Vedoucí výzkumného oddělení Jeruzalémského institutu pro aplikovanou politiku hovoří o obrovských, neregulovaných částkách, které Katar převádí institucím v Izraeli. Co Izrael skrývá za civilní fasádou?

Autor: Shimon Cohen 3. února 2026, 16:00

V rozhovoru pro Israel National News – Arutz Sheva varuje Ran Yishai, vedoucí výzkumného oddělení Jeruzalémského institutu pro aplikovanou politiku a odborník na mezinárodní vztahy, před způsobem, jakým Katar směruje obrovské sumy peněz do zdánlivě civilních institucí v Izraeli.

Podle Yishaiho Katar používá podobné metody po celém světě, ale když se taková činnost odehrává v Izraeli, představuje mnohem větší riziko. Katar, vysvětluje, je státem Muslimského bratrstva, který prostřednictvím sítí Muslimského bratrstva působí mnoha způsoby, přičemž peníze slouží jako hlavní hnací síla. Dary směřují na univerzity, školy, nemocnice, kliniky, sociální programy a další struktury, přičemž strategickým cílem je formovat veřejné mínění ve prospěch Kataru – podobně jako se to již stalo na univerzitách v USA a Evropě.

Yishai uvádí několik příkladů, včetně stadionu Doha v Sakhninu, katarské charitativní organizace, která byla uzavřena, ale nahrazena alternativními zdroji financování, a dalších organizací působících v Izraeli. Některé z těchto aktivit jsou podle něj hlášeny a monitorovány, zatímco jiné zůstávají nejasné.

Yishai uvádí, že nedávno vyšlo najevo, že francouzská nemocnice ve východním Jeruzalémě dostává od Kataru miliony dolarů na financování své expanze. „Ani se to nesnažili skrývat. Informovala o tom stanice Al Jazeera,“ říká. Podle Yishaiho byla za účelem vyhnutí se kontrole izraelského registrátora sdružení podpůrná nezisková organizace uzavřena a finanční prostředky jsou nyní převáděny prostřednictvím banky Palestinské samosprávy. Zdůrazňuje, že k tomu dochází jen kousek od národního velitelství izraelské policie, která „dělá, co může, ale k vyšetřování takových případů potřebuje jasné politické rozhodnutí. Jsou do toho zapojeni mezinárodní diplomaté přidružení k Palestinské samosprávě.“

Yishai tvrdí, že Izrael se rozhodl těmto diplomatům nečelit, zatímco jejich země pokračují v eskalaci svých akcí. Jako příklad uvádí uznání Palestiny Francií, na které Izrael nereagoval. „Proč by tedy neměli pokračovat?“ ptá se. Poznamenává, že k poslednímu významnému diplomatickému odporu došlo během funkčního období Israela Katze jako ministra zahraničí, kdy byla přijata opatření proti norskému konzulátu a částečně i španělskému konzulátu za akce, které poškodily suverenitu Izraele v Jeruzalémě. I tak, zdůrazňuje Yishai, mnoho konzulátů v Jeruzalémě nadále volně působí způsobem, který podkopává izraelské zájmy.

Mezi dalšími příklady Yishai zmiňuje dary tureckého konzulátu organizacím podezřelým ze spolupráce s teroristickými skupinami, stejně jako italské vojáky, kteří byli přistiženi při operacích v oblasti Binyamin pod záminkou „monitorování“ činnosti IDF. V tomto případě, jak poznamenává, byl k vysvětlení předvolán izraelský velvyslanec, místo aby Izrael předvolal italského velvyslance k pokárání a vyšetřování.

Yishai také poukazuje na britský konzulát, který podle něj podporoval nelegální výstavbu v Khan al-Ahmar. „Neudělali jsme s tím nic a výstavba pokračuje s nápisy označujícími sponzorství cizích zemí. Dokud nebudeme jednat, budou pokračovat,“ varuje.

Na otázku, zda financování francouzské nemocnice Katarem představuje podporu terorismu nebo čistě civilní iniciativu, Yishai odmítá rozlišovat. „Je těžké tyto dvě věci oddělit, stejně jako je těžké oddělit zemědělskou kriminalitu od terorismu,“ říká. „Když Katar podporuje Hamás, převádí peníze na výstavbu a rozvoj, a co Hamás s těmito penězi dělá, je jiná otázka. V Jeruzalémě Katar podporuje instituce definované jako charitativní a civilní, ale tyto orgány zase podporují organizace podezřelé z podpory terorismu.“ Jako příklady Yishai uvádí Al Jazeera a UNRWA – subjekty, které se prezentují jako civilní, ale podle něj jsou hluboce propojeny s podporou terorismu. „Takové oddělení nelze provést,“ uzavírá.

Na závěr Yishai zdůrazňuje, že se nejedná o utajované informace získané tajnými operacemi, ale o informace z otevřených zdrojů, které jsou k dispozici každému, kdo se o ně zajímá. „Jsme civilní orgán a nemáme přístup k zpravodajským materiálům,“ říká. „Tyto informace je prostě třeba předložit, aby mohli rozhodující činitelé jednat.“ Yishai uznává, že uzavření konzulátů nebo konfrontace se zahraničními aktéry není snadné, ale dodává: „Izraelský lid se naučil, že je lepší žít těžce, než zemřít snadno.“