Hamás hledá nový domov, a to jak v přeneseném, tak v doslovném smyslu. Erdogan možná čeká v záloze, ale faktem je, že vůdci Hamásu byli donuceni opustit své luxusní katarské sídlo. A nikoho to nezajímá. Komentář…

Autor: Barrry Shaw 29. dubna 2026, 9:51

V mlze války s Íránem byl Hamás vystěhován ze svého luxusního a chráněného domova v Kataru, aniž by si toho kdokoli všiml.

Khalil al-Hayya, hlavní vyjednavač Hamásu, opustil své pětihvězdičkové exilové sídlo v Dauhá kvůli údajně krátké diplomatické cestě do Káhiry.

Poté, co odmítl návrh na odzbrojení podporovaný USA, který nabízel postupný izraelský ústup z Gazy, obdržel textovou zprávu s oznámením, že byl vystěhován ze svého luxusního ubytování a byl mu oficiálně zakázán návrat do Kataru.

Zdá se, že poslední vlna neústupnosti Hamásu konečně zlomila hřbet jeho patronovi – alespoň prozatím. Po 20 letech Katar stahuje své investice do teroristické skupiny. Podle publicisty Amita Segala již Dauhá nebude hrát roli hostitele a vyjednavače a většina vedení Hamásu již zemi opustila.

Proč právě teď?

Rozhodujícím zlomem nebyla Káhira, ani 7. říjen, který, pravda, představoval významné zhodnocení investic Dauhá. Katar, který před 7. říjnem posílal přes Izrael kufry plné hotovosti Hamásu (údajně pro obyvatele Gazy), se měl stát místem jednání o propuštění rukojmích a hrát na obě strany.

Ale –

Zlomovým bodem byla operace Roaring Lion. Po 16 mučivých dnech mlčení, rozpolcený mezi svými dvěma patrony, Hamas nakonec vydal prohlášení, v němž hájil „právo na sebeobranu“ Íránu, ale požádal Teherán, aby se zdržel útoků na „sousední země“. Pro Katar, zemi, jejíž suverénní území bylo aktivně zasaženo íránskými raketami, toto relativně slabé a opožděné odsouzení ze strany skupiny, které po desetiletí poskytoval hotovost a podporu, nebylo přijato příznivě.

Výměnou za luxusní ubytování poskytoval Hamás Kataru velmi žádanou službu: zprostředkování kontaktů s teroristy. To však vrhlo špatné světlo na Katar, který se záměrně snažil vrazit klín mezi USA a Izrael.

Kromě společného ideologického směřování je právě tato zprostředkovatelská činnost důvodem, proč se Katar obrátil na Hamás po volebním vítězství této skupiny v roce 2006, když zbytek světa přerušil kontakty. Dauhá si tak zajistila tento neobsazený trh. Hodnota této služby však prudce klesá – nejen proto, že se v Gaze ustaluje nový status quo, ale také proto, že hlavní odběratel katarských služeb, Spojené státy, začal pociťovat nechuť k tak úzkým vazbám s teroristy.

Hamas si tedy nyní hledá nový domov, a to jak v přeneseném, tak v doslovném smyslu.

Od začátku regionální války zuří uvnitř Hamásu občanská válka. Pragmatičtější tábor vedený Chálidem Mašálem chce diverzifikovat své sponzorství prostřednictvím sunnitských arabských států, zatímco tvrdá frakce vedená al-Hajjou chce zachovat členství v íránské Osi odporu.

V jednu chvíli se jim dařilo udržet si pozici v obou táborech, s domem v Teheránu i v Dauhá. Nyní jsou z jednoho vyloučeni a ten druhý je kouřící troska. I tak je kouřící troska lepší než žádný dům. Odstřižení Hamásu Katarem pravděpodobně povzbudí frakci spojenou s Íránem, navzdory zanedbatelné podpoře, kterou může v současné době zbitý Teherán nabídnout, nemluvě o špatné publicitě.

Zbývá jedna neznámá – Erdogan. V Ankaře se pro ně možná otevírá místo, přičemž Turecko nabízí útočiště výměnou za větší regionální vliv, to vše pod záštitou Trumpovy Rady pro mír v Gaze.

Prozatím zůstává tato dohoda předběžná. Není jasné, kolik konkrétní podpory k Hamásu proudí.

Navzdory nechvalně známé mlze má tato válka intenzivně objasňující účinek. Odpovídá na základní otázky: za čím stojíte, kdo jsou vaši nepřátelé a kdo jsou vaši přátelé.

I když zbraně přestanou střílet a život se vrátí do normálu, tato poznání zůstanou. Sledujte tuto situaci pozorně.

S poděkováním a uznáním Amitovi Segalovi.

Barry Shaw bloguje na The View from Israel a je členem Izraelského institutu pro strategická studia.