Pokud opravdu stojíte za tím, že „už nikdy více“, nastal čas s tím něco udělat. Pokud se rozhodnete jen sedět v pozadí a sledovat to, postaráme se o to v Izraeli bez vás.
Autor: Naomi Ragen, 25. května 2021
Nestává se každý den, že se žena probudí a zjistí, že její děti a vnoučata strávily noc v protileteckém krytu, bombardovaném raketami odpálenými brutální, antisemitskou teroristickou organizací zabývající se vražděním všech Židů na světě. Tyto rakety odpálili nahodile do hustě obydlených obytných oblastí v srdci země.
Myslím na své tchány, oba přeživší Šoa – jeden Osvětim, druhý maďarský tábor otrockých prací, jehož manželka a dvě děti byly nacisty zplynovány. A jsme tady v roce 2021 a jejich drazí potomci jsou opět předmětem intenzivních pokusů o jejich zničení, když se takzvaný civilizovaný svět unisono plíží k podpoře Hamasu, duchovního dědice nacismu.
Extrémní přecitlivělost a téměř fanatickou posedlost lidskými právy, které tato generace zpustošená používáním zvrácené terminologie zásadně vyžaduje, stejně jako „bezpečné prostory“, kde by jejich jemné uši nemusely odrážet názory lišící se od jejich vlastních, vnímám jako neuvěřitelné. Skutečnost, že děti a vnoučata přeživších, stejně jako oni sami, slábnoucí, ale drazí a vzácní a doposud velmi živí, přeživší Hitlerovo konečné řešení, jsou obscénně vystaveni strachu a hrůze útoků na jejich vlastní existenci, jak se zdá, nevadí vůbec nikomu. A to už ani nemluvím o tom, že jsme se odhodlali k takové šílenosti, jakou je, řekněme něco takového, jako je odepření přístupu transsexuálního pohádkáře k malým dětem v knihovně.
Pokud se tedy vůbec rozhodnou zapojit, bude to solidární gesto vůči zbraním teroristů z Hamasu a jejich příznivců, popuzeni, jak vysvětlují, izraelským „barbarským“ zacházením s Palestinci v „okupované“ Gaze. Nebo tím, že si Izraelci dovolili vystoupit na Chrámovou horu, nejposvátnější svatyni židovského náboženství, která tu dnes není, aby mohla povstat mešita al-Aksá. Zamysleme se tedy nad těmito tvrzeními a předložme si fakta.
Gaza, starobylé opakovaně dobývané město, ovládli Židé již v hašmoneovském období, tedy před vládou krále Heroda, v roce 96 př. n. l. Jen o sedm století později, v roce 637 n.l., se tu objevili muslimové. V moderní době žila v Gaze dokonce židovská komunita, dokud její členové v roce 1929 neuprchli před muslimskými nepokoji. Až do začátku Šestidenní války tuto oblast ovládal Egypt. Židovské osady v Guš Katif, povzbuzené izraelskou vládou k zabezpečení hranic Izraele, dokázaly udržet nepřátelské raketomety v dostatečné vzdálenosti. Po jednostranném stažení se Izraele v roce 2005, po dohodách z Osla, byla tato nárazníková zóna zcela zlikvidována. Židé byli vyhnáni ze svých domovů, jejich synagogy a hroby zničeny a jejich lukrativní skleníky byly zanechány ke zpustošení – to vše ve jménu míru.
A co tedy následovalo? Nejprve došlo k bratrovražedným bojům mezi OOP a Hamasem, dvěma organizacemi, které se zavázaly k terorismu vůči Izraeli. Ty trvaly dokud se Hamasu nepodařilo získat srdce Gazanů, kteří si je zvolili za svou vládu.
Domy, které Gazanům věnoval velkorysý americký dárce, byly zničeny. Miliardy pomoci z celého světa byly použity na stavbu teroristických tunelů a k vybudování raketových odpališť. Gazané byli tak dlouho terorizováni násilnými gangy Hamasu dokud nezmlkli a naprosto nezchudli. Jediné, k čemu je Hamas opravdu potřebuje je, aby jim tvořili živé štíty při zahájení jejich útoků proti sionistům. Brzy přišel naprostý chaos a rozklad, který Izraeli dokázal, jak byly jeho naděje pošetilé a naivní.
V roce 2007 byly na Aškelon vypáleny první rakety dlouhého doletu. V roce 2008 dopadla raketa Grad 200 metrů od novorozenecké jednotky v nemocnici Barzilai. V roce 2009 bylo odpáleno 571 raket, v roce 2010 250 a v roce 2011 680. Minometná palba zaměřená na školní autobus zabila 16letého Daniela. Téhož roku Izrael nasadil raketový obranný systém Iron Dome a bylo to právě včas, protože v roce 2012 bylo odpáleno 360 raket napěchovaných jedovatým bílým fosforem.
Celou tu dobu bylo izraelské námořnictvo zaneprázdněno zadržováním ruských a íránských raket dlouhého doletu posílaných do Gazy. V roce 2014 postavil Hamas pomník milované raketě M-75 ve městě Gaza a chlubil se, že „s její pomocí se jim podařilo přenést bitvu do srdce sionistické entity,“ Izraele. V roce 2014 bylo odpáleno 3000 raket na hustě obydlené oblasti Izraele a byly to rakety, které nelze zacílit. Dokonce i tak antiizraelská organizace, jako je Human Rights Watch, proti tomu musela protestovat.
Hamas se nestará o civilisty. Ve skutečnosti umisťuje své vlastní raketomety mezi bytové domy, do mešit, škol a nemocnic. Teroristé odsud vystřelí a následně utíkají v naději, že se IDF, nejhumánnější armáda na světě, nebude mstít ze strachu z civilních obětí, nebo – ještě lépe – že bude, a vzniknou tak vynikající propagandistické fotografie umožňující Hamasu dál šířit svou nenávist.
Tento scénář nepřerušovaně pokračoval a rozšířil se na zápalné balóny, které způsobily na pokojných izraelských farmách podél hranice s Gazou škody v řádech milionů šekelů. Izrael se jako stát rozhodl (podle mého názoru katastrofálně chybně) ignorovat raketovou palbu Hamasu, s výjimkou skutečných ztrát na lidských životech.
To je ta jedovatá teroristická bažina, do které jste si možná smočili své malé jemné mileniální prstíky. Chcete-li tedy z tohoto konfliktu vinit Izrael, musíte být skutečně jako Hamas – oddáni a nápomocni nacistické nenávisti vůči židovskému národu.
Otec zakladatel palestinských aspirací: Hitlerův spojenec
Stejně jako zakladatel Palestinců, velký jeruzalémský muftí, Haj Amin al-Husseini, byste museli být skutečnými obdivovateli Hitlerova Mein Kampfu – Husseini jím reálně byl.
Během druhé světové války řekl: „Německo je jedinou zemí na světě, která nejen, že bojuje se svými Židy doma, ale vyhlásila válku celému světovému židovstvu. V této válce proti světovému židovstvu se Arabové cítí hluboce spojeni s Německem.“ Husseini s Himmlerem navštívil Osvětim a prosil Němce, aby si pospíšili, aby tu bylo možné vyslat i půl milionu Židů z Izraele.
V roce 1944 nařídil Husajní parašutistický útok, aby otrávil zásoby pitné vody v Tel Avivu. Jako válečného zločince ho ukrývalo Muslimské bratrstvo v Egyptě.
Je tedy zakladatelem palestinských aspirací. Mezi jeho následovníky patří Jásir Arafat, který nechal Mein Kampf přeložit do arabštiny a hromadně distribuovat svým následovníkům a stejně tak ovšem i „umírněný“ Mahmúd Abbás, který napsal doktorát prohlašující holocaust za „sionistickou fikci“.
Hamas je přesto ještě horší než OOP. Jejich zakládající listina jednoznačně proklamuje svoji oddanost vyvražďování všech Židů. Jejich spojenec Hizballáh vedený Hassanem Nasralláhem v roce 2002 prohlásil, že je dobré, že se Židé shromažďují v Izraeli, protože „nám to ušetří spoustu úsilí, abychom je nemuseli honit po celém světě“.
Všichni, kdo kdy plakali nad Deníkem Anny Frankové, v ohromeném rozhořčení sledovali Pianistu, nebo navštívili muzea a památníky holocaustu a přemýšleli, jak by se v moderním světě mohly takové věci opakovat, už se nemusí takto ptát. Pokud opravdu stojíte za tím, že „už nikdy více“, nastal čas s tím něco udělat. Otevřete svá ústa, zapojte se online, demonstrujte, řekněte svým politikům, aby Izraeli v jeho snaze o obranu poskytli pomoc. Vyzbrojte sebe a své komunity proti novým hnědým košilím, které mlátí Židy a pálí synagogy ve vašich domovských městech.
Nenechte se oklamat, že připojením se ke skandujícím davům budete nějakým způsobem ochráněni od toho, co plánují pro každého Žida na světě, nejen pro Izraelce. Všichni nyní máte sedadlo v přední řadě na „holocaust redux“. Pokud se rozhodnete jen sedět a sledovat to, budeme v Izraeli izolovaní vaší lhostejností, vaší politikou a vaší zbabělostí, ale postaráme se o to bez vás.
„Už nikdy více“ je teď a neříkej to, pokud to tak nemyslíš.
Naomi Ragen je židovská americko-izraelská spisovatelka, dramatička a novinářka.
