Opačný scénář je nepředstavitelný: Žádný oddaný Žid by nepocítil potřebu schvalování evangelií, Koránu nebo Baghavad Gity!

Autor: Rafael Castro, 10. prosince 2020 12:00

Na Facebooku jsem nedávno zveřejnil následující: „Židé cítí touhu být milováni pohany. Pohané cítí touhu být milováni Bohem Izraele.“

První věta je patrná z vděčnosti většiny Židů ​​pohanům, kteří oceňují krásu judaismu. Tento pocit je tak silný, že je často nesprávně směrován, stejně, jako když si Židé (a židovský stát) pletou lichotky s přátelstvím a nerozlišují skutečné přátele od přátel falešných.

Druhá věta je pro většinu Židů záhadná, pro nežidy, kteří jsou obeznámeni s židovským učením a židovskou historií, jasná. Není jediného pohana, který v hloubi duše neví, že jsou Židé Boží lid. Zároveň každý pohan cítí, i když mylně, že je Bůh Tóry nemiluje.

Tato psychologická bolest v určitém okamžiku charakterizuje každé setkání pohanského smýšlení s judaismem. To se odráží v historii abrahamských náboženství: křesťanští teologové, kteří věří v pravdivost Tóry, byli bolestně zasaženi lhostejností k nežidům. Proto vyvinuli doktrínu, že Boží syn zemřel na kříži, aby odpustil hříchy všeho lidstva. To bylo důležité z jednoduchého důvodu: Aby se ukázalo, že Bůh miluje celé lidstvo.

V islámu byla tato dynamika podobná. Mohammed byl dostatečně inspirován, aby si uvědomil, že Bůh je jeden a nedělitelný. Jinými slovy věděl, že má Tóra pravdu. Mohammed tedy mohl přijmout cestu Noahidim (podle tohoto učení nejsou nežidé nuceni konvertovat, ale dodržovat 7 přikázání Tóry – poznámka překladatele).

Neudělal to, protože si uvědomil, že tehdejší rabíni neměli zájem na proselytizaci a sdílení Tóry s pohany. Zdrcen touto realitou udělal to, co navždy proklelo historii: Změnil směr modliteb islámu z Jeruzaléma na Mekku a opustil židovskou orientaci svého etického učení.

Když jsem toto zveřejnil na Facebooku, dostal jsem lajky od nejneočekávanějších lidí: od zbožného šíitského muslima v Pákistánu, od egyptského šejka zapojeného do mezináboženského dialogu, od zbožného katolíka a dokonce i od hinduisty žijícího v Americe.

Opačný scénář je nepředstavitelný: Žádný oddaný Žid by necítil potřebu schvalování evangelií, Koránu nebo Baghavad Gity!

Abychom tuto touhu po pravdě vyřešili, objevují se po celém světě hnutí Noahidim. To je obrovská příležitost a smrtelná hrozba. Je smrtelnou hrozbou, pokud se učení Noahidim pokroutí a použije se jako způsob, jak si podfinancované ješivy mohou z naší touhy po duchovnosti a pravdě udělat továrnu na peníze. Pokud k tomu dojde a pohané budou mít pocit, že je rabíni považují za své potenciální dárce, bude to mít pro židovský národ katastrofické důsledky.

Osobně znám ty zkušenosti pocitů lásky a zášti vůči Tóře i Židům současně. V historii se tato rozpolcenost projevuje v nepřetržitém cyklu, kdy jsou Židé nejvíc týráni poté, co byli nejprve nejvíc vítáni.

To nemusí být nutně zásadní chyba pohanské povahy. Toto je odrazem toho, co všichni lidé potřebují, aby byli v míru se sebou a s okolním světem: pravda, láska, úcta, uznání a smysl. Židé přežili všechna utrpení díky tomu, že jim Tóra všech těchto pět prvků poskytla. Mnoho nežidů si stále více uvědomuje, že jejich náboženské tradice pravdu nepřináší. Aby bylo možné naplnění vize proroků, musí jim judaismus proto poskytnout Tóru společně s láskou, úctou, uznáním a smyslem.

Jinými slovy, Židé nepotřebují někoho, aby někdo porazil jejich nepřátele a nastolil tímto způsobem univerzální mír. Vaše vítězné zbraně jsou hodnoty a ctnosti vaší víry.

Obyčejní rabíni musí začít učit Židy a pohany, že jsme všichni stejně milovaní, i když nejsme stejní a Boží očekávání od nás jsou různá. Nemusíme dodržovat 613 přikázání, ale pouze 7 – to samo o sobě není snadný požadavek.

Postoj Židů k ​​pohanům se tedy musí podobat postoji Kohanim (strážcům svatyně – poznámka překladatele) k Levijcům a Izraeli. Měli byste nám žehnat a lišit se od nás, protože my se lišíme od vás.

Pokud rabíni rozdělí ideální svět mezi Židy a Noahidim nebo řeknou, že Židé jsou prvorozenými v bratrství člověka, potom při sebemenší židovské marnosti pocítime nutkání uvrhnout vás do jámy.

Rabíni musí zdůraznit, že Židé i pohané jsou všichni Noemovi děti. Poté, co toto řeknou, mohou vysvětlit univerzální a jedinečné poslání Izraele jako kněžského národa. Pokud tak učiní, národy světa snad přijmou význam Tóry. A až se to stane, obejmeme se a budeme plakat jako Josef a jeho bratři po tisících letech zbytečné žárlivosti, zášti a nenávisti.