SHRNUTÍ: Pokud bude IDF nadále fungovat podle starých konvencí, zatímco se Hizballáh bude nadále přizpůsobovat nové realitě, tak může být Izrael poražen. Aby velitelé IDF ochránili a podpořili své pozemní síly, potřebují nové schopnosti.

Autor: Generálmajor v záloze Gershon Hacohen, 23. prosince 2020, BESA Center

Rozsáhlé cvičení IDF koncem října znamenalo milník v její připravenosti na válku. Cvičení mělo také sloužit jako experiment pro nový operační koncept, který se v IDF formuje, aby se IDF vypořádala se změnami, které se na válečné scéně odehrávají. Vojenské změny, které se v průběhu let odehrály, už léta vyvolávají kritiku odborníků na válku 20. století – prý byly opuštěny základní klasické konvence vojenských doktrín.

Kritici považují nové přístupy rozvíjející se v IDF za „nepřiměřený vliv postmoderního myšlení“. Takováto tvrzení však nepopírají, že pokud jde o zbraně a způsoby vedení války, dochází už po tři desetiletí k podstatným změnám.

Co se změnilo? Každý očekává, že pokud vypukne válka, IDF opět získá bleskové vítězství jako za starých dobrých časů Sinajské kampaně a Šestidenní války. Od té doby se ale něco významného změnilo. Stručný briefing, který před Sínajskou kampaní přednesl náčelník štábu Moshe Dayan, zachycuje změnu, která se od té doby objevila v přístupu k boji ze strany nepřítele. Tehdy řekl Dayan o klíči k vítězství toto:

Rychlý postup má pro nás prvořadý význam, protože jen tak můžeme proti egyptské armádě maximálně využít našich výhod. Nemluvím o výhodách, které má každý voják nad svým egyptským protějškem, pilot proti pilotovi, posádka tanku proti posádce tanku, ale o celé naší armádě. Egypťané operují schematicky a jejich velitelství se nachází za liniemi, takže každá změna, kterou musí provést při nasazení, jako je vytvoření nové obranné linie nebo přesunutí sil, které nejsou v souladu s původním plánem, znamená, že si musí vzít čas na přemýšlení – diskutují a rozhodují o tom v hlavním stanu. My můžeme pracovat s větší flexibilitou a menší vojenskou standardizací…. Tato výhoda, pokud ji plně využijeme, nám umožní – jakmile začne válka – pokračovat v boji, než budou Edypťané schopni, na změny, které se na frontě odehrály, zareagovat.

Snížená hybnost útoku

Hizballáh tuto logiku, kterou Dayan předložil, pochopil a snaží se ji rozvrátit. 20 let od stažení se IDF z Libanonu formuloval Hizballáh přístup k vedení války, který odráží jeho povědomí o skutečnosti, že rychlost útočného manévru IDF je klíčem k její operační výhodě. Je pravda, že pokusy o překonání nadřazenosti IDF začaly již ve válce v říjnu 1973 vojenskou logikou egyptského prezidenta Anwara Sadata, což mělo za následek neúspěch protiútoků IDF na frontě Suezského průplavu 8. a 9. října. To, co Hizballáh udělal je krok, který pro IDF představuje bezprecedentní operační výzvu.

Tato výzva je založena na třech systémových snahách:

• Nepřetržitá a rozsáhlá raketová palba proti populačním centrům a vojenským cílům po celém Izraeli.

• Tuhá obrana v hustě zabydlených centrech zaměřená na vynucení si vysoké ceny útoku IDF až do bodu zpochybnění celého účelu pozemní ofenzívy.

• Třetí úsilí, jež od Libanonské války v létě 2006 dosud nepropuklo, je zaměřeno na rozsáhlý útok jednotek komand na izraelské komunity a pozice IDF na izraelském území po celé frontě.

Tímto způsobem Hizballáh úspěšně zmařil Dayanův operační koncept. Neustálým obranným pohybem po horských silnicích a ve vesnicích snížil Hizballáh dynamiku ofenzívy IDF. Současně s použitím decentralizovaného systému velení a řízení, který během bojů zajišťuje funkční nezávislost subsektorů, přišla organizace s řešením problému izolace a narušení jejích hlavních velitelských stanovišť.

Dohromady tyto tři snahy zpochybňují tradiční schopnost IDF až do bodu strategického zmatku ohledně účelu jeho činnosti a zpochybnění důležitosti pozemní ofenzívy. Tato pochybnost se odráží mimo jiné v poznání, že i když pozemní ofenzíva IDF dosáhne Bejrútu, vítězství tím ještě nebude zajištěno, protože kontingenty Hizballáhu v subsektorech, skrz které projdou manévrovací síly, budou pravděpodobně bojovat i za podmínek obléhání. Odstranit veškeré hrozby v celém rozsahu by vyžadovalo rozsáhlé operace a značný čas. Mezitím by pravděpodobně pokračovala palba přesných raket Hizballáhu, která by ochromila izraelskou domácí frontu, včetně palby z pozic v severním Libanonu, Sýrii a Iráku. Následné podmínky pro zahájení příměří mohou Izrael ponížit a uvrhnout do role poražené strany.

Generální štáb IDF tuto výzvu nepopírá a náčelník štábu generálporučík Aviv Kochavi tvrdě pracuje na tom, aby problém konceptualizoval a představil ho v plném rozsahu. Kochavi požaduje inovativní průlom v operativním přístupu IDF.

Od zmatku ke kreativitě

Stav, kdy byl člověk v rozpacích, byl vždy motorem kreativity. Nebýt nedostatku vody, izraelské zemědělství by nepřineslo metodu kapénkové závlahy. Tváří v tvář Hizballáhu, jehož válečný přístup se soustředí na náročnost pro protivníka postupovat přes kopcovité a obydlené oblasti, musí IDF přijít s inovativním průlomem. Jak si uvědomil generální štáb, znamená to maximálně využít speciální technologické výhody Izraele spolu se sofistikovanou integrací jeho vzdušných, námořních a pozemních sil.

Během prvních desetiletí státnosti nebyla u velitelů IDF v bojových postupech vyžadována žádná zvláštní kreativita. V těchto letech fungovaly arabské armády podle britské nebo sovětské doktríny ve formátu, který byl vytvořen po Druhé světové válce. V bojových armádách, které fungovaly v tomto rámci, platily základní klasické konvence. Boje v Šestidenní válce v roce 1967 skutečně vypadaly v podstatě jako další kolo bitev Druhé světové války.

Bojové metody, které Hizballáh od té doby přijal – a nutno říct, že se značným úspěchem – vyžadují inovativní přístup ze strany IDF. Vzhledem k bezprecedentní povaze hrozby, kterou nyní tato organizace představuje, nemohou velitelé IDF hledat osvědčené řešení u jiných armád. Pokud bude IDF fungovat podle konvencí minulého století, může se stát poraženou.

Moshe Dayan vnímal izraelského velitele jako toho, kdo je zodpovědný za dynamiku manévrů IDF. „Mohu na mapě ukázat na Suezský průplav a říct veliteli: toto je váš cíl, to je trasa, po které pojedete, během operace mě už o pomoc neproste, co jsme vám mohli dát, to jste dostali – víc toho není … musíte se dostat k Suezu za 48 hodin.“

Přesně toto se změnilo. Vzhledem k nové schopnosti nepřítele narušit postup sil IDF dnes velitelství divize a pozemní velení vyžadují nové schopnosti k ochraně a podpoře postupujících sil za úzké pomoci zpravodajských služeb a podpůrné palby. Mít pokročilé technologie znamená, že na tyto požadavky lze dát průkopnickou odpověď. Proto je inovace pro IDF provozní nezbytností a imperativem tohoto okamžiku.

Generálmajor v záloze Gershon Hacohen je vědecký pracovník v Centru strategických studií Begin-Sadat. V IDF sloužil 42 let. Velel jednotkám v bitvách s Egyptem a Sýrií. Dříve byl velitelem sboru a velitelem vojenských škol IDF.