Od roku 1967 se na arabsko-izraelský konflikt obecně nahlíží optikou izraelské „okupace“ a přítomnosti židovských komunit za zelenou linií. Eskalace napětí mezi Fatahem a Hamásem však vyvolává zásadní otázku: Je možné dosáhnou míru mezi Araby a Izraelem, pokud neexistuje mír mezi Hamásem a Fatahem?

Autor: Daniel Krygier, World Israel News

Mezinárodní společenství má sklony nakládat břímě míru na Izrael. Stále více ale na sebe poutá pozornost rostoucí trhlina mezi Gazou ovládanou Hamásem a Ramalláhem pod vládou Fatahu.

Egypt nedávno obvinil vůdce palestinské samosprávy (PS) Mahmúda Abbáse z eskalace krize v Gaze a pohrozil, že se stáhne z role prostředníka. PS požaduje, aby jí Hamás předal kontrolu nad Gazou. Ve snaze vyvinout na Hamás nátlak Abbás pozdržel Katarem financovanou dodávku paliva do energeticky vyčerpané Gazy. Tento poslední krok Ramalláhu pravděpodobně ještě prohloubí trhlinu mezi Hamásem a Fatahem.

V březnu 2018 ministerský předseda PS Rami Hamdallah během své návštěvy enklávy kontrolované Hamásem přežil pokus o atentát. Přestože Hamás odmítl jakoukoliv zodpovědnost, dramatický incident do vztahů mezi Ramalláhem a Gazou přilil další zlou krev. Otázkou zůstává, zda nepřátelství mezi Hamásem a Fatahem dosáhlo bodu, ze kterého už není návratu.

Kromě ideologického odporu vůči existenci židovského státu toho Hamás s Fatahem spojuje jen málo, pokud vůbec něco. Oba se netají svým záměrem vymazat Izrael z mapy. Hamás se však vzácně shodl s Jeruzalémem v obvinění Abbáse z toho, že se snaží Izrael dotlačit k válce s Gazou. Hamás také připustil, že přísunu nezbytné humanitární pomoci do Gazy nebrání Izrael, ale Ramalláh.

Mikrokosmos mezikmenových vztahů

Konflikt mezi Hamásem a Fatahem je mikrokosmem mezikmenových vztahů v rámci muslimského arabského světa. Západní liberálové vidí řešení konfliktu v hranicích mezi dvěma nepřáteli. Ignorují však fakt, že kmenová příslušnost má v arabském světě mnohem hlubší kořeny než relativně nedávno importovaná myšlenka státní příslušnosti.

Bývalý vůdce OOP Jásir Arafat na světové jeviště úspěšně uvedl jméno „Palestina“. Kromě odporu vůči existenci Izraele však průměrný obyvatel Gazy má jen málo společného s průměrným obyvatelem Ramalláhu nebo Betléma. Ve skutečnosti mezi těmito dvěma entitami existuje široká kulturní a mentální propast.

Obyvatelé Gazy jsou tradičnější a mluví arabštinou s egyptským přízvukem. V protikladu k tomu se arabští obyvatelé Judska a Samařska více soustřeďují ve městech, mluví arabštinou s jordánským přízvukem a jsou otevřenější moderním trendům.

Stažení Izraele z Gazy mír na hranicích s Gazou nepřineslo. Izrael by se jednoho dne mohl rozhodnout stáhnout se z převážně arabských částí Judska a Samařska.

V blízké budoucnosti však setrvalý odpor vůči existenci Izraele a vzájemná kmenová rivalita mezi Hamásem a Fatahem budou i nadále blokovat vizi mírového dvoustátního řešení.