Motivace ve Sderotu je vysoká, ale IDF musí pokračovat v tlaku v severní Gaze a vyčistit ji od teroristů, aby obnovila bezpečnost obyvatel Sderotu a okolí.

Autor: Elad Kalimi, místostarosta Sderotu, překlad Hillel Fendel, 20. listopadu 2024

Po znovuzvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států se nacházíme v přinejmenším nepříjemné situaci. Právě ve chvíli, kdy se Izraeli konečně otevírá reálná příležitost jednat proti Hamásu svobodněji, a dokonce ho porazit, sílí politický tlak ze strany US demokratické administrativy „chromé kachny“ proti naší vládě. Demokraté se zjevně snaží zaregistrovat politický „úspěch“ ve jménu Trumpovo-Harrisonové administrativy dříve, než nadcházejícího 20. ledna bezvládně zmizí v propadlišti dějin.

Uplynulý rok našich vztahů se Spojenými státy byl velmi obtížný. Uprostřed naší velmi nákladné války s nelítostným Hamásem a Hizballáhem Bidenova administrativa vyhrožovala Izraeli uvalením embarga a sankcí, pokud se nebude řídit jejími radami, aby vedl válku tak, jak si prezident a jeho štáb přáli. Bidenovi zástupci neustále zasahovali do jednání izraelského bezpečnostního kabinetu a administrativa nutila Izrael, aby do Gazy vpouštěl obrovské množství „humanitární pomoci“ s jasným vědomím, že ji Hamás buď prodává s astronomickým ziskem, nebo skladuje na další roky.

A to vše se dělo v době, kdy izraelští rukojmí zůstávali hladovět v kobkách Hamásu a živili se krajícem chleba denně. Od začátku války Američané brzdili naše úsilí a kroky, snižovali šance na silný úder proti Hamásu a vyvíjeli většinu svého tlaku proti nám.

Troufáme si doufat, že za dva měsíce bude vše výše uvedené jen zlým snem a že konečně dáme teroristům smyčku kolem krku a dosáhneme skutečné změny vojenského obrazu mezi Izraelem a těmi, kdo nás chtějí zničit?

A tím se dostáváme k městu Sderot, kde žiji. Potřeba zásadní změny ve způsobu práce našich vojenských sil v Gaze přímo souvisí s osudem Sderotu a obyvatel celého západního Negevu. Vojenské manévry v severní Gaze, které vytlačují myriády Gazanů na jih, aby se zbavili teroristů, jsou vítaným krokem – ale sotva dostatečným. Severní Gaza musí být zcela vyčištěna, aby Izrael mohl převzít plnou kontrolu nad regionem a obnovit tak pocit skutečného bezpečí židovských obyvatel. Výjevy stovek obyvatel severní Gazy, kteří z oken svých domů hned za hranicí obhlížejí naše domovy, jsou prostě neúnosné a značně poškodí proces rehabilitace, kterým se snažíme projít.

Sderot a jeho okolí ztratily 7. října nebo po něm 30 obyvatel a od té doby zde v různých bojích a útocích zahynulo množství dalších lidí. Vyrovnáváme se s útržky bolestné reality, kterou nám tato válka zanechala, a pracujeme na tom, abychom se silou a nadějí znovu vybudovali své životy. Ale i uprostřed obnovy trpíme zpožděními a překážkami v našem každodenním životě. Například vlaková trať Sderot-Tel Aviv stále není v provozu z obavy před palbou odstřelovačů z nedaleké Gazy. Teprve zásluhou neustálého tlaku starostů a předsedů místních zastupitelstev, obyvatel obecně a moudrého rozhodnutí ministra financí Betzalela Smotriche, který odmítl vyčlenit 800 milionů šekelů na ochranu železničních tratí – si IDF konečně uvědomila, že odpovědnost za ochranu oblasti není na bedrech vlády, ale na jejich bedrech – a že to vyžaduje úplnou vojenskou kontrolu severní Gazy. Jakmile podle této strategie jednali, počet přestřelek a pokusů o teroristické útoky výrazně poklesl. To samozřejmě dokazuje, že cílená akce dosahuje svých cílů a že je třeba na ni i nadále naléhat. Nelze dělat kompromisy na úkor bezpečnosti obyvatel jihu.

Katastrofické události ze^7. října zanechaly hluboké jizvy na každém obyvateli Sderotu. Já osobně jsem ztratil blízké přátele, například Kobiho Prientu a Šilo Cohena, stejně jako mnoho dalších, a bolest nás provází každým okamžikem. Ale právě tyto těžkosti a palčivé vzpomínky v nás probouzejí sílu, abychom toto město hnali kupředu. Naší vizí je proměnit Sderot v perlu země, ve město, z něhož vzejde nová generace odolných obyvatel s osobní i komunitní vitalitou, kteří se snaží a pracují na kvalitním životě plném vizí, vzdělání a komunitního života. Takto proměníme Sderot ve město, které nejen přežije, ale bude vzkvétat.

Nejdůležitější je však pokračovat vpřed vojensky, aniž bychom sundali nohu z plynu. Musíme pokračovat v tvrdém a sebevědomém boji proti Hamásu i Hizballáhu. Není to jen vojenský boj, ale boj o naděje nás všech – boj, který je založen na našich pevných postojích a touze vrátit se k normálnímu životu. Věřím, že se všemi výzvami, kterým čelíme, je možné a nutné čelit hrozbám, které nám hrozí, a zaručit našim obyvatelům to, co si zaslouží: dlouhodobou bezpečnost a klid.