Je to jasné z Ježíšova příkladu, z teorie spravedlivé války i z vlastních výroků Hamásu.

Autor: Gerald McDermott, Christianity Today, 17. října 2023

Všichni už jste slyšeli o zmasakrovaných izraelských miminkách, viděli hrůzné video s unesenou mladou Židovkou, kterou tahají za vlasy a z jejíhož rozkroku zřejmě teče krev, četli o 85leté babičce unesené do Pásma Gazy bez potřebných léků, aby zemřela sama a ve velkých bolestech.

Nyní už víte, že teroristé Hamásu postříleli děti, znásilňovali ženy, vytrhávali miminka z náruče rodičů. Možná jste slyšeli, jak jedna z těch, kdo přežily masakr na hudebním festivalu, vyprávěla: „Kluk, který byl se mnou, pořád křičel a prosil o život… A pak křičet přestal. Zavraždili ho před mýma očima.“

K dnešnímu dni (17. října, pozn. překl.) víme, že Hamás zavraždil více než 1400 Izraelců, na 3000 jich zranil a zhruba 200 jich drží jako rukojmí. Útok na Izrael se srovnává s americkým 11. zářím. Mohl by se také srovnávat s porážkou spojenců u Dunkerku, se situací na začátku války o přežití, jejíž výsledek byl nejistý.

Pro křesťany, kteří tyto hrůzy sledují zdálky, je třeba, aby odsoudili zlo páchané Hamásem a aby uznali, že je nutné se mu postavit na odpor.

Mělo by to být samozřejmostí, ale někteří křesťané odmítají Hamás za jeho barbarská zvěrstva odsoudit. Například stanovisko americké Episkopální církve zmiňuje „čas násilí“, ale nemluví o tom, že jeho iniciátorem byl Hamás, naznačuje, že základní příčinou je „okupace“, a tvrdí, že reakce Izraele je „nepřiměřená“. Spojená metodistická církev obdobně mluví pouze o „eskalaci násilí“ a nabádá „obě strany, aby nesahaly k dalšímu násilí“.

Žádné další násilí? Řekli bychom totéž, kdyby teroristé zabili poměrné množství Američanů? (V poměru k počtu obyvatelstva by to bylo asi 40 000 mrtvých.) Jak argumentuje Elliot Kaufman z listu The Wall Street Journal, vyváženost vůči zlu Hamásu vlastně znamená výzvu, aby se Izrael vzdal namísto aby se bránil: potom se jeho nepřátelé vrátí a budou ve svých masakrech pokračovat.

To není jediný bod, kdy si taková tvrzení zaslouží bližší zkoumání. Jak může být „okupace“ důvodem barbarství Hamásu, když Izrael přestal Gazu okupovat v roce 2005 a Hamás v tomto městském státě vládne od roku 2007?

Ještě důležitější však je, že řeči o „okupaci“ budí u mnohých dojem, že Hamás se chce o území s Židy dělit. Hamás však otevřeně prohlašuje, že chce vyhnat každého Žida do moře a zabít každého, který by se snažil zůstat. To je význam populárního sloganu „From the river to the sea, Palestine shall be free“ (Palestina bude svobodná od řeky k moři, tedy celé území dnešního Izraele má být judenrein, pozn. překl.).

To není nefér tvrzení odpůrců. Článek 7 zakládající charty Hamásu cituje Mohamedův výrok z hadís: „Soudný den nenastane, dokud nebudou muslimové bojovat se Židy, kdy se Žid bude schovávat za kameny a stromy. Kameny a stromy budou volat: Ó muslime, ó Abdulláhu, za mnou je Žid, pojď a zabij ho.“

Hamás se od svých antisemitských kořenů neodchýlil. Vysoký představitel Hamásu Moussa Abu Marzouk řekl v roce 2021, že jeho organizace chce, aby Izrael „skončil tak, jak začal“. Válka, kterou teď Hamás proti Izraeli rozpoutal, není o okupaci. Jejím cílem je likvidace státu Izrael a všech jeho Židů.

Je tedy plánovaná izraelská reakce —zničení Hamásu — nepřiměřená? Článek 51 Charty OSN stanoví, že každá země má „inherentní právo“ bránit se proti ozbrojenému útoku. Reakce musí splňovat zásadu proporcionality, jejíž součástí je snaha maximálně se vyhnout zabití civilistů.

Izrael dělá pro to, aby se vyhnul civilním obětem, víc než kterákoli jiná mocnost. Úplně se tomu však vyhnout je nemožné, když Hamás používá živé štíty, jak Palestince, tak nyní izraelské rukojmí, a umisťuje svá velitelská stanoviště do nemocnic, škol a mešit. Hamás teď zabraňuje civilistům v Gaze uposlechnout izraelské výzvy, aby se evakuovali a vyhnuli se tak izraelským bombám.

Už proto se srovnávání počtu mrtvých civilistů mezi Palestinci a Židy míjí smyslem. Hamás záměrně útočí na civilisty, zatímco izraelské síly se snaží oběti mezi civilisty minimalizovat. A i když se jim to nepodaří, za palestinské civilní oběti nese odpovědnost Hamás, protože je krutě nutí zůstávat mezi teroristy, na které Izrael po právu cílí.

Touha Hamásu „zničit Izrael přinesla Palestincům pouze válku a smrt“ píše odborník na Blízký východ Bassam Tawil. „Aby dosáhl svého cíle vyvraždit Židy a zlikvidovat Izrael, Hamás je připraven obětovat nekonečné množství Palestinců.“

Rozlišovat tyto věci je důležité pro správnou reakcí křesťanů na tuto válku. Zaprvé, Starý i Nový zákon nás vyzývá, abychom nenáviděli zlo. V Přísloví čteme „Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo“ (Přísloví 8:13) a apoštol Pavel nás nabádá, abychom „si ošklivili zlo“ (Římanům 12:9). Zlo Hamásu máme nenávidět – a nebát se to říct veřejně.

Není přehnané srovnávat antisemitismus Hamásu s nacismem. Je faktem, že Hamás pochází z Muslimského bratrstva, mezi jehož prvními vůdci v Izraeli byl jeruzalémský muftí Amin al-Husseini, kterého nacisté platili za rozhlasové pořady vyzývající muslimy, aby všude zabíjeli Židy.

Být proti islámu není islamofobní. Je mnoho muslimů, kteří také nenávidí Hamás a doufají, že Izrael ho zničí. Můžeme usilovat o zničení nacistům podobného Hamásu, aniž bychom démonizovali všechny muslimy.

Ježíš nenáviděl zlo. Ve druhé kapitole Zjevení chválí sbor v Efezu, že „nenávidí skutky nikolaitů stejně jako já“. Šlo o skutky modlářství a sexuální nečistoty (viz Zj 2:14–15).

Ježíš také dával najevo, že není pacifista, nýbrž, slovy Kazatele, ví, že existuje „čas války“ (Kazatel 3:8). Ve svém podobenství o zlých správcích na vinici mluví o tom, že pán vinice „zlé bez milosti zahubí“ (Matouš 21:41). Je to tentýž Ježíš, jehož plášť je zbrocený krví a z jehož úst vychází meč, kterým jsou zlí pobiti (Zjevení 19:13,21) — a tentýž Ježíš, který podle Judy „zahubil ty, kteří neuvěřili“ (Juda 5).

Ježíš nás sice vyzývá, abychom milovali své nepřátele, to však neznamená, že nemáme nenávidět zlo. Jeho slova nejsou v rozporu s tragickou nutností, aby se národy bránily proti těm, kdo usilují o jejich zničení.

To je několik biblických argumentů (je jich mnohem víc) pro druhou reakcí křesťanů: je třeba konflikt analyzovat v rámci teorie spravedlivé války.

Základem této teorie je myšlenka, že genocidní pokus o vyhubení národa, země nebo etnické menšiny je vždycky velké morální zlo. Přesně o to usiluje Hamás a přesně to se Izrael snaží nedělat.

Druhou zásadou spravedlivé války je rozlišování: lidé, kteří neválčí, by nikdy neměli být přímo a záměrně cílem. Opět, přesně toho se Hamás dopustil svými hrůznými útoky na miminka, děti, neozbrojené ženy a starce, zatímco Izrael před útokem varuje nevinné Gazany, aby utekli.

Třetí zásadou je přiměřenost. Odveta by měla být úměrná utrpěné újmě a sekundární následky, jako je neúmyslné zabití civilistů, musí být úměrné vojenskému přínosu útoku. Cílem Izraele je bránit se proti nepříteli usilujícímu o jeho zničení. Tím je válka proti Hamásu ospravedlněna. A když Hamás používá civilisty v Gaze jako lidské štíty, nepřiměřenost je na straně Hamásu, který takto brutálně ohrožuje vlastní lidi.

Konečně, křesťané by měli rozpoznat, že válka Hamásu proti Izraeli je také válkou proti křesťanům. Jeho cílem je vyhubit křesťany na této planetě. „Nemluvíme jen o osvobození naší země,“ řekl vloni spoluzakladatel Hamásu Mahmoud al Zahar. „Celých 510 milionů čtverečních kilometrů planety Země bude podřízeno systému, v němž není žádná nespravedlnost, žádný útlak, žádný sionismus, žádné zrádné křesťanství.“

V židovské tradici je jedno přísloví: „Kdo je laskavý ke krutému, bude krutý k laskavému.“ Křesťané chápou, že by nebylo spravedlivé být laskaví k nacismu. Právě tak musíme podporovat naše „starší bratry“ v Izraeli v jejich odhodlání ukončit krutost Hamásu.

Gerald McDermott je anglikánský teolog, který vyučuje na Jerusalem Seminary a Reformed Episcopal Seminary.