Mnoho národů hlasuje nikoli na základě toho, co je správné nebo špatné, spravedlivé nebo nespravedlivé, ale podle svých úzkých zájmů.

Autor: Moshe Phillips 6. října 2025

Valné shromáždění OSN tento měsíc hlasovalo pro schválení plánu, o kterém francouzský velvyslanec Jérôme Bonnafont řekl, že „stanoví jediný plán pro dosažení řešení dvou států“.

Proč? Protože mnoho světových lídrů zřejmě chce potrestat izraelské voliče za to, že udrželi v úřadu Benjamina Netanjahua, lídra, kterého preferovali, a jeho koalici.

Ale má hlasování OSN vůbec nějaký význam? Mějte na paměti, že tato rezoluce nebude mít žádný praktický dopad, protože světová organizace nemá žádný způsob, jak ji prosadit. Skutečným účelem rezoluce je zastrašit Izrael a jeho příznivce, aby učinili další ústupky, a nikoli vymýtit Hamás, což je oficiálním válečným cílem izraelské vlády od teroristických útoků na jihu Izraele 7. října 2023.

Měli bychom toto hlasování brát vážně? A měl by ho brát vážně Netanjahu, který je sám bývalým izraelským velvyslancem při OSN?

V pohrdavé poznámce z března 1955 použil David Ben-Gurion, tehdejší izraelský ministr obrany, hebrejskou zkratku „Um“ pro OSN a přidal pejorativní výraz „Um-Shmum“. Tento jidišovský idiom použil, aby vyjádřil své lhostejné odmítnutí během debaty ve vládě ohledně svého plánu zabrat Egyptu pásmo Gazy v reakci na rostoucí počet přeshraničních teroristických útoků na Izrael. Chápal, že židovský stát musí jednat, aby ochránil svou národní bezpečnost, bez ohledu na to, zda to židovský stát učiní v OSN nepopulárním.

Proto Ben-Gurion ve své době podnikl kroky, jako byla výstavba izraelského jaderného reaktoru v Dimoně; zajetí a soud s nejvyšším nacistickým válečným zločincem Adolfem Eichmannem (odsuzovaným Radou bezpečnosti OSN v rezoluci č. 138 z června 1960, která Izrael obvinila z porušení suverenity Argentiny tím, že zajal Eichmanna, kterého Argentina ukrývala); a zavedení přísných bezpečnostních opatření vůči Arabům uvnitř izraelských hranic.

Ben-Gurion si také uvědomoval morální slabost Organizace spojených národů. Každá země – bez ohledu na to, jak je represivní nebo válčivá – má ve Valném shromáždění OSN stejné hlasovací právo jako osvícený, mírumilovný a demokratický stát. Jedna země, jeden hlas.

Genocidní Súdán je rovnocenný pokrokovému Mexiku.

Saúdská Arábie je rovnocenná Belgii.

Země, kde jsou černí Afričané zotročeni, jako například Mauritánie, je rovnocenná zemi, která černé Afričany (z Etiopie a Súdánu) zachránila, jako je Izrael.

Země ovládaná králem, jako je Jordánsko, je rovnocenná zemi řízené demokraticky zvoleným prezidentem nebo premiérem.

Rovněž problematická je Rada bezpečnosti OSN. Rusko, které strávilo roky válkou proti Ukrajině, aby získalo část jejího území, a Čína, která vyzbrojuje teroristické režimy a pachatele genocidy po celém světě, mají stejné právo veta jako ostatní stálí členové Rady bezpečnosti: Francie, Spojené království a Spojené státy. Navíc každá země, bez ohledu na to, jak je represivní nebo nedemokratická, dostane šanci zasednout na jednom z 10 nestálých křesel Rady bezpečnosti.

Mnohé národy nehlasují na základě toho, co je správné nebo špatné, spravedlivé nebo nespravedlivé, ale spíše podle svých úzkých zájmů, strachu z růstu cen arabské ropy nebo marxistických principů.

Tato rezoluce OSN o palestinské arabské státnosti je prostě morální fraškou. Ti, kteří hlasovali pro, nezvažovali, zda by takový stát byl demokracií nebo diktaturou, zda by „Palestina“ ohrozila Izrael, ani co vypovídají dosavadní výsledky Palestinské samosprávy o tom, jak by se palestinský stát choval. A to v případě, že by Palestinská samospráva dokázala zabránit Hamásu, aby ji vyhnala z moci.

Takové reálné úvahy nemají místo v absurdním, převráceném fantazijním světě, ve kterém žije Organizace spojených národů. Proto kdykoli se nějaká rezoluce světové organizace zaměřuje na Izrael, měli by Izraelci a jejich přátelé vzpomenout na jednoduchou moudrost Ben-Guriona: „Um-Shmum!“

Danny Danon, izraelský velvyslanec při OSN, řekl, že „tato jednostranná deklarace nebude zapamatována jako krok k míru, ale pouze jako další prázdné gesto, které oslabuje důvěryhodnost tohoto shromáždění“. Má pravdu.