„Palestinci v Libanonu nemají několik důležitých práv; například nemohou pracovat až v 39 profesích a nemohou vlastnit majetek. “ – UNRWA (Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě)

Od: Khaled Abu Toameh, The Gatestone Institute, 26. července 2020

Libanonští představitelé a politici rádi občas doráží na Palestince tím, že jim připomínají, že jsou v Libanonu, arabské zemi, která je již dlouho podrobuje apartheidním a diskriminačním zákonům, politikám a opatřením, nevítanými hosty.

Nejnovějším libanonským představitelem, který vznesl „rasistické“ poznámky proti 475 075 Palestincům žijícím ve 12 uprchlických táborech v Libanonu, je Gebran Bassil, vůdce Svobodného vlasteneckého hnutí, politické strany, jejíž podpůrná základna je převážně z libanonského křesťanského společenství.

Bassil, bývalý ministr zahraničních věcí a emigrace, je ženatý s Chantel Aoun, dcerou libanonského prezidenta Michela Aouna.

Obávají se, že Bassilovo prohlášení by mohlo připravit cestu pro vyhnání Palestinců z Libanonu. Palestinští uprchlíci již několik let kvůli hrozným ekonomickým podmínkám opouštějí Libanon v houfech a míří do Evropy. Bassil a jeho libanonští kolegové jsou nepochybně šťastní, když Palestinci prchají z Libanonu, a pravděpodobně by rád viděl odejít více z nich.

„Zásada neutrality [v regionálních konfliktech] v Libanonu by mohla uspět, pokud by ji sousední země uznaly a uplatňovaly tak, že odstraní výbušné prvky [z Libanonu],“ řekl Bassil a dodal, že jedním z „výbušných prvků“ je přítomnost Palestinců.

Bassilova protipalestinská prohlášení začala být vydávána poté, co se setkal s libanonským křesťanským duchovním, patriarchou Becharou Boutrosem Al-Raiem, který nedávno kritizoval libanonskou šíitskou teroristickou skupinu Hizballáh za podporu Íránu v konfliktech se státy Perského zálivu vedenými sunnitskou stranou. Al-Rai vyzval k zásadě neutrality a k odstranění chudoby a hladu v Libanonu.

Vedení Palestinské samosprávy se v rámci své politiky udržování vztahů se všemi arabskými státy, včetně Libanonu, zdržovalo komentování rasistických prohlášení libanonských úředníků a politiků. Nyní se však palestinští představitelé rozhodli přerušit své mlčení a reagovat na „navádějící rasistickou kampaň“ libanonských politiků proti Palestincům.

Generál Munir al-Makdah, vrchní velitel palestinské frakce Fatah v Libanonu, důrazně odsoudil prohlášení Bassila a prohlásil, že byli součástí pokusu o zapojení Palestinců do libanonských vnitřních záležitostí. „Nebudeme se vměšovat do vnitřních záležitostí Libanonu,“ řekl al-Makdah. „Budeme i nadále odhodláni k libanonské bezpečnosti stejným způsobem, jak se staráme o naši palestinskou otázku.“

Yusef Wahbe, předseda Palestinské demokratické unie mládeže v Libanonu, uvedl, že „rasistické“ prohlášení Bassila poškozují palestinsko-libanonské vztahy. Wahbe naléhal na libanonské politiky, aby „přestali používat Palestince v jejich konfliktech“. Vyzval také Bassila, aby „přehodnotil“ své postavení a přestal podněcovat proti Palestincům.

„Panuje obava, že taková opakovaná prohlášení by vytvořila nenávist mezi Palestinci a Libanonci,“ poznamenal novinář Hanan Issa, reportér nezávislé arabské televizní stanice Al-Ghad. „Libanonští představitelé nedávno vydali několik protipalestinských prohlášení.“

Libanonský novinář Ahmed Asfahani vysvětlil, že rasismus v Libanonu „se neomezuje pouze na tuto osobu nebo na část vůdců“.

Palestinci v Libanonu, jak řekl Asfahani, již strádají, protože jim je odepřen přístup k mnoha pracovním místům. „Politická mentalita libanonských vůdců je namířena proti palestinským a syrským uprchlíkům namísto řešení zhoršující se politické a ekonomické situace,“ dodal.

„Rasistický politický systém“

Podle Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě: „Palestinci v Libanonu nemají několik důležitých práv; například nemohou pracovat až ve 39 profesích a nemohou vlastnit majetek (nemovitost).“

V roce 2018 Bassil rozzuřil Palestince tím, že vyzval Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, aby ze seznamu odstranil každého Palestince, který získá občanství jakékoli země. Bassil uvedl, že takový krok „přispěje ke snížení finanční zátěže Úřadu a počtu palestinských uprchlíků v Libanonu“.

Začátkem tohoto roku utržil další prominentní křesťanský libanonský politik Samir Geagea tvrdou kritiku ze strany Palestinců poté, co vyzval k „izolaci“ palestinských uprchlických táborů v Libanonu s cílem omezit šíření pandemie koronaviru. Také Geagea byl obviněn z propagace „rasismu“ a nenávisti vůči Palestincům.

Libanonské noviny zveřejnily v dubnu karikaturu, která přirovnávala Palestince ke koronaviru, což vyvolalo pobouření mezi Palestinci, a dokonce i některými Libanonci. Tyto noviny se ale přesto odmítly omluvit nebo karikaturu odstranit.

Libanonské anti palestinské názory ukazují, že Libanon nemá v úmyslu pomáhat Palestincům, kteří tam žijí. Naopak, prohlášení Bassila a dalších libanonských politiků ukazují, že Libanon se chce zbavit palestinských obyvatel, a to čím dříve, tím lépe. Stejně jako většina arabských zemí se Libanon příliš nezajímá nic o problémy Palestinců. Kromě verbálních projevů není připravena vyvinout sebemenší úsilí, aby jim pomohla.

Izrael není zodpovědný, proč by se OSN měla starat?

Mezinárodní společenství zjevně nemá problém s arabským rasismem a diskriminací vůči Palestincům. Proč by se o to mělo mezinárodní společenství, konkrétně OSN, starat – koneckonců je to situace, za kterou nemůže být Izrael spatřován jako odpovědný. Pokud a když budou Palestinci deportováni z Libanonu, mohou ukazovat prstem viny nejen na libanonské politiky, ale také na mezinárodní společenství – které má ve zvyku ignorovat arabský rasismus a útlak.