Při připomínání těžších stránek židovské historie kladou izraelské památníky často důraz na uctění těch, kteří se vzepřeli přesile a odvážně bojovali ve prospěch ostatních. Jinými slovy, hrdinům.

Autor: Jo Elizabeth 30. dubna 2025

Jedním z takových hrdinů je Elchanan Kalmanson, otec pěti dětí, který 7. října 2023 položil svůj život při záchraně mnoha dalších.

Protože Kalmanson (42) vedl bezpečnost svého města a sloužil v Mossadu, dozvěděl se o strašlivé zprávě o invazi Hamásu dříve než většina ostatních. „Nevypadá to dobře,“ řekl své rodině a sdělil jim: ‚Musím jít a pomoci‘. Nebyl sám. Stovky Izraelců, profesionálů i obyčejných lidí, měly stejný pocit, jak se zpráva postupně šířila a oni se vydávali na jih.

Kalmanson a jeho rodina žili v Otnielu, náboženské osadě v Judských horách, ale navzdory rozdílu mezi pohledem na svět a pohledem na extrémně sekulární komunitu Be’eri naskočil Kalmanson se svým bratrem a synovcem do auta, aby se vydal na pomoc bojujícímu kibucu. Jeli 100 kilometrů k hranicím Gazy, zatímco jim nad hlavami létaly tisíce raket, aniž by věděli, co je čeká.

Ze všech možností, na které se mohli připravit, si nedokázali představit děsivější scénu, než která se jim naskytla po příjezdu. Na největší kibuc v okolí Gazy útočily stovky teroristů, kteří systematicky vyhlazovali, mučili a ničili všechny a všechno, co jim stálo v cestě. Ocitli se obklopeni hustým dýmem a výbuchy, střelbou a křikem – v příkrém kontrastu s obvyklým mírumilovným rájem komunity Be’eri.

V rozhovoru pro Makor Rišon Kalmansonův otec rabín Beni Kalmanson vysvětlil: „Elchanan absolvoval rozsáhlý výcvik v protiteroristických bezpečnostních operacích.“ V rozhovoru pro Makor Rišon Kalmansonův otec řekl, že se mu to podařilo. Dodal: „Když přijel, měla armáda v Be’eri mnoho speciálních jednotek, ale teroristé už obsadili desítky domů. Jediný způsob, jak lidem pomoci, bylo chodit dům od domu, aniž by člověk věděl, co v každém z nich najde.

Zpravodajství HaMizrachi vypráví, jak zažili „všechny možné scénáře“. V některých případech se jim podařilo zachránit celé rodiny, v jiných nezůstal naživu nikdo, koho by mohli zachránit. Narazili na děti, které se dívaly, jak jsou jejich rodiče vražděni nebo unášeni, a často museli bojovat a zabíjet teroristy, aby se dostali do domů a zachránili lidi.

Některým rodinám pomohli utéct z bezpečných místností, protože jejich domy byly zapáleny, a v několika případech se snažili přesvědčit vyděšené lidi uvnitř, že jsou skutečně Izraelci. „Jsme tu, abychom vás zachránili, otevřete dveře!“. Volali a někdy zpívali písně Simchat Tóra, aby dokázali, že jsou Židé. Kalmansonovi se nejvíce dařilo přesvědčit je, že je bezpečné otevřít dveře, když odříkal Šema: „Rodiny otevíraly dveře, objímaly ho a on je odváděl do bezpečí,“ uvádí HaMizrachi.

Kalmanson a jeho posádka, přezdívaná „Tzevet Elchanan“ (Tým Elchanan), si vzali obrněný náklaďák a jezdili od dveří ke dveřím, aby jich zachránili co nejvíce, přičemž se do náklaďáku vešlo najednou deset až dvanáct lidí, ačkoli byl určen pouze pro čtyři. Ve vyčerpávající práci pokračovali 14 hodin a převezli mnoho lidí do bezpečí. „Pokaždé jsme si říkali, jak moc se nám nechce zpátky dovnitř,“ vzpomínal Kalmansonův synovec Itiel. „Ale věděli jsme, co musíme udělat.“

Právě když tým vstoupil do temného domu, začal terorista střílet a Kalmansona i jeho bratra zastřelil. Kalmanson tam zemřel v bratrově náručí poté, co zachránil více než 100 životů.

Příběhů o hrdinství ze 7. října je mnoho. Příliš mnoho lidí přišlo o život, když riskovali vše pro dobro druhých. Kalmanson bojoval na obranu svobody levicově orientovaných Izraelců z kibucu, jehož ideologie byla v příkrém rozporu s jeho vlastním přesvědčením. Obyvatelé Be’eri zase utěšili Kalmansonovu rodinu v jejím zármutku, vyjádřili hlubokou vděčnost za jeho mimořádnou oběť a shromáždili se kolem rodiny osadníků z kopců Judeje a Samaří.