Tito poradci říkají, že palestinské vedení musí provést rekalibraci a zaměřit se na to, čeho je reálně možné dosáhnout, protože státnost je „vzdálený“ sen.

Autor: David Isaac, World Israel News, 22. března 2021

Dva vysocí poradci Palestinské samosprávy (PA) navrhli prezidentovi PA Mahmoundu Abbásovi novou strategii, kterou nazývají „měkkou suverenitou“.

V posledním čísle Foreign Affairs londýnští palestinští vyjednavač Husajn Agha a Ahmad Samih Khalidi argumentují, že je čas pro nový přístup k Palestincům.

Článek s názvem „Palestinské zúčtování“ je pozoruhodný v tom, že 1) obhajuje pozici, kdy není dosaženo palestinského státu – to je něco, co palestinské vedení nikdy nebylo ochotno udělat, a 2) za jejich vážnou situaci činí zodpovědné (alespoň do určité míry) samotné Palestince.

Tito dva tvrdí, že vlna normalizace mezi Izraelem a arabskými státy způsobila, že byli Palestinci marginalizováni a Izrael má jen malou motivaci k jednání.

Říkají, že palestinské vedení musí provést rekalibraci a zaměřit se na to, čeho je reálně možné dosáhnout, protože státnost je „vzdálený“ sen.

„Palestinci nemohou zůstat rukojmím neexistence státu, žijící v permanentním spánku a čekající na spásu, která viditelně ustupuje a možná nikdy nepřijde,“ píšou.

Jelikož vytvoření státu – „tvrdé svrchovanosti“ – je vzdálené, navrhují kompromis: „měkkou svrchovanost“, které by se účastnili Jordánsko a Egypt.

„Pod měkkou svrchovaností by musela být bezpečnostní opatření na hranicích trojstranná jak na západním břehu Jordánu (jordánská, izraelská a palestinská), tak v Gaze (egyptská, izraelská a palestinská),“ píšou.

Agha a Khalidi, operující v prostředí, kde je z palestinských přešlapů obvykle obviňován Izrael, překvapivě nešetří kritikou palestinského vedení za „masivní“ selhání diplomacie.

„Bude to vyžadovat mimořádný talent, abychom transformovali téměř úplnou shodu mezi Araby a muslimy o budoucnosti Palestiny a Jeruzaléma v pouhou další záležitost v nabitém arabském programu,“ píší.

„Palestinci dostali sami sebe do situace, ve které nemůže být přijatelné nic jiného než souhlas se všemi jejich podmínkami …,“ poznamenávají.

„Palestinští vůdci slíbili svým lidem cestu ke svobodě a posílení jejich postavení. Přesto v posledních dvou desetiletích vyvinuli spíše kulturu závislosti než vynalézavosti, spíše očekávání spásy od někud z venku než schopnosti se postarat sami o sebe,“ říkají.

„To oslabilo jejich vůli budovat a rozvíjet jejich společnost a potlačilo jejich ochotu prozkoumávat nové myšlení.“