Soudci navrhli, že pokud současná vláda není ochotna povolit zřízení státní vyšetřovací komise, měla by být tato otázka předložena příští vládě, aby o potřebě takové komise mohli rozhodnout občané.

Autor: Hezki Baruch 23. dubna 2026, 9:30

Izraelský Nejvyšší soud ve čtvrtek před rozšířeným senátem sedmi soudců projednal petice požadující zřízení státní vyšetřovací komise k selháním souvisejícím s masakrem ze 7. října a následnými lety války.

Soudní senát vyslechl argumenty zástupců vlády, právních úředníků, pozůstalých rodin a členů Knesetu. Do soudní síně byl vpuštěn pouze malý počet truchlících příbuzných.

Jde o to, zda by měl soud změnit své dřívější předběžné opatření, které vládě nařizovalo zvážit zřízení komise, na závazné rozhodnutí.

Jednání bylo krátce přerušeno, když se demonstranti pokusili vniknout do soudní síně, což vedlo k evakuaci soudců bezpečnostními složkami. Slyšení bylo obnoveno po obnovení pořádku.

Na začátku jednání zpochybnil soudce Sohlberg postoj vlády proti zřízení komise a zeptal se, jaký alternativní mechanismus navrhuje. Zástupce vlády advokát Michael Ravilo argumentoval, že soud nemá pravomoc přinutit výkonnou moc k zřízení takového orgánu, a označil žádost navrhovatelů za bezprecedentní jak v Izraeli, tak na mezinárodní úrovni. Zdůraznil, že vláda již o této otázce diskutovala a rozhodla se komisi nezřídit.

Několik soudců se proti tomu ohradilo. Mezi námitkami proti postoji vlády zazněla otázka, zda pokud masakr ze 7. října neopodstatňuje soudní zásah, existuje vůbec nějaká situace, která by jej odůvodňovala. Objevily se také obavy z možného střetu zájmů, které naznačovaly, že by se vláda mohla vyhýbat vyšetřování, aby před volbami uchránila veřejnost před škodlivými informacemi.

Další námitka ze strany soudců se týkala toho, zda soud skutečně nemá žádnou pravomoc, i kdyby vláda změnila svůj předchozí postoj podporující vyšetřování. Ravilo trval na tom, že rozhodnutí nakonec leží na volených představitelích, a to i v případě jasného střetu zájmů.

Během jednání vyjádřily pozůstalé rodiny svou bolest a frustraci, přičemž někteří volali po přezkoumání samotné justice. Jeden otec řekl soudu, že uznání jejich bolesti nestačí, a naléhal na soudce, aby rodinám umožnili plně vyjádřit své stížnosti.

Ravilo později dodal, že podle názoru vlády by jakákoli komise měla být zřízena až po „vítězství na všech frontách“. Toto prohlášení vyvolalo u soudců šok a kritiku.

Advokát Yonatan Berman, zastupující generálního prokurátora, zdůraznil naléhavou potřebu vyšetřování a varoval, že zpoždění by mohla ohrozit jeho účinnost. Odmítl alternativní rámce a trval na tom, že vhodná by byla pouze formální státní vyšetřovací komise.

Soudce Sohlberg varoval před možnými důsledky soudního příkazu v této fázi, zejména s ohledem na blížící se volby a obavy o důvěru veřejnosti. Soudci navrhli, že by bylo lepší ponechat rozhodnutí na budoucí vládě, a položili otázku, zda by o této záležitosti neměla nakonec rozhodnout veřejnost u volebních uren.