Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v Prostějovském večerníku článek, komentující události spojené s Izraelem, jeho hlavním městem Jeruzalémem…
Autor: Ing. Jaromír Vykoukal, člen spolku Hanácký Jeruzalém
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v Prostějovském večerníku (v elektronické verzi na blogu redaktora a dne 26. 7. 2021 také v tištěné verzi Prostějovského Večerníku) článek či glosa, komentující události spojené s Izraelem, jeho hlavním městem Jeruzalémem a také se věnoval Prostějovu zvanému historicky hanáckým Jeruzalémem a nepřekvapivě i aktivitám spolku Hanácký Jeruzalém, byť jej přímo necituje. Nemohu článek jen tak pominout, autor totiž velmi umně čtenáři předkládá soubor jasných a uchopitelných fakt a hned na ně napojuje celou sestavu tvrzení, která jsou dílem účelovou polopravdou, dílem fabulací a dílem nehoráznou lží…
Co s takovou záležitostí dělat? Možností je několik. Já si vybral tu, co mě vedla k tomuto pojednání…
Autor pan RNDr. Tomáš Kaláb, kandidát do Zastupitelstva Olomouckého kraje za KSČM – tak podepisuje některé své práce – uvedl v první části toto, cituji:
„Nějakých šest tisíc let je z lidského pohledu neskutečná doba. Právě tak dlouho se na zemském povrchu vyskytuje legendární Jeruzalém, město v bývalé mandátní Palestině, kde se snoubí kořeny hned tří zásadních náboženství, a sice judaismu, křesťanství a islámu. Pouze nějakou desetinu této historie čítá další město, které bývá také nazýváno tímto jménem, ovšem s důležitým přídomkem „hanácký“. V případě Prostějova nikoli nadarmo.
Obě tato místa mají trochu protichůdný vývoj. Židovské kořeny Jeruzaléma sahají hluboko do starověku, aby byly v průběhu našeho letopočtu postupně vytěsňovány tehdy dominantnějšími civilizačními okruhy, křesťanstvím a islámem. Naopak v průběhu středověku se stalo naše město domovem početné a rozrůstající se židovské komunity, která mu vtiskla nesmazatelnou stopu“.
Zde se asi shodnu s kýmkoliv, že nelze nic namítnout. Pokud by článek pokračoval v tomto duchu, dostal by ode mě palec nahoru. Jenže dále je to jiné a zde už musím jít do kolize.
Cituji tedy dále:
„V době úpadku prostějovského židovství po brutální čistce druhé světové války došlo naopak k renesanci židovské dominance v Jeruzalémě po ustavení židovského státu Izrael“.
Nic není vzdálenější pravdě. V roce 1876 v tomto městě žilo: 12 000 židů, 7 650 muslimů a 5 470 křesťanů. A dle sčítání v roce 1896 je vidět prudký přírůstek židovské populace: 28 110 židů, muslimů přibylo jen málo: 8 560 a křesťanů o něco více: 8 750 lidí. A roce 1922 potom máme tato čísla: 34 000 židů, 13 400 muslimů a 14 700 křesťanů. Poslední dva údaje jsou už přesná čísla z dokumentů britské mandátní správy. Nelze je tedy bagatelizovat. Takže mohu směle tvrdit, že židovská populace získala dominanci v Jeruzalémě mnoho let před rokem 1948. A nebylo to jen o počtech. Byla to i inteligence, pracovitost, vzdělávání a pevná víra v budoucnost…
A úpadek prostějovského židovství? Pane doktore, to je velmi kulantní označení pro vyvraždění drtivé většiny našich židovských spoluobčanů, jejich okradení a perzekuci napřed orgány Druhé republiky, potom německými okupanty a nakonec komunistickou mocí.
A článek pokračuje, cituji:
„Ten ovšem do svých dějin nevykročil tou úplně nejsprávnější nohou a důsledky sklízí i po mnoha desetiletích. Po tragédii jménem holocaust se židovská diaspora snažila vytvořit takovou domovinu, kde by se cítila v bezpečí. Kde by se nemusela obávat o holou existenci a vlastní budoucnost“.
Co k tomu?
Jaký by podle Vás byl pane doktore správný postup při vzniku Státu Izrael? Tedy ta správná noha? Sled událostí byl tento: 13. května 1947 byl OSN ustaven orgán nazvaný „Zvláštní výbor OSN pro Palestinu“ zkratkou UNSCOP. Tento výbor tvořili zástupci 11 zemí, mezi nimi i Československa.
Valné shromáždění Spojených národů 28. listopadu 1947 přijalo návrh UNSCOP na rozdělení palestinské oblasti na dva státy, židovský a arabský, a na ustavení Jeruzaléma samostatným mezinárodním městem pod správou Spojených národů. Rezoluce byla přijata většinou 33 hlasů proti 13.
K tomu všemu měla OSN právo a tedy vznik Státu Izrael je legitimní a nezpochybnitelný.
Bohužel arabská strana plán okamžitě odmítla. Bylo to její právo. A okamžitě rozpoutala v mandátní Palestině občanskou válku. Nelítostnou a krutou. A tentokrát se Židé bránili a dopustili se také mnoha krutostí. To nikdo nepopírá.
Po vyhlášení Státu Izrael 14. května 1948 navíc na pár hodin existující stát zaútočily vojenské síly několika arabských zemí. A co udělala OSN a svět? Daly od Izraele ruce pryč. Jen Československo přijalo rozhodnutí a pomohlo – výcvikem, vyzbrojí a podporou. Vše řídila Komunistická strana a ta také vše ukončila poté, co se ukázalo, že Izrael nikdy nebude socialistickou zemí. Krátkodobou přízeň vystřídala mnohaletá patologická nenávist.
Součástí vzniku a bojového upevnění nového státu byl i velký pohyb arabské populace. Část, ta bohatší – asi 95 000 – odešla dlouho před těmito událostmi. Část – asi 210 000 jich odešla, aby unikla válečným operacím s tím, že až budou Židé zničeni, se vrátí. A část – ta největší – přes 400 000 – byla ze svých domovů vyhnána. Stalo se tak v rámci plánu „D“. Ani to nikdo nepopírá… stalo se. Jenže OSN se rozhodla a zřídila Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (United Nations Relief and Works Agency, UNRWA), zahájil činnost v květnu 1950.
Vznikl unikát. Palestinští Arabové jsou jediní uprchlíci v dějinách této planety, kteří jsou uprchlíky doživotně a dědičně, statut uprchlíků mají i ti, co odešli dobrovolně a předtím prodali svoji půdu Židům. Jsou protěžovaní, a tak rozmazlení, že se jim nelze nijak zavděčit. A peníze se jim sypou ze všech stran… není zločin, který by jim OSN, EU a levičáci všech druhů a kategorií neomluvili.
Článek pokračuj, cituji:
„Kombinace starozákonních legend, starověkých vzestupů a pádů a novověkých zkušeností předznamenala jakousi státní filozofii státu Izrael. Ten mohutně investoval do zabezpečení vlastní bezpečnosti nejen stran vojenské infrastruktury, ale rovněž vytvářením žádoucího pohledu od světových hráčů díky stále nesmírně vlivné diaspoře. Tím si zabezpečil takříkajíc celosvětovou imunitu“.
Na to mohu říci jen jedno, je to čistá lež.
Jak potom pane doktore hodnotíte stav, kdy v odvetu za výše skutečnost došlo k masovému vraždění, znásilňování a vyhnání většiny židů z celého arabského světa? Zde jsou čísla, která uvádí počet Židů v těchto zemích v roce 1948 a dnes:
Írák: 1948 – 152 000, dnes 28
Jemen: 1948 – 63 000, dnes necelých 200
Sýrie: 1948 – 30 000, dnes méně než 100
Maroko: 1948 – 325 642, dnes méně 5 000
Tunis: 1948 – 127 725, dnes méně 1 500
Alžír: 1948 – 140 000, dnes ani jeden
Lybie: 1948 – 38 000, dnes ani jeden
Egypt: 1948 – 75 000, dnes cca 100
Libanon: 1948 – 5000, dnes méně 100
Píšete o jakési imunitě. Tak se zeptám – co na to OSN a svět? Vůbec nic.
Ani jedna rezoluce, ani jedno odsouzení, ani dolar na byť jen jednoho židovského uprchlíka.
Tisíce Židů bylo zabito, tisíce žen brutálně znásilněno, byl jim ukraden veškerý movitý a nemovitý majetek. Unikali před zlem různými způsoby i pomocí leteckých mostů. O 680 000 lidí se Izrael postaral. Ukradený majetek, jen třeba v půdě, představuje 1,5 násobek současného území státu Izrael- máte podivnou představu o imunitě.
A pokračujeme další citací:
„Stalo se tak jakousi respektovanou normou, že mimo několika obranných válek, jakou byla třeba ta šestidenní v roce 1967, může Izrael beztrestně operovat kdekoli na světě. A má k tomu celou armádu agentů, nikoli pouhé dva, z jejichž podvratné činnosti je obviňováno Rusko na všech zeměpisných šířkách i délkách. Unášení válečných zločinců ze zahraničí, osvobozování rukojmích či likvidace nepohodlných osob, sabotáže v nežádoucích průmyslových objektech, ničení infrastruktury, to vše patří k běžnému rejstříku „obranných sil“. Bez mrknutí oka světového společenství“.
Zde jsem už jen tiše zíral na to, co jsem četl. Izrael že může beztrestně operovat kdekoliv na světě? Myslím si, že jen velmi zatvrzelý člověk by odsoudil únos Adolfa Eichmana, v reakci na něj Argentina podala oficiální protest u OSN proti narušení své územní integrity. Izrael se za tento čin oficiálně omluvil.
Útok na jaderný reaktor v Osiraku v Iráku? Izraelský útok byl velmi kritizován. Izrael reagoval tak, že jeho akce byla sebeobrana a tudíž je ospravedlnitelná podle odstavce 51 Charty OSN. Navíc byl Izrael s Irákem ve válečném stavu od založení Izraele v roce 1948. Mnoho kritiků odmítá platnost preventivní sebeobrany, při absenci bezprostředního ozbrojeného útoku. Zejména Francie pak byla rozhořčená ztrátou francouzského státního příslušníka a po útoku francouzsko-izraelské vztahy velmi ochladly.
Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci č. 487, která útok rázně odsoudila, jakožto jasné porušení Charty. K rezoluci se připojily i Spojené státy americké, které však odsoudily akci, ne národ. Jejich odpovědí bylo dočasné stažení kontingentu letounů již přislíbených Izraeli.
Zásah v Entebe? To měl Izrael nechat povraždit 105 Židů? Palestinskými a světe div se Německými vrahy? Už zase měli Němci vraždit Židy? Celý svět lomil rukama, Izraelští vojáci jednali.
Ale nic to. Když se lhát chce, důvod se najde. A způsob také. Já lhát nemusím. Já si udělal malý průzkum.
Do roku 1990 schválilo Valné shromáždění OSN celkem 690 rezolucí, z nichž 429 bylo namířeno proti Izraeli.
Podobně paradoxní nepoměr si na svůj účet připsala i RB OSN.
Z přijatých 175 rezolucí ve stejném období mířilo proti Izraeli celých 97!
Od roku 1953 do současnosti jde o průměrných 22 rezolucí proti Izraeli a 5 proti zbytku světa ročně.
19. LISTOPADU 2012 bylo přijato proti Izraeli 9 – slovy DEVĚT rezolucí. V dalších dvou byla citována Sýrie v souvislosti s tím, že OSN v obou vyjádřilo hluboké znepokojení nad izraelskou okupací Golanských výšin. Tím byl počet protiizraelských rezolucí ten den navýšen na 11 – slovy JEDENÁCT. Nadšeně křičím: SVĚTOVÝ REKORD!!!!
MÁM VÁŽNOU OBAVU, ŽE JE TO ZATRACENĚ HODNĚ MRKNUTÍ OČÍ MEZINÁRODNÍHO SPOLEČENSTVÍ.
Pane doktore, jak v tomto kontextu vyznějí Vaše slova? Nemáte pocit – já ho mám – že chování OSN je postiženo protiizraelskou obsesí prosáknutou antisemitismem a nenávistí?
Když jsem si tato data dokázal zjistit já, může každý, zvláště novinář a komunální politik by to udělat měl. Znovu se musím zeptat – kde je ona imunita, o které píšete?
Jak byste, pane doktore, hodnotil stav, že UNESCO, součást OSN, bez nejmenších skrupulí odhlasuje, že:
– Ráchelina hrobka, třetí nejsvětější místo judaismu a symbol návratu židovského lidu do jeho starověké domoviny,
– Hrobka patriarchů v Hebronu, která je druhým nejposvátnějším místem Židů (po Chrámové hoře v Jeruzalémě) a je také uctíván křesťany a muslimy,
– anebo Západní zeď a Chrámová hora v Jeruzalémě – úplně nejposvátnější místo Judaismu jsou „mešity a součástí dědictví „palestinského“ národa“?
OSN tímto politickým zločinem jen tak mezi mnoha dalšími útoky na Izrael sebrala Židům všechna jejich nejposvátnější místa. A svět mlčí…
A nyní je zde další citace:
„A právě Jeruzalém se stal rozbuškou nejnovějšího dílu blízkovýchodního válečného běsnění. Vystěhovávání rodin z východní části tohoto města vedlo opět až k mnoha desítkám obětí mezi nevinnými civilisty, děti nevyjímaje“.
Další lež, v lepším případě trestuhodná nedbalost při ověřování fakt. Nejde o žádnou zlovůli. V roce 1948 Východní Jeruzalém zabrali Jordánci a bez rozpaků jej stejně jako celý Západní břeh anektovali. Nikomu to nevadilo, Britové a Pákistánci to dokonce de jure uznali.
Všichni zde žijící Židé byli vyhnáni…a jejich majetek obsadili Arabové. V roce 1967, přestože premiér Levi Eškol žádal jordánského krále, aby jeho armáda zůstala v klidu, byl odmítnut a došlo k útoku na Západní Jeruzalém a na izraelské území podél celé linie příměří z roku 1949. Izrael přešel do protiútoků, Jordánce katastrofálně porazil a zabral celé území, i Východní Jeruzalém. A vzal si zpět i židovský majetek, a vrátil jej původním židovským majitelům.
Ty byty, které jsou předmětem sporu a tvrdé soudní bitvy, jsou arabskými squattery obývány nelegálně, neplatí vodu, elektřinu a to už desítky let. A z běžného soudního zásahu proti lidem, co neoprávněně využívají cizí majetek, se udělá mezinárodní případ a Izrael se stane obětí celosvětové štvanice…. pan RNDr. Kaláb, se k tomu připojí. Proč?
A poslední citace:
„V Prostějově čím dál víc vzpomínáme na naše bývalé spoluobčany, kteří se jen kvůli „špatnému“ původu stali obětí válečných hrůz. Buďme spravedliví a řekněme nahlas, že nic nemůže ospravedlnit zabíjení ani v opačném gardu. I na arabské straně umírají nevinné ženy, děti, starci. S demonstrativním vyvěšováním cizích vlajek je tak opravdu třeba šetřit“.
K tomu mohu dodat jen toto: Připomenout si vyvražděné spoluobčany je správné. A ano, spolek Hanácký Jeruzalém to dělá a dělat bude.
Ale palestinští Arabové neumírají na základě rasových zákonů. Umírají proto, že bezuzdně útočí za podpory OSN, muslimského světa a všech odrůd levičáků, v četně českých komunistů na Izrael. Své ženy a děti používají jako živé štíty. Vědomě, cílevědomě a s tím, že čím více jich zemře, tím větší politický profit z toho vytlučou v EU, OSN a mezi současnými levičáky a aktivisty všeho druhu, A palestinské ženy jsou nadšené svými dětmi – sebevražednými zabijáky a palestinské děti se učí jak zabíjet Židy už od mateřských školek… Důkazů je o tom nekonečné množství, palestinští Arabové se tím chlubí do celého světa…
Vyvěsit Izraelskou vlajku v době kdy tento stát čelí další vlně terorismu je správné. Pokud to vám komunistům vadí, je to dobrá zpráva. Díky tomu víme, že patologická nenávist ke Státu Izrael, ordinovaná bratrským stranám z Moskvy českým komunistů vydržela doposud. A to je dobré vědět.
Tolik moje polemika s článkem pana doktora Kalába. Prostě, s tím, co napsal, nesouhlasím, a myslím si, že naprosto odůvodněně.
Co na závěr?
Jsem velmi dalek toho, abych Izrael bezmezně obdivoval a tvrdil, že vše, co činí, je dokonalé a správné. Není. Je to zase jen stát tvořený lidmi a politiky. Je vnitřně roztrhaný na kusy, čtvery volby za dva roky jsou pro něj nesmírně zničující. K tomu čelí trvalému útoku OSN na mnoha úrovních, útokům EU jako celku i jednotlivých států v EU sdružených.
Je vnitřně zadlužený tak, že se nám o tom ani nezdá a bojuje o přežití de facto každý den. Dělá chyby, a někdy způsobuje tragédie.
Ale odmítám naprosto jednoznačně jeho vytrvalé vykreslování jako nositele všeho zla na světě. To opravdu ve světě není co řešit? Mám pár nápadů:
Okupace Tibetu Čínou
Rozbití Kypru Tureckem
Genocida Kurdů Tureckem
A mohl bych pokračovat. Ale svět řeší Izrael a palestinské Araby. Nepíšu Palestince, žádní Palestinci neexistují, ti co existovali, zmizeli ze světa před tisíci lety. Palestinský národ a Palestinský stát jsou politické konstrukty vymyšlené sovětskou KGB a že to tak je, opakovaně přiznali sami palestinští Arabové. Kdo nevěří:
V roce 1977 se v podobném duchu vyjádřil tehdejší člen výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Zahír Músejn v rozhovoru pro nizozemský deník Trouw, když prohlásil, že žádný palestinský národ jako takový není. Jeho názor však nekorespondoval s většinovým názorem vytvořeným OOP a reflektoval panarabský postoj k palestinské otázce. Músejn tehdy doslova prohlásil:
Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního ‚palestinského národa‘.
Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.
A tak by bylo dobré vědět, jak je možné, že celý svět už desítky let opakuje lež, vymyšlenou sovětskou KGB, šířenou ale i takzvaným demokratickým světem a to i přes toto otevření přiznání…
