Místo, kde se mimořádná statečnost stala normou – bitva o Tel Saki 1973.
V bitvě u Tel Saki, jedné z mnoha vybojovaných za arabsko- izraelské války na svátek Jom Kippur z roku 1973, se postavila hrstka izraelských parašutistů a osádek z vyřazených obrněných vozidel – převážně tanků a tři dny bojovala s mimořádnou přesilou syrských vojsk.
Tito odvážní mladí muži v bitvě u Tel Saki v boji proti mimořádné přesile, se slabou výzbrojí, s trvalým nedostatkem munice, téměř bez jídla a vody na sebe vzali odpovědnost a díky vzájemné spolupráci, oddanosti druha druhovi ve zbrani, bojujícího po jeho boku, se rozhodli vytrvat a pokusit se, když už ne zastavit, tak alespoň zpomalit postup syrské laviny napříč Golanami. Uprostřed strachu a šílenství bitvy se nikdy nevzdali.
Tel Saki se nachází na jižních Golanských výšinách poblíž syrsko-izraelských hranic. Na tom malém, ale strategicky umístěném kopci bylo umístěno poměrně kvalitní opevněné vojenské pozorovací stanoviště. Malá skupina vojáků IDF z 50. výsadkového praporu postupně posilovaná příslušníky 7. a 188. obrněné brigády bojovala proti části sil jedné 5. pěchotní divize a jedné 1. tankové divize syrské armády. Odvaha, kterou projevili vojáci v Tel-Saki a v jeho okolí, napomohla k obratu ve válce mezi Izraelem a Sýrií.
Během těchto tří dnů obětovalo život 35 izraelských vojáků, tři byli zajati a prakticky všichni ostatní byli zraněni. Medaile cti za odvahu v boji získali dva vojáci: Shlomo Avital a Beni Hannani.
Válka na Yom Kippur, 1973
V sobotu 6. října 1973 ráno se většina Izraelců scházela v synagógách k modlitbě nebo se svými rodinami při oslavě nejsvětějšího dne židovského kalendáře Jom Kippur – Den smíření. Většina Izraelců netušila, že jejich země je na cestě do další války a to takové, že půjde doslova a do písmene o existenci jejich vlasti.
Vedoucí představitelé izraelské zpravodajské služby si byli vědomi hrozícího útoku Syřanů a Egypťanů, ale byli si docela jisti svým hodnocením, že půjde o sled různě velkých potyček než klasický válečná konflikt. Stále se věřilo, že protivník se ještě neprobral z porážky, kterou utrpěl v roce 1967.
Vláda se přesto na naléhání několika otravů, co si mysleli opak, rozhodla posílit jednotky na Purpurové linii a hlavně evakuovat civilisty.
Kolem poledne toho dne shromáždil nadporučík Menachem Ansbacher, 21 letý velící důstojník výsadkové čety A2 určené pro speciální operace, pět vojáků:
Shlomo Avital,
Leizi Agasi,
Shayke Levy,
Roni Hartenstein a
Avigdor Levy,
Úkol: provézt rutinní průzkumnou misi na opevněné pozorovacím stanovišti Tel-Saki.
Tel Saki je pahorek sopečného původu o nadmořské výšce 594 metrů na Golanských výšinách, na syrském území od roku 1967 obsazeným Izraelem.
Nachází se v jihovýchodní části Golanských výšin,19 kilometrů jihovýchodně od města Kacrin a 45 kilometrů jižně od města Madždal Šams, cca 1 kilometr od purpurové linie, vytvořené po roce 1967. Jihozápadně od pahorku začíná hustě osídlená a zemědělsky využívaná krajina s četnými izraelskými osadami. Nejbližším sídlem je vesnice Ramat Magšimim 3 kilometry jihozápadním směrem. Ze západu horu míjí dálnice číslo 98.
Tel Saki je součástí pásu vrcholů sopečného původu, které lemují východní okraj Golanských výšin. Jde o izolovaný odlesněný kužel, který vystupuje jen cca 30 metrů nad okolní planinu. Vrch má i přes nevelkou výšku strategický význam, protože kontroluje hluboce zaříznuté údolí Nachal Rakad, východně od něj, které tvoří hranici mezi Izraelem a Sýrií na jihovýchodě Golan.
Po roce 1967 tu proto izraelská armáda zřídila pozorovatelnu, která ale neměla trvalou posádku.
Úkol této hlídky byl skutečně rutinní. V případě, že by Syřané zahájili dělostřelecký útok, měli pozorovatelé najít místa rozmístění syrských děl a navést na ně vlastní letectvo. Zbytek hlídky se rozmístil v hlavním postavení na střeše opevnění a čekal na další vývoj událostí a pokyny.
Přesně ve 14:00 zahájila syrská armáda dělostřeleckou přípravu a letecké údery takové intenzity, jakou doposud vojáci IDF nezažili. Vzápětí vyrazily do útoku tři pěší divize a zezadu je měly posílit dvě tankové divize. Na izraelské osady, silnice a vojenské základny dopadlo peklo.
Golanské výšiny, které byly v říjnu po dlouhém létě suché, okamžitě začaly hořet a zasažené území se zahalilo do hustého dýmu. Při pohledu od Galilejského moře to vypadalo, že Golany zmizely. Velmi rychle bylo jasné, že se děje něco hodně zlého.
Když se velitel Ansbacher a jeho tým rozmístili na Tel Saki, zbývající parašutisté IDF umístění v opevněném místě označeném 116 pozorovali jak se syrské tanky a obrněné transportéry valí přes Purpurovou linii právě k Tel Saki, kde už byla průzkumná hlídka, která tam prostě uvízla.
Tanková četa ze 188. tankové brigády Barak pod velením poručíka Yoa’av Yakira která byla umístěna na tomto stanovišti jako podpora výsadkářů neprodleně vyjela do palebných postavení a pokusila se syrskou lavinu zpomalit, zastavit ji nebylo v jejích silách. Izraelské tanky byly postupně ničeny nebo vyřazovány z boje a přes to, že Syřané utrpěli značné ztráty, prorazili a postupovali dál na jih a západ.
Někteří ze zraněných vojáků z tankových posádek ustoupili do Tel-Saki a připojili se k pěti parašutistům pod Ansbacherovým velením. V této fázi Syřané o malé posádce na Tel Saki zatím nic nevěděli.
Při svém postupu museli projet kolem Tel Saki a pokračovat k El Al. V té době byl post Tel Saki jediným spolehlivým zdrojem informací pro izraelské hlavní velení o situaci v daném úseku bitvy, a proto nemohl být evakuován. Zpočátku Ansbacher doufal, že by mohl při dodání munice a posil účinně zpomalit postupující Syřany a dát IDF dostatek času na zorganizování záložních sil a zahájení protiútoku. Ale nebyl přímo ohrožen a tak čekal a stále předával informace.
Syrský průlom na jihu Golan
Následně Ansbacher informoval plukovníka Yorama Yaira – velícího důstojníka 50. výsadkového praporu ve velitelském bunkru u El Al, že několik syrských průzkumných jednotek obrněných transportérů (OT) projelo kolem a postupují směrem k El Al. Yair okamžitě poslal dva OT se 14 výsadkáři, aby připravili léčku. OT veleli nadporučík Beni Hannan a seržant Ariel Weisman. Zaujali své útočné postavení na okraji Kibucu Ramat Magshimim a za chvíli už byli v boji se syrskou jednotkou. Syřané utrpěli ztráty a otočili se zpět k Tel Saki hlásíc těžký odpor.
Ve stejné době syrské síly obklíčily Tel Saki. Ansbacher hlásil Yairovi, že ze severu postupuje pěchota v řádu tisíců lidí a asi 100 tanků. Současně nařídil výsadkářům, aby stále střídali pozice a stříleli na syrské síly pod hřebenem. Tanková četa bojující kolem Tel Saki byla vyřazena z boje. Dílem došla munice dílem byly její tanky zničeny. Poměr sil byl pro Izraelce katastrofální. Nepřetržitá těžká palba nakonec část obránců usmrtila nebo zranila a nakonec museli se zbytkem munice ustoupit do opevnění. Obklíčení je dokonalé a obránci hlásí – dochází munice, bráníme se dál.
Pohled na Tel Saki od jihovýchodu
První pokus o záchranu.
Za úsvitu se izraelský tank rychle jedoucí na jih přiblížil k léčce nadporučíka Hannaniho, která právě odrazila syrský průzkum. Tank nebyl očekáván a byl napaden přátelskou palbou. Velitel tanku podá hlášení o bitvě kolem Tel Saki a pokračuje na jih k El Al.
Nadporučíci Hannani a Ansbaher se navzájem znali od dětství a oba se stali veliteli čet elitní výsadkové jednotky. A seržant Weizman byl jejich velmi dobrý kamarád. Hannani i Weisman poslouchali rádiovou komunikaci a bylo jim jasné že jejich kamarád je na tom hodně špatně. Rozhodli se rychle – požádali nadřízeného Yaira o povolení jít a evakuovat Ansbachera a jeho lidi, nebo je alespoň posílit a dopravit jim munici, vodu a stáhnout raněné.
Nám už známý osamělý tank se mezitím přiblížil k El Al a i zde se dostal do přátelské palby. Velitel tanku, plukovník, do rádia sdělil, že u Tel Saki je peklo na zemi a že Yair tam nemá nikoho nechat.
Hannani Yairovi popsal svůj plán jak by záchranou misi provedl. Yair váhal – měl o něj, vojáky i cenná vozidla obavu, ale info z tanku jej přesvědčilo a váhavě dal souhlas. Bylo mu navíc jasné, že pokud souhlas nedá, ti dva chlapíci tam stejně vyrazí i proti přímému rozkazu. Cíl byl evakuovat a pokud by to nešlo, probít se na místo, posílit obránce a dovézt střelivo.
Velitelé OT své muže seznámili s plánem a všem bylo jasné, že jde o cestu, ze které nemusí být cesta zpět. Nezaváhal ani jeden – jedeme pro kamarády.
Dva OT se 14 výsadkáři vyrazili a jeden kilometr od Tel Saky zahájili na překvapené Syřany palbu vším co se dalo. Syřané na krátkou chvíli propadli překvapení, ale rychle se vzpamatovali. OT npor. Hannaniho dostal zásah a začal hořet. Vojáci vyskákali a bez váhaní zahájili pěší útok na syrskou pěchotu a stali se obětí husté palby Syřanů, Weizmanův OT byl zasažen vzápětí a hořící narazil do stojícího vraku kamarádů. Bohužel 12 parašutistů zemřelo a dva, Yona Ben-Ari a Yair Farjun, kteří byli oba těžce zraněni, se dokázali odplazit a hrát mrtvé. Syřané kteří doráželi raněné si jich nevšimli.
Zničený izraelský obrněný transportér a tank – součást památníku bitvy o Tel Saki