Svým útokem na Izrael v době, kdy tento národ bojuje o život, pontifik vrátil Vatikán zpět do velmi temné minulosti. To, že se hlava katolické církve projevuje tak morálně pokřiveným způsobem, je šokující. Názor…

Autor: Melanie Phillips 22. listopadu 2024 6:31

(JNS) Papež František několika málo slovy uvrhl vztahy mezi Židy a katolíky do nejhorší krize za poslední desetiletí a zrušil léta křehkého sbližování.

V nové knize vydané k jubilejnímu roku katolické církve napsal: „Podle některých odborníků má to, co se děje v Gaze, rysy genocidy. Měli bychom pečlivě zkoumat, zda to odpovídá technické definici formulované právníky a mezinárodními orgány.“

Není to zdaleka poprvé, co papež zaútočil na Izrael kvůli válce proti Hamásu a Hizballáhu.

V září vytkl Izraeli nemorální nedostatek proporcí. „Obrana musí být vždy úměrná útoku,“ řekl. „Když je něco nepřiměřené, projevuje se tendence k dominanci, která přesahuje to, co je morální.“

Tyto výroky jsou hluboce znepokojivé. Jsou to obvinění, která běžně pronášejí nepřátelé Izraele na Západě, a jsou ostudná na mnoha úrovních.

Tvrzení o „genocidě“ je stejně směšné jako zrůdné. Genocida je úmyslné vyhlazení národa. Přesto podle World Factbook CIA vzrostl počet obyvatel pásma Gazy od pogromu 7. října a následné války o 2,02 procenta.

Izraelské obranné síly zdaleka neměly v úmyslu vyhladit obyvatele Gazy, ale spíše je přesouvaly po pásmu, aby je dostaly mimo nebezpečí, zatímco IDF bušila do Hamásu.

Papež se také mýlí v definici přiměřenosti ve válce. Obranná vojenská akce musí být přiměřená nikoliv jednomu útoku, ale hrozbě, kterou představuje nepřítel. Hrozbou vůči Izraeli je deklarovaný záměr vyhladit jej z povrchu zemského. Jaká je podle papeže přiměřená odpověď na tuto hrozbu? (Pozn. red. ve skutečnosti je v mezinárodním právu přiměřenost jednání úměrné tomu, co je nutné k dosažení cílů války, což činí papežův výrok irelevantním).

Pokud skutečně tvrdí, že odpověď by měla být svým rozsahem a povahou totožná s útokem, navrhuje tedy, aby se Izrael vydal zavraždit, znásilnit a zmrzačit 1200 Gazanů, jak to udělali Izraelcům 7. října? Nebo vypálit desetitisíce raket a bezpilotních letounů na civilisty v Gaze a Libanonu s úmyslem je zavraždit, jak to už léta dělají Hamás a Hizballáh izraelským civilistům?

Vojenské akce Izraele jsou podnikány výhradně na obranu proti genocidnímu útoku s cílem vyhladit Izrael a Židy, který opakovaně hlásají Hamás, Hizballáh a jejich íránští loutkovodiči. Naznačovat, že taková sebeobrana je genocidou, je cynická jazyková inverze a morální bankrot nejvyššího řádu.

To je dost znepokojivé, když se to artikuluje napříč Západem. Ale že se takto morálně pokřivená projevuje hlava katolické církve, je šokující.

Papež František dobře ví, že Mezinárodní soudní dvůr v současné době projednává žalobu Jihoafrické republiky na Izrael za genocidu. Toto naprosto falešné tvrzení je založeno na „odbornících“, na které se papež odvolává.

To však nejsou skuteční odborníci, ale jedovatí propagandisté, kteří šíří lži a zkreslené informace s cílem delegitimizovat a zničit Izrael před soudem mezinárodního veřejného mínění.

Proč tedy papež poskytl podporu tomuto odpornému diskurzu?

Jednou ze zřejmých odpovědí je, že pochází z prostředí „teologie osvobození“, která charakterizuje církve v rozvojovém světě již více než půl století.

Toto myšlení zpolitizovalo náboženství a postavilo církev do role bojovníka za utlačované a vyděděné ve světě. Definovalo to však podle marxistického dělení na mocné a bezmocné, které Západ stavělo do role zdroje útlaku a rasismu a rozvojový svět do role jeho nevinných obětí.

Toto myšlení – podle názoru všech, kdo se k němu hlásili – udělalo z Izraele utlačovatele. Kromě toho spojovalo podporu palestinských Arabů s návratem ke starokřesťanské herezi supersessionismu.

Šlo o učení, podle něhož Židé popřením Ježíšova božství ztratili Boží lásku, takže všechna zaslíbení, která Bůh Židům dal, včetně izraelské země, propadla a přešla místo toho na křesťany.

Pod vlivem palestinské křesťanské teologie osvobození aktualizovaná verze tvrdila, že palestinští Arabové jsou nyní právoplatnými dědici země a dokonce ztělesňují trpícího Ježíše, který byl Židy znovu ukřižován.

Tato zlovolná lež, jíž se dostalo imprimatur náboženské doktríny, si udělala obrovskou díru do liberálních protestantských církví, které nahradily náboženskou víru sociálním aktivismem. Navzdory teologickým rozdílům mezi katolíky a protestanty se k němu hlásí i papež František, což prohloubil trend v katolickém myšlení po druhé světové válce, který přijal pacifismus a odmítl téměř jakékoli ospravedlnění války.

To vedlo papeže k používání jazyka, který u Židů vyvolává hrůzu. Když naznačuje, že Židé mohou být vinni genocidou, je těžké neslyšet ozvěny obvinění jeho předchůdců, že Židé jsou vinni za smrt Ježíše – tvrzení, které stálo za staletími vyvražďování Židů.

Tato ozvěna není náhodná.

Při prvním výročí pogromu v Izraeli 7. října papež použil zlomyslný citát z evangelií, aby odsoudil zlo války. Jednalo se o obvinění, že Židé „pocházejí od (svého) otce, ďábla“, které po staletí podněcovalo křesťanské útoky na Židy.

Jinými slovy, jeho útok na Izrael je mnohem víc než jen šablonovité liberální nepřátelství vůči existenci židovského státu. Opakuje prastarou křesťanskou teologickou nenávist vůči Židům a touhu po jejich vyhlazení.

Tím se Vatikán posouvá o několik desetiletí zpět. Na rozdíl od protestantských církví se katolíci od 60. let 20. století výrazně pokoušeli odvolat své dávné hanobení Židů a vyjádřit lítost nad tím, co církev židovskému národu způsobila.

Zvláště neuralgické bylo chování papeže Pia XII, který byl obviňován, že nevystoupil veřejně proti nacistům a učinil tak z církve spoluviníka holocaustu.

Nyní papež František celý tento pokrok zrušil.

Přesto se o Izraeli a Židech vyjádřil i v dobrém. Adam Gregerman v časopise Tablet poukazuje na to, že papež oslavil změnu v katolickém smýšlení o židovství, která znamenala, že „z nepřátel a cizinců se stali přátelé a bratři“; vyjádřil smutek nad minulými prohřešky katolíků vůči Židům; řekl, že „Stát Izrael má plné právo na bezpečnou a prosperující existenci“; a zdůraznil, že „útočit na Židy je antisemitismus, ale otevřený útok na Stát Izrael je také antisemitismus“.

V reakci na dopis židovských učenců napsaný v listopadu 2023, v němž vyjadřovali hluboké znepokojení nad „nejhorší vlnou antisemitismu od roku 1945“, řekl, že zvěrstva ze 7. října mu připomněla, že slib „už nikdy více“ zůstává aktuální a je třeba se o něm učit a znovu ho potvrzovat.

Jaké je tedy vysvětlení zdánlivého rozporu?

Odpovědí je jistě to, že papež je zcela veden svým ztotožněním se s trpícími oběťmi – a protože všechny války nevyhnutelně vytvářejí oběti, je vždy proti válce. Čtyři dny po pogromu 7. října řekl: „Žádná válka nestojí za slzy matky, která viděla zmrzačené nebo zabité své dítě; žádná válka nestojí za ztrátu života byť jediné lidské bytosti.“

Je důsledný. Když vidí jen strašné důsledky války, příčina se stává nepodstatnou. Válka s cílem zastavit genocidu se tak stává stejně špatnou jako genocida.

Toto amorální myšlení ho fakticky vede k popření jakéhokoli ospravedlnění spravedlivé války. Tím nevyhnutelně odsuzuje nevinné oběti agrese – v tomto případě Izraelce – k neomezenému vraždění, mučení a utrpení a nakonec i samotný stát Izrael k existenciálnímu zničení.

Je přesvědčen, že válka je sama o sobě zločinem proti lidskosti, omlouvá, sanuje a implicitně podporuje skutečné zločiny proti lidskosti, zatímco obranu proti nim hanobí.

Tím, že papež František věří, že tato ideologie odvozená z marxismu představuje svědomí, se stal spolupachatelem zla.

Melanie Phillipsová, britská novinářka, hlasatelka a spisovatelka, píše každý týden sloupek pro JNS. V současné době pracuje jako sloupkařka pro londýnský deník The Times a její osobní a politické paměti Guardian Angel vyšly v nakladatelství Bombardier, které v roce 2018 vydalo také její první román The Legacy. Přístup k jejímu dílu naleznete na adrese: melaniephillips.substack.com.