Kompromisy, vyjednávání a umožnění odsunout čest a postavení židovského státu se znovu a znovu setkávají s válkou. Op-ed.

Autor: Alex Selsky 28. března 2023 16:13

Existuje dnes již slavná replika Winstona Churchilla na adresu Nevilla Chamberlaina, když ten jako premiér dovolil Hitlerovi zabrat Československo, aby dosáhl zdání míru. „Dostal jste na výběr mezi válkou a hanbou. Vybrali jste si hanbu a budete mít válku,“ řekl Churchill prorocky.

Pro příliš mnoho lidí v dějinách je všelék v podobě míru nesmírně lákavý. Mnozí věří, že když se dostatečně vzdají nebo udělají dostatečný kompromis, bude jim druhou stranou vyhověno stejnou měrou.

V kontextu více než 100 let trvající války násilného palestinského arabského extremismu proti židovské suverenitě se ústupky a kompromisy setkávají se stále větším násilím.

Druhá intifáda přišla v návaznosti na mimořádně velkorysé nabídky prezidenta Clintona a premiéra Baraka v Camp Davidu a poté v Šarm aš-Šajchu. Druhá libanonská válka se odehrála jen několik měsíců po stažení z Gazy.

Kompromisy, vyjednávání a umožnění, aby čest a postavení židovského státu byly stále více odsouvány, se znovu a znovu setkávají s válkou.

Bez ohledu na tuto rovnici, která platí zřejmě bez výjimky, izraelští představitelé nadále věří a doufají, že tentokrát to dopadne jinak.

Stejně tak je tomu i se současností. Izrael opět propásl příležitost a dává najevo slabost v boji proti palestinskému arabskému terorismu a palestinskému arabskému odmítavému postoji.

V situaci, kdy je Palestinská samospráva na pokraji zhroucení, místo aby toho využil a požadoval vysokou strategickou cenu výměnou za její záchranu, Izrael opět nevydrží tlak, a to jak mezinárodní, tak domácí, a pokračuje v záchraně Palestinské samosprávy za nízkou cenu falešného dočasného klidu.

Tento týden se v Šarm aš-Šajchu konal další summit vysokých představitelů Izraele, USA, Egypta, Jordánska a Palestinské samosprávy, který navázal na předchozí summit zhruba před měsícem v Jordánsku a jehož cílem bylo projednat budoucnost hroutící se Palestinské samosprávy.

Není pochyb o tom, že Izrael nemá zájem na rozpadu Palestinské autonomie. Bezpečnostní koordinace je důležitá a Izrael se nechce vrátit k tomu, aby sám spravoval civilní obyvatelstvo, a to oprávněně. Je však třeba využít příležitosti a klást autoritě podmínky, než se začne hovořit o její záchraně před kolapsem.

Je třeba si uvědomit, že Palestinská samospráva je orgánem, který terorismus produkuje, a teprve poté trochu pomáhá v boji proti němu. Palestinská samospráva pokračuje v každodenním podněcování proti Izraeli a v otevřené výzvě k pokračování ozbrojeného boje, a to i mezi dětmi a mládeží.

Teroristické útoky se nadále objevují na jejím území, vysocí důstojníci Palestinské autonomie podněcují a povzbuzují a stávají se hrdiny, když jejich děti s jejich podporou vyrážejí provádět teroristické útoky. Nadále platí rodinám teroristů a není ochotna se těchto plateb vzdát ani navzdory kompenzacím izraelské vlády.

Palestinská samospráva nadále iniciuje protiizraelské diplomatické aktivity v OSN a Mezinárodním trestním soudu, vyzývá k bojkotu Izraele, zákeřně napadá arabské země, které normalizují vztahy s Izraelem, a všemožně se snaží světu ukázat, že její cesta nevede k míru, ale k válce. Ne přijmout porážku a uznat konec konfliktu a to, že Stát Izrael je židovský stát, ale pokračovat v ozbrojeném boji a pokračovat v odmítání a odporu vůči všem řešením.

Rozpad Palestinské autonomie je příležitostí, jak jejím vůdcům naúčtovat vysokou cenu za jejich záchranu. Právě nyní, kdy je Palestinská autonomie slabá, kdy je její politická a ekonomická podpora na dně, kdy jsou Američané a Evropané zaměstnáni Ukrajinou a arabské země Íránem a kdy je již celému světu jasné, že se hroutí kvůli svému odmítavému postoji a korupci, a ne kvůli Izraeli – musí Izrael vést tvrdohlavou linii i vůči Spojeným státům a jejich spojencům, kteří si skutečně přejí bezpečnost v regionu.

Palestinská samospráva musí být donucena ukončit ozbrojený boj, uznat Izrael jako židovský stát, přestat podněcovat a podporovat terorismus, přestat zabírat Oblast C v rozporu s dohodami z Osla, učinit odvážná rozhodnutí a začít žít. K tomu musí být Palestinská autonomie donucena ekonomickými a diplomatickými pákami, dokud nebude nucena se vzdát.

To by bylo vítězství Izraele, které by mělo být strategickým cílem všech tvůrců izraelské politiky a rozhodovacích orgánů. V opačném případě bude konflikt pokračovat a krvavá daň se bude zvyšovat.

Žel Izrael opět dělá pravý opak.

Izrael opět poskytuje výhody a zmrazuje rozvoj v Judeji a Samaří, a to jen proto, aby získal falešný dočasný klid. Naučili jsme se, že dávky a odměny pouze podporují pokračující tlak a násilí. Nesmíme stále opakovat stejné chyby. Máme válku a potupu.

Je třeba usilovat o dlouhodobý strategický posun v chování Palestinské samosprávy, a ne jen o krátkodobé zachování klidu, a to je třeba vyžadovat a usilovat o to v každé situaci a při každé příležitosti, dokud se palestinští Arabové nevzdají, nepřijmou porážku a konflikt nebude moci konečně skončit.

Alex Selsky dříve působil jako poradce premiéra Benjamina Netanjahua, jako člen správní rady Židovské agentury, člen výkonné rady Světové sionistické organizace. Přednáší na katedře politiky a komunikace na akademické koleji Hadassah v Jeruzalémě a je členem Israeli Victory Project.