Uprostřed neustálého houkání sirén po celém Izraeli, varujících před přilétajícími raketami z Íránu, se tým ICEJ AID nedávno odvážně vydal z Jeruzaléma do Aradu a Dimonu, aby si prohlédl škody způsobené dvěma přímými zásahy do obytných čtvrtí v těchto městech v poušti Negev. Při silných výbuchech bylo zraněno asi 175 lidí a všichni místní obyvatelé v obou městech byli v obrovském šoku.

Autor: Laurina Driesse 10.4.2026

Úkol týmu ICEJ byl jasný – setkat se s lidmi a nabídnout útěchu a podporu od křesťanů těm, kteří přišli o své domovy v důsledku ničivé palby raket během té strašlivé noci.

Viceprezidentka ICEJ Aid & Aliyah Nicole Yoder a asistentka ICEJ Aid Jannie Tolhoek s Marinou.

V Aradu se tým setkal s Marinou, která do Izraele přistěhovala před asi 30 lety. Ačkoli je v důchodu a pobírá důchod, stále musí mít dvě zaměstnání, aby se uživila. Marina zažila mnoho válek, ale nic ji nemohlo připravit na to, co zažila v noci 22. března.

Den začal četnými sirénami ráno a znovu večer. Pokaždé, když zaznělo varování před raketou, Marina se vydala ze svého bytu ve 4. patře do veřejného krytu v přízemí. Kolem 21:30 toho večera uslyšela včasné varování na svém telefonu a spěchala znovu do krytu. Sotva se za ní zavřely dveře, rozkřičela se siréna v sousedství a ve stejném okamžiku se ozval hlasitý výbuch.

„Raketa dopadla během sirény,“ vyprávěla Marina. „Byli jsme uvnitř s dětmi. Síla výbuchu nás téměř srazila k zemi. Seděli jsme na židlích, když jsme najednou spadli na podlahu. Byl to obrovský výbuch a všechno bylo zaplněno šedým prachem. Zpočátku jsme nechápali, co se stalo, ale věděli jsme, že se stalo něco strašného.“

Několik minut čekali na signál „vše v pořádku“, než opustili úkryt, jen aby zjistili, že je všechno pokryté prachem.

„Vždycky mám připravenou tašku s dokumenty a léky a měla jsem ji u sebe,“ dodala. „V tu chvíli jsem si pomyslela – to je konec. Ale řekla jsem si: ‚Jsem naživu.‘“

Když se vracela do svého bytu, sotva dokázala otevřít vstupní dveře. Čekal na ni neuvěřitelný pohled.

„Nebyly tam žádné okna. Jedna zeď byla pryč. Všechno – oblečení, nábytek – bylo pokryté sazemi. Všechno bylo zničené. Nic už se nedalo použít. Dokonce i schodiště bylo pokryté sazemi. Nebylo co zachránit,“ posteskla si.

Místo zničení v Aradu. .

„Venku hořelo, všude byly sanitky a jednotky Velitelství domácí fronty,“ pokračovala. „Když jsme se podívali na okolní budovy, nebyly tam žádná okna, žádné stěny – nic. Mnoho lidí bylo zraněno. Rodiny, děti, ženy – všichni plakali.“

Nicole Yoder navštívila Dimonu a povzbudila Lailu.

Nedaleko v Dimoně se tým ICEJ Aid setkal s Lailou, která popsala podobnou zkušenost z téhož šabatového večera. Když zazněl poplach, rychle se vydala do podzemního krytu asi 30 metrů od svého domu. Obvykle má 90 sekund na to, aby dostala svou rodinu do bezpečí, ale tentokrát ne.

„Jakmile jsme vešli do krytu, ucítili jsme výbuch. Během sirény dopadla raketa,“ vzpomíná Laila. „Lidé byli odhozeni výbuchem. Můj syn byl odhozen výbuchem. Ze stropu úkrytu na nás padala omítka. Všechno bylo zaplněno prachem, bílým jako mlha. Nemohli jsme ani dýchat. Byli jsme si jisti, že raketa dopadla na nás. Je to podzemní úkryt a řekli jsme si: ‚To je konec, jsme pod troskami. Je po nás.“ Zkontrolovala jsem děti, abych se ujistila, že jsou v pořádku, a byla tam se mnou i moje máma.“

„Najednou jsem viděla, že omdlelo tolik lidí; omdlely děti, ženy s miminky v náručí. Nebylo to snadné. I když, díkybohu, jsme nebyli zraněni. Fyzicky jsme se nezranili, ale prožili jsme vážné trauma,“ vysvětlila.

Laila dodala, že její pětiletý syn je nyní tak úzkostlivý, kdykoli zazní alarm, že se bojí jít sám na toaletu ze strachu, že tam zůstane.

„Jsme neustále v pohotovosti, boty u dveří, kabát připravený, abychom mohli hned utéct do úkrytu. Velmi, velmi těžká zkušenost, při které jsme měli pocit, že jsme mezi životem a smrtí. Přesně tak,“ řekla.

Po výbuchu té noci se jim kvůli všemu tomu prachu sotva dýchalo, když se z úkrytu dostávali nahoru.

„Do úkrytu vtrhlo mnoho záchranářů a tehdy jsme si uvědomili, že existuje cesta ven. Nebyli jsme zasypáni,“ vyprávěla Laila. „Vyšli jsme nahoru a vypadalo to jako apokalypsa. Hořící domy a sklo všude kolem. Bylo tam plno záchranných týmů. Někdo křičel: ‚Přineste sem nosítka! Jsou tu zranění! Přiveďte tým!‘ Měli jsme pocit, že je to konec světa.“

Zničený bytový dům v Dimoně

Na cestě domů uviděla, že tři ze čtyř oken jsou rozbité a všechny jejich věci i dětské oblečení pokryté sklem. „Díky Bohu, že šlo jen o majetek,“ řekla Laila.

Při každém setkání s postiženými rodinami v Aradu a Dimoně toho dne rozdával tým ICEJ dárkové poukázky, aby jim pomohl nakoupit nezbytné věci, a sdělil jim, jak se za ně modlí a stojí za nimi křesťané po celém světě.

Nicole Yoder poslouchá příběh jedné ženy.

Tým ICEJ Aid se setkává s postiženým obyvatelem v Aradu.

Prosíme, pokračujte v podpoře fondu ICEJ „Israel in Crisis“, který nám umožňuje pomáhat těm, kteří byli nejvíce zasaženi nedávnou válkou s Íránem. Přispějte ještě dnes.