Případ Relotius, ať už sebevíc šokující a důležitý, je nepatrný v porovnání s větším obrazem falešných zpráv v médiích

Autor: Dr. Manfred Gerstenfeld

Někdy události, které nemají s Izraelem zdánlivě nic společného nabízejí takový úhel pohledu, který je činí vysoce relevantními ve vztahu k této blízkovýchodní zemi. Mediální skandál ve významném německém týdeníku Der Spiegel, který vyšel na světlo v prosinci 2018, je jedním takovým případem. Zjistilo se, že mladý reportér Claas Relotius si vymyslel některé ze svých článků a vytvořil a zfalšoval jejich protagonisty. Obzvláště trapný byl rozhovor s posledním přeživším „Bílé růže“, odbojové organizace v nacistickém Německu, do kterého vložil smyšlené pasáže.

Když se na to přišlo, redaktoři Spiegelu oznámili, že jejich povinností je říkat pravdu. Slíbili, že případ Relotius objasní. V prohlášení stálo: „Ve všem, co publikujeme usilujeme o spolehlivost a preciznost, jak v analýzách a reportážích, tak ve zprávách a komentářích. Důvěryhodnost je naším nejvyšším cílem. Případ Relotius odhaluje fakt, že jsme v našich ambicích neuspěli. Tento případ nás konfrontuje s našimi slabostmi.“

Dále dodávají: „Počínaje případem Claase Relotia budeme zkoumat, co je třeba změnit v našich postupech a v našem organizačním rámci. To bude nezbytné pro obnovení důvěryhodnosti našeho výzkumu, aby naše noviny znovu získaly své postavení.“

Der Spiegel založil komisi, která se má ujmout všech těchto důležitých věcí. Co se týče otázky, zda Relotius falšoval články i pro jiné noviny, Der Spiegel odpověděl, že to nelze vyloučit. Jako novinář na volné noze psal pro řadu předních novin v Německu a ve Švýcarsku, včetně German Financial Times.

Nicméně, existují metody mnohem většího rozsahu, jak falšovat realitu, než vymýšlení faktů a osob. Případ Relotius je nepatrný v porovnání s větším obrazem falešných zpráv v médiích. Na ukázku stačí podívat se na statistická čísla ohledně toho, jak je v Německu vnímán Izrael.

V roce 2015 zveřejnila Bertelsmann Foundation, že 41% dospělých Němců souhlasí s tvrzením, že Izrael se chová k palestinským Arabům stejně, jako se chovali nacisti k Židům. Studie od stejné nadace z roku 2007 uvádí číslo 30%. Univerzita Bielefeld se zabývala stejnou otázkou, avšak získala poněkud odlišné odpovědi. V roce 2014 souhlasilo s tímto tvrzením 27% Němců. V roce 2004 to bylo 51%. I když se budeme řídit podle nejnižšího údaje, to je 27%, pořád mluvíme o nějakých 15 milionech Němců, kteří věří tomuto démonickému pohledu na Izrael.

Existují také dostupné statistiky ohledně souhlasu s tvrzením, že Izrael vede vyhlazovací válku proti palestinským Arabům. Tato otázka byla v posledních 15 letech položena třikrát. Nejnižšího údaje bylo dosaženo v roce 2014 – 40% dospělé populace. To se rovná alespoň 25 milionům Němců. V roce 2011 to bylo 48% a v roce 2004 68%.

Pokud by se Izrael k Palestincům opravdu choval tak jako nacisti k Židům, čemuž v roce 2004 věřila polovina německého obyvatelstva, pak by byli v této době prakticky všichni Palestinci vyhlazeni. A přesto je to zcela naopak, palestinská populace v posledních 15 letech výrazně narostla.

Kdo způsobil tuto démonizaci Izraele? V Německu, na rozdíl od mnoha zemí západní Evropy, jsou levicové strany obvykle opatrné, aby nevydávaly prohlášení, která nutí lidi věřit satanským pohledům na Izrael. Sociální média mohou silně zkreslit názory, ale ne vytvarovat tak příšerný obraz, nalezený během patnácti let.

Hlavním zdrojem tohoto démonického obrazu Izraele může být pouze kombinace vícero německých médií. Média to nezpůsobila tím, že by publikovala falešné zprávy, ale zrcadlovým procesem. Ani to nemuselo být provedeno systematicky, pouze často. Média jednoduše minimalizovala svou pozornost na obrovskou korupci a kriminalitu, jíž je protkaná palestinská společnost.

Na rozdíl od Relotia, který přinášel falešná fakta, mnohá významná německá média dostatečně neinformují o extrémní nenávisti vůči Izraeli a Židům ze strany Arabů a muslimského světa. Tato nenávist vychází jak od politických a náboženských vůdců, tak od novinářů a mnoha dalších. Někdy je tato nenávist dokonce genocidní.

V roce 2018 odhalila studie Agentury pro základní práva, že antisemitismus je nejproblematičtější na evropských sociálních médiích. Také uvádí, že „skutečná“ média nejsou příliš pozadu.

Pokud jde o Izrael a Palestince, mnohá německá média neusilují o spolehlivost a přesnost v analýzách a komentářích. Pokud má být důvěryhodnost jejich nejvyšším cílem, pak hrubě nesplňují požadavky. Zhodnocení toho, jak se chovali k Izraeli je konfrontuje s jejich strukturálními slabostmi.

Der Spiegel se chystá založit nezávislou komisi kvůli relativně malému případu Relotius, aby prozkoumala, co se v jejich novinách musí změnit. Vyšetřování role médií v démonizování Izraele v Německu vyžaduje mnohem mocnější komisi. Závěry by byly přínosné i pro německé Židy, kteří denně čelí třem antisemitským incidentům, přičemž je pravděpodobně spousta dalších, o kterých se neinformuje. Mnohé z těchto antisemitských útoků jsou spojené s nenávistí vůči Izraeli, která je přesměrovaná proti Židům.