Po deseti letech od svého propuštění v rámci výměny zajatců s Hamásem vede Gilad Šalit v podstatě normální život.

Autor: Donna Rachel Edmundsová, World Israel News, 26. září 2021

Téměř deset let po svém propuštění v rámci dohody o výměně vězňů s Hamásem promluvil Gilad Šalit o svém pobytu v zajetí a uvedl, že ačkoli ho Hamás udržoval v dobrém stavu, byl to právě Stát Izrael, který mu v těžkých podmínkách dal naději.

„Živý voják – jeho hodnota je jiná než hodnota mrtvého vojáka. Bylo pro ně důležité udržet mě naživu,“ komentoval Šalit zvláštní setkání s přeživšími holocaustu, které v pátek večer odvysílala izraelská televize N12.

Šalit byl unesen 25. června 2006, kdy byl tank, v němž sloužil, přepaden na izraelské straně hranice s Gazou teroristy Hamásu, kteří pronikli tunelem poblíž přechodu Kerem Šalom. Při útoku byli zabiti velitel tanku poručík Hanan Barak a rotný Pavel Slucker a jeden další voják byl zraněn.

Propuštěn byl po více než pěti letech, 18. října 2011, výměnou za 1027 Palestinců v rámci dohody zprostředkované Německem a Egyptem.

„Nebyl jsem nemocný. Byl jsem velmi hubený, i teď jsem hubený, ale byl jsem trochu hubenější,“ řekl Šalit a přiznal, že se bál, aby se jeho zdravotní stav nezhoršil. „Celkově mě Hamás jako organizace chtěl udržet v dobré kondici, v dobré fyzické kondici,“ dodal.

„Stát mi dával naději. Rodina, přátelé. Mohu říci, že jsem měl určitý pesimismus. Většinu času jsem byl v nejistotě, protože jsem nemohl vědět, jak to skončí.“

Během svého zajetí byl Hamásem přemisťován na různá místa jen výjimečně. O izraelských snahách o jeho propuštění se však dozvěděl až v pozdější fázi svého utrpení. „Izraelská média mě informovala prostřednictvím rádia,“ řekl a dodal: „Mimochodem, bylo pro mě těžké to poslouchat, protože celou dobu to bylo jen….všechna jednání skončí zklamáním, takže bylo velmi deprimující to poslouchat.“

Když se zamýšlel nad tím, jak se mu podařilo traumatizující zážitek přežít, řekl, že zpětně mu pomohlo vyrovnat se s tím, že byl zvyklý na vlastní společnost.

„Člověk musí být pořád sám se sebou a nezhroutit se. To mi možná pomohlo. V minulosti (před únosem) jsem nebyl zrovna společenský člověk, který byl obklopen spoustou přátel a velkou rodinou. Možná právě to mi pomohlo.“

Na otázku, jak se mu podařilo komunikovat s muži, kteří ho drželi, vysvětlil: „Někteří uměli hebrejsky, někteří starší pracovali v Izraeli, uměli hebrejsky. Uměli trochu anglicky. A kdo neuměl, tak trochu arabsky.“

Po deseti letech si Šalit prožil těžké chvíle vyplývající z této zkušenosti, ale celkově se podle svých slov zotavil.

„Jak vidíte, moje situace je dobrá. Prošel jsem těmi roky relativně dobře. Je pravda, že se trochu léčím, ale celkově jsem se zotavil a dnes jsem zaměstnaný člověk. Oženil jsem se, žiji normálním, běžným životem.“

A dodal: „Můj pobyt tam byl těžký, byl dlouhý.“

Šalitovy komentáře přicházejí v době, kdy Gerhard Conrad, bývalý vysoký představitel německé Spolkové zpravodajské služby (BND), odhalil, že Izrael propásl příležitost zajistit pro Šalita lepší dohodu již v dřívější fázi vyjednávání.

V rozhovoru pro noviny Yedioth Ahronoth Conrad uvedl, že dohoda o Šalitovi výměnou za 1 000 vězňů byla vypracována v roce 2009 a byla připravena k realizaci, ale premiér Benjamin Netanjahu od ní tehdy odstoupil. Dohoda z roku 2011 nakonec zahrnovala i palestinské vězně, kteří nebyli na původním seznamu.

Jeho komentáře jsou vnímány jako varování Izraeli v návaznosti na novou nabídku Hamásu na výměnu vězňů za těla vojáků IDF Hadara Goldina a Orona Šaula a dvou civilistů, o nichž se předpokládá, že jsou stále naživu: Hišama al-Sajeda a Avery Mengistu. Na oplátku Hamás požaduje propuštění všech palestinských žen a dětí, kromě řady palestinských vězňů včetně teroristů a šesti vězňů z věznice Gilboa. Izrael zatím o dohodu projevil jen malý zájem.

V pátek řekl představitel Hamásu Moussa Abu Marzouk katarskému deníku al-Araby al-Jadeed, že v rozhovorech o výměně vězňů, které zprostředkovává Egypt, došlo k „zásadnímu vývoji“, a dodal: „Tato záležitost bude hotova během několika týdnů – pokud okupace (tj. Izrael) odpoví na požadavky hnutí (Hamás). Okupace otálí, snaží se manévrovat a získat čas.“