Naprosto selhali v přípravě na budoucí život v míru po boku svých židovských sousedů. Ani ho nechtějí. Názor…

Autor: Jason Shvili 20. srpna 2024 5:36

Jason Shvili je redaktorem časopisu Facts and Logic About the Middle East (FLAME), který vydává vzdělávací zprávy s cílem opravit lži a mylné představy o Izraeli a jeho vztahu ke Spojeným státům.

(JNS) Kauza palestinských Arabů patří k nejúspěšnějším ve světových dějinách a generuje nevýslovnou politickou, ekonomickou a emocionální pomoc ze strany západních lidí a národů. Paradoxně si však jen málokterá kauza – nebo národ – objektivně zaslouží tak obrovskou podporu méně než palestinští Arabové, pokud vůbec nějakou.

Podpora, které se palestinští Arabové těší od obyvatel Západu, již po desetiletí převyšuje podporu, které se dostává jakékoli jiné věci nebo skupině kdekoli na světě.

Palestinské „osvobození“ je podporováno obrovskými protesty na univerzitách, dálnicích a náměstích, stejně jako bojkotem izraelských podniků a vědců. Válečná úmrtí palestinských Arabů jsou předmětem zoufalých požadavků na zastavení palby. Palestinští Arabové dostávají od západních zemí miliardovou pomoc. Od roku 1947 jim Spojené státy a další země nabízejí politickou záchranu v podobě nabídky půdy za mír a příslibu „dvoustátního řešení“.

Paradoxní je, že Palestinci neudělali prakticky nic, čím by si tuto podporu zasloužili. Naprosto selhali v přípravě na budoucí život po boku svých židovských sousedů v míru. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že palestinští Arabové jsou stále nejvíce protižidovsky naladěným národem na světě.

Není divu, že většina z nich bezvýhradně podporovala masakr ze 7. října, a kdyby se dnes konaly volby, klidně by zvolili Hamás k moci.

Pokud jde o nezávislý stát, palestinští Arabové dostali za posledních 75 let mnoho velkorysých nabídek, které všechny odmítli. Na tyto nabídky reagovali válkou a terorismem. To není překvapivé, protože průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Palestinců nepodporuje tolik opěvované dvoustátní řešení, které Západ vytrvale prosazuje. Ve skutečnosti, protože hlavním cílem Palestinců je vyhlazení Izraele, mají jen malý zájem na míru, státnosti nebo demokracii.

Není také překvapením, že palestinští Arabové nedokázali upřednostnit vytvoření státních institucí nebo prosperující ekonomiky, a to navzdory přílivu miliard dolarů západní pomoci.

Stručně řečeno, palestinští Arabové se zdají být nehodni podpory ze strany USA nebo zbytku mezinárodního společenství. Proč se tedy palestinští Arabové těší tak vytrvalým sympatiím Západu a větší pomoci na obyvatele než kterýkoli jiný národ?

– Palestinští Arabové byli obdarováni tím, že se usadili v oblasti, kterou historicky ovládali Židé. Žádný národ nebyl ve světových dějinách tak široce pronásledován a nespravedlivě odsuzován jako Židé. V průběhu tisíciletí jsme viděli, že skupiny bojující proti Židům, jako jsou palestinští Arabové, obvykle nacházejí hojné zastánce.

– Palestinští Arabové se ze všech sil snaží propagovat falešný mýtus, že jsou obětí; konkrétně jde o barevný národ bojující za osvobození od evropských osadníků, ačkoli Židé jsou původními obyvateli Izraele. Tento mýtus hraje obzvlášť dobře krajní levici na Západě, protože se hodí do neomarxistické ideologie kritické rasové teorie a údajných hříchů „koloniálních podniků“.

– Palestinští Arabové nechtějí žádnou budoucnost žít po boku židovského státu v míru. To není překvapivé, protože podle průzkumu Ligy proti hanobení jsou Palestinci nejantisemitštějším národem na světě, přičemž přibližně 92 % z nich zastává protižidovské názory. Není divu: Palestinci jsou denně krmeni antisemitismem ve svých médiích, mešitách a školních učebnicích. Židy běžně označují za „nečisté“ a „syny opic a prasat“.

Vzhledem k takto zakořeněné nenávisti vůči Židům je snad pochopitelné, že podle Gallupova průzkumu přibližně 76 % palestinských Arabů nepodporuje stát po boku Izraele.

– Palestinští Arabové široce podporují islamistickou teroristickou skupinu Hamás. Nedávný průzkum Palestinského centra pro politiku a průzkum veřejného mínění (PCPSR) potvrdil, že přibližně 76 % Palestinců vyjádřilo podporu masakru, který Hamás spáchal 7. října. Ve skutečnosti si většina Palestinců přeje, aby Hamás pokračoval ve vládě v Gaze „den poté“, co rozpoutal válku proti Izraeli. V rámci svého desetiletí trvajícího úsilí o zničení Izraele většina Palestinců také nadále podporuje „ozbrojený boj“ – což je kódové označení pro pokračující terorismus.

– Palestinští Arabové odmítli každou nabídku státnosti za posledních 75 let. Blízkovýchodní Arabové, včetně Arabů v tehdejší Palestině, odmítli plán OSN na rozdělení Palestiny na dva státy z roku 1947. Místo toho dali přednost genocidní válce s cílem zničit Izrael, která skončila dramatickým neúspěchem. Další šance na území pro mír se naskytla poté, co Izrael v roce 1967 odrazil arabské útočníky, ale Arabové opět odmítli žít vedle židovského státu.

Přesto Izrael nadále nabízel palestinským Arabům státnost výměnou za mír. Izrael s podporou USA nabídl palestinským Arabům státnost během deseti let třikrát – v letech 2000, 2001 a 2008. Ale navzdory nabídkám více než 95 % Judska a Samaří, celého pásma Gazy a dokonce i území uvnitř Izraele před rokem 1967 palestinští Arabové stále odmítali.

Místo toho Palestinci odpověděli stále bezohlednějším terorismem; dalšími sebevražednými atentáty, střelbou, bodnými útoky, přepadením autem a samozřejmě divokými útoky ze 7. října.

– Palestinským Arabům se nepodařilo vytvořit instituce, které by podporovaly jejich státnost. Jejich parlament nefunguje od roku 2007. Od roku 2006 se nekonaly žádné volby a 88letý prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás je již 19. rokem svého čtyřletého funkčního období. Palestinská samospráva dnes ztrácí kontrolu nad územím v Judeji a Samaří ve prospěch teroristických milicí. Palestinská samospráva již v roce 2007 ztratila Gazu v důsledku puče Hamásu. V důsledku současné války Hamásu proti Izraeli je nyní jeho diktatura v Gaze v troskách.

– Palestinským Arabům se nepodařilo vytvořit udržitelnou ekonomiku. Přestože od podpisu dohod z Osla v roce 1993 obdrželi více než 40 miliard dolarů z mezinárodních fondů, palestinská ekonomika je stále závislá na zahraniční pomoci, sužuje ji bující korupce a vysoká nezaměstnanost.

Nejlukrativnější ekonomická příležitost pro mladé palestinské Araby je dnes? „Platba za zabití“: Zabíjení Židů výměnou za štědrý měsíční plat od Palestinské autonomie, která na tuto teroristickou politiku vynakládá téměř 350 milionů dolarů ročně.

– Zatímco obyčejní palestinští Arabové bojují s nezaměstnaností a chudobou, jejich vůdci bohatnou. Abbás má dnes čistý majetek přes 100 milionů dolarů. Zavražděný vůdce Hamásu Ismail Haníja zemřel s majetkem ve výši přibližně 4 miliard dolarů. Jak Palestinská autonomie, tak Hamás se naučily, že když budou své poddané udržovat v zaostalosti a radikalizaci, mohou přilákat další zahraniční pomoc a tu pak zpronevěřit.

Palestinští Arabové sice přitahují masivní finanční, politickou a emocionální podporu ze strany USA a západních mocností, ale neudělali prakticky nic, čím by si ji zasloužili.

Jak dlouho je ještě mohou udržovat antisemitské a neomarxistické sympatie?