SHRNUTÍ: Řada úderů, kterými americká administrativa za poslední rok zasáhla Palestinskou samosprávu, od oznámení „Dohody století“ až po normalizační dohody mezi Izraelem, SAE, Bahrajnem a Súdánem, vedla k pokusu o usmíření mezi Fatahem a Hamásem. Istanbulská dohoda podepsaná 24. září odráží vzácnou shodu zájmů mezi těmito dvěma organizacemi, které chápou náladu palestinské veřejnosti a znovu se snaží dosáhnout jednoty i za cenu, že by Hamas převzal PA a OOP.

Autor: Podplukovník v záloze Dr. Shaul Bartal, BESA Center Perspectives Paper č. 1 804, 8. listopadu 2020

Hamás se kvůli relativní rovnováze sil na palestinské ulici po celá léta stavěl proti spojování sil s OOP. Vzhledem k tomu, že jeho podpora mezi palestinským obyvatelstvem činila 30–40%, trval Hamas na podobném zastoupení v institucích OOP. V současnosti Fatah stále kontroluje 40% institucí OOP a je spoluzodpovědný za rozhodování této organizace.

Poslední krize obviňující Palestinskou samosprávu by mohla vést ke vzácnému úkazu palestinské jednoty, která by oběma organizacím umožnila vytvořit společnou frontu proti Izraeli a USA. ne dost na tom, že tři arabské státy podepsaly normalizační dohody s Izraelem, a opovrhly tak pozicí Ligy arabských států, jak je zakotvena v Saúdské iniciativě od roku 2002, ale Liga je za tento krok odmítla odsoudit. Toto byl další ze série úderů, které Trumpova administrativa PA uštědřila, ale na prvním místě určitě ční uznání Jeruzaléma jako izraelského hlavního města a zahájení procesu „Dohody století“.

Vzhledem k arabsko-izraelským normalizačním dohodám a marginalizaci palestinského problému v regionální a mezinárodní politice palestinská veřejnost stále více pociťuje, že nastal čas ukončit rozpor mezi Fatahem a Hamásem a vybudovat jednotnou frontu, která může palestinské národní hnutí zachránit. Role prostředníka se ujalo Turecko, kde aktuálně sídlí vysocí představitelé Hamasu (zejména zástupce vedoucího politického úřadu Salah Aruri).

Dne 24. září po jednáních na palestinském konzulátu v Istanbulu mezi Jibrilem Rajoubem, generálním tajemníkem ústředního výboru Fatahu a vedením Hamasu, podepsaly obě organizace dohodu o usmíření. Dohoda předpokládá volby do palestinské zákonodárné rady a později také do předsednictví přibližně do půl roku od podpisu dohody. Klíčovými otázkami, na které se nová národní jednota musí zaměřit, jsou: „Státní program výstavby, program lidového odporu vůči Dohodě století, anexi a normalizaci vztahů s okupací.“

Průzkum palestinského Centra pro politický a průzkumný výzkum se sídlem v Ramalláhu zjistil, že 99% palestinské populace dotázané na Západním břehu Jordánu a v Gaze považuje dohody Izraele se SAE a Bahrajnem za zradu palestinské věci. Na druhé straně 53% respondentů viní samy sebe a vnitřní palestinské neshody ze skutečnosti, že jejich otázka ztratila v očích arabského světa svůj význam. Palestinci chápou, že nemohou obviňovat ostatní arabské státy, když sami udržují politické, bezpečnostní a ekonomické vazby s Izraelem. Kromě toho většina Palestinců (86%) vnímá tyto dohody tak, že slouží hlavně izraelským účelům a Palestincům nijak neprospívají, a to navzdory odkladu rozšíření suverenity na části Západního břehu. Považují to za pouhý útlum (75% respondentů se domnívá, že souhlas prezidenta Netanjahua s dohodami pouze odložil rozšíření suverenity, ale nesmetl je ze stolu).

38% respondentů uvádí, že nejlepší cestou je pro Palestinskou samosprávu obnova „ozbrojeného boje“ (tj. teroristických útoků) a 75% je proti možnému návratu izraelské vlády nebo vlády civilní správy a/nebo jakékoli vojenské či civilní spolupráce s Izraelem. 62% věří, že s ohledem na izraelské kroky a expanzi izraelských komunit již není dvoustátní řešení reálné. Palestinský stát se této populaci nikdy nezdál být tak vzdálený.

Toto poslední zjištění je z hlediska proveditelnosti vnitropalestinského usmíření nejvýznamnější, to se těší obrovské podpoře palestinské ulice. Pokud neexistuje žádná bezpečnostní ani civilní spolupráce s Izraelem a žádná reálná šance na pokrok v procesu jednání, jaký je rozdíl mezi Hamasem a Fatahem? Alespoň v současné situaci, kdy další jednání s Izraelem nejsou na pořadu dne a arabské státy před palestinským problémem zavírají oči. Je tady tedy prostor pro další pakt usmíření, který krizi vyřeší a napraví rozpory ve vedení .

To znamená, že se Fatah bude muset vyrovnat s tím, že Hamas získá větší část OOP a možná ji dokonce úplně převezme. Ovšem ve finále jen čas ukáže, jestli Istanbulská dohoda uspěje tam, kde všechny předchozí dohody o usmíření od roku 2007 až do současnosti selhaly.