miliony lidí. Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau však v tomto táboře zahynulo 1,4 milionu lidí, z nichž přibližně 90 % byli Židé prakticky ze všech evropských států.Většina obětí byla zavražděna v plynových komorách areálu Auschwitz II plynem Cyklon B; smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a pseudolékařskými experimenty.

Terezínský rodinný tábor byla jedna ze sekcí koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz II – Birkenau, do níž bylo od září 1943 do května 1944 deportováno celkem 17 500 vězňů z terezínského ghetta.

Z této sestavy táborů se prokazatelně podařilo 144 útěků. U nás v stoupili v obecnější známost dva uprchlíci: Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba, oba Slováci. Unikli až na území Slovenského štátu a 25. dubna 1944 v Žilině sepsali o táboře v Osvětimi zprávu známou jako Zpráva Wetzlera a Vrby, která se dostala – pravděpodobně jako první v takovém rozsahu – ke spojencům.

Malý Trostinec

byl německý vyhlazovací tábor založený Němci u stejnojmenné vsi asi 12 km jihovýchodně od Minsku.

Tábor byl založen v listopadu 1941 na území bývalého kolchozu Karla Marxe jako internační tábor pro sovětské válečné zajatce. Od května 1942 začal fungovat jako vyhlazovací tábor. Byli sem přiváženi Židé z Německa, Rakouska, protektorátu Čechy a Morava a také z ghetta v Minsku a okolí.

V letech 1942–1943 byla většina obětí zastřelena přímo do masových hrobů na popravčím místě v lese u Blagovčiny, v bezprostřední blízkosti bývalého kolchozu. Od října 1943 se nacisté v rámci akce 1005 snažili zastřít stopy po masových vraždách. Bylo sestaveno zvláštní komando, které mělo za úkol exhumovat masové hroby a pálit mrtvoly.

Před příchodem Rudé armády v roce 1944 byli zbývající vězni tábora zavražděni a spáleni. Sovětská vojska přijela do tábora 4. července 1944.

Počet obětí tohoto tábora bývá uváděn v rozmezí 40 000–200 000. Jad Vašem na svých stránkách uvádí počet 65 000.

Pro mě jako pro Prostějováka je důležitá informace, že zde byly povražděni i naši prostějovští spoluobčané židovského původu…

Pouze vyhlazovací funkci plnily první čtyři ze jmenovaných táborů (o nich byla řeč minulý týden), Majdanek a Osvětim plnily zároveň funkci koncentračních táborů, takže (podstatně menší) část vězňů byla určena pro otrockou práci.

Proces hromadného vraždění procházel několika fázemi: od hromadného střílení přes plynování v pojízdných vozech (tzv. dušegubkách) až k plynovým komorám. Němci se jednak snažili zefektivnit proces vyhlazování, například šetřit náklady a počet lidí zapojených do procesu apod. Ale šlo jim také o to, učinit vraždění pro ně snesitelnějším, tedy oddělit oběť od vraha. Při masovém střílení docházelo k srdcervoucím scénám, oproti tomu vraždění v plynových komorách bylo maximálně odosobněno.

Tolik první dvě části třetí kapitoly. V další se podíváme na vyvražďování varšavského ghetta.