Od Jom Kippuru v roce 1973 nezažil Izrael tak krutý útok ze strany Arabů jako o letošním večeru svátku pesach. Zpráva, kterou nám palestinští teroristé jasně sdělují, zní: budeme vás zabíjet při každé příležitosti, kdekoliv a kdykoliv – dokonce i ve vaše nejsvatější dny. Nekončící krveprolití, které bezohledně zabíjí ty, kteří se dostanou do jeho dosahu, ukazuje hloubku palestinské nenávisti. Hlavním cílem arafatova teroristického režimu není založení dvacátého druhého arabského státu, ale zničení jediného židovského státu. To je a bude podstatou konfliktu. V roce 1948 Arabové odmítli mezinárodní rezoluci, která by ustanovila arabský stát, místo toho se pokusili v zárodku zničit židovský stát. O 52 let později Arafat odmítl podobnou smlouvu, požaduje zaplavit Izrael milióny Palestinců a počítá s tím, že to Izrael zničí. S režimem, jehož hlavním cílem je nás zničit a který o to neustále usiluje, je těžké jednat o míru a doufat v nějaké trvalejší uklidnění situace. Nejslibnější politické řešení, o kterém se jednalo v Camp Davidu, Arafat odmítl, přestože bylo vůči Palestincům velmi vstřícné a zahrnovalo například ustanovení palestinského státu a nabízelo polovinu Jeruzaléma. Místo toho rozpoutal Arafat proti Izraeli válku teroru. Nyní Izraeli zbývá jen jediná možnost: rozhodným způsobem vyhrát válku ve hře, se kterou Arafat přišel. Volba, před kterou dnes stojíme, není mezi vojenským vítězstvím a bezpečnostním oddělením palestinských území, musí se udělat obojí; jen tak se zabrání dalším teroristickým útoků. Stejně jako pouze malá dávka antibiotik nemůže vyléčit nemoc, tak ani jen částečné zásahy vlády proti teroristům ničeho nedosáhnou. Naše přílišné starosti o názory mezinárodní společnosti na Izrael přinesly hořké ovoce – Izrael se zdráhá podniknout kroky, které by každý jiný sebevědomý národ již dávno udělal. To podporuje pochybnosti v našich myslích a také podněcuje nepřítele k dalším krveprolitím. Jediný způsob, jak se dostat z tohoto stavu, je efektivně uplatnit naše právo na obranu a dosáhnout rychlého a jasného vojenského vítězství, které zastaví teroristické útoky na naše obyvatele. Po osmnácti měsících terorizmu vláda stále ještě má iluzi, že je možné zastavit terorizmus aniž by rozbila jeho hlavní hnací sílu, arafatův režim. Je naprosto jasné, že nemůžeme už ani jeden den jít po cestě nerozhodnosti. Musíme udělat to, co by udělal každý národ na našem místě: přestat se přetahovat mezi sebou, přijmout válku, která nám byla a je vnucována a zničit nepřítele, který je odhodlaný zničit nás.

[Pisatel je bývalým izraelským premiérem]