Lawrence neměl prakticky žádné vojenské zkušenosti, přesto vyvinul pro špatně organizované beduíny účinnou strategii partyzánské války. Nájezdy na jedinou železniční trať, na vodovody a osamělé posádky měly úspěch a Lawrencem vedení povstalci obsadili v červnu 1917 přístav Akaba a na samém konci války, dne 1. října 1918 Damašek.
V Mezopotámii naopak Britové usnuli na vavřínech a nakonec zde britský armádní sbor, vedený generálem Townshendem, po statečném boji a po vyčerpání všech potravin a munice kapituloval. Následoval děsivý pochod smrti. Ale nakonec po reorganizaci dohodových vojsk dne 11. března 1917 padl Bagdád. Od východu to prostě nešlo.
Bylo rozhodnuto dobýt Palestinu postupem z Egypta. Britové, poučení válkou na mnoha frontách, rozhýbali svůj Egyptský expediční sbor a za podpory fascinující logistické podpory zahájili postup přes Sinajský poloostrov.
Cestou si budovali železnici a současně vodovod, kterým přečerpávali vodu z Nilu. Jako by tím bylo pomalu naplňováno jedno staré proroctví nebo snad legenda. Nejsem až takový znalec islámských náboženských věcí, ale v tom proroctví se pravilo, že jednou ze západu přijde vůdce, který zbaví Palestinu turecké nadvlády. Má přijít do Jeruzaléma pokorně a pěšky a přivede s sebou vodu z Nilu. Možná to byla reminiscence na Osvobození Palestiny egyptskou armádou v roce 1831.
Zde je fotografie z budování sinajské vojenské železnice – zajímavé dílo vojenské infrastruktury a záruka plynulého toku vojsk a materiálu na bojiště
Zde je v popředí vidět položené vodovodní potrubí čerpající vodu z Nilu, za ním železnici a za ním polní cestu s nekonečným proudem kolesen s materiálem.
Železnice i vodovod byly budovány tempem 80 kilometrů za měsíc. To je skvělé tempo a bylo jasné, že turecká armáda tomuto procesu nebude schopna dlouho vzdorovat. Ten vodovod bylo dílo, které bere dech i dnes. Měl přečerpávací stanice, vyrovnávací nádrže, věžové vodojemy pro udržení tlaku a jeho součástí byla mobilní nádrž na 2 500 000 litrů vody. Před čelem tohoto pohybu postupoval Velbloudí dopravní sbor, který zajišťoval vše potřebné pro jednotky v dotyku s Turky.
Všemu tomu velel generálporučík sir Archibald Murray. Pěší divize pochodovaly podél pobřeží a železnice a zbytek terénu pokrývaly jezdecké síly a jednotky na velbloudech. Jízdě velel Australan Harry Chauvel, profesionál s bohatými zkušenostmi. Byl inteligentní, své vojáky, většinou dobrovolníky, velmi odolné a vytrvalé, miloval hlubokou vojáckou láskou a oni mu to vraceli. Jejich role na porážce Turků v Palestině se nakonec ukázala nezastupitelná. Tyto jezdecké divize byly jak britské, tak australské. Vždy to byli odolní vojáci původem z venkova, uvyklí těžké práci, často dobří střelci. Britové bojovali jako klasická jízda, Australané jako pěchota, která se na koních přesouvala.
Tyto divize byly tvořeny třemi jezdeckými brigádami. Každá vždy se třemi jezdeckými pluky, kulometným oddílem s 12 kulomety a dělostřeleckým oddílem s 12 děly.
Kavaleristy podporovaly dvě technické jednotky
– lehká automobilová hlídka vybavená vozidly Ford T s lehkými kulomety
– a lehká obrněná motorizovaná baterie s obrněnými vozidly Rolls Royce.
Chauvel velel i speciální síle, nazývané Imperial Camel Corps. Bylo to 1 660 vojáků a důstojníků. Pocházeli hlavně z australských jezdeckých jednotek. Byli to hodně dobří vojáci. Bylo to deset střeleckých rot, kdy každá měla 5 kulometů jedné samostatné kulometné roty a jedné samostatné dělostřelecké baterie.
Imperiální Camel Corps při odpočinku
Když byla obsazena Sinaj, před jejich očima se objevila Palestina. Ta byla pořád pod nadvládou osmanské říše a její armády.
První obrázek ukazuje společnou fotografii německo-osmanského štábu, který řídil boje o Gazu, protože prvním cílem zde bylo město Gaza. Ta Gaza, která plní stránky světového tisku i dnes více než bohatě. Útok byl zahájen 26. března 1917. Byl veden velkou silou a razancí – dvě pěší divize a jedna divize jízdy šly do čelního útoku.
Tato fotografie potom ukazuje osmanskou kulometnou jednotku, která brání přístupy k městu.
Velitel Gazy, německý major Tiller, byl v zoufalé situaci, ale dokázal nemožné. Brity s těžkými ztrátami odrazil.
Zničený britský tank po první bitvě o město Gaza. Britové jich zde měli asi 12, ale stále dělali stejnou chybu. Místo vytvoření úderné tankové pěsti je rozptýlili po bojišti a každý tank díky tomu bojoval sám za sebe.
Dne 17. dubna téhož roku byl zahájen další útok. Oba protivníci se navzájem zabíjeli tři dlouhé dny. Výsledek byl pro Brity opět velmi zlý. 6 624 padlých, raněných a nezvěstných proti 402 padlým, 1 634 raněným a 245 nezvěstným na straně Turků. Murray byl odvolán a Palestina byla nadále v rukou Turků.
Padlo rozhodnutí a na bojiště dorazil generál sir Edmund Allenby.
Edmund Henry Allenby, 1. vikomt Allenby, se narodil 23. dubna 1861 a zemřel 14. května 1936. Byl britský voják, který se proslavil ve druhé fázi Velké války, ve které vedl jako vrchní velitel Egyptského expedičního sboru od 12. června 1917 do konce války v roce 1918 britské jednotky v bojích proti Osmanské říši v Africe a Asii. V průběhu těchto let zcela ovládl klíčové oblasti blízkého východu, zejména Palestinu a Sýrii a zcela deklasoval turecké, německé a dokonce rakousko-uherské jednotky působící na této frontě.
Maršál Edmund Henry Hynman Allenby, 1. vikomt Allenby v roce 1919, fotografie s vlastním podpisem
Po válce získal v roce 1919 hodnost polního maršála a byl mu udělen dědičný titul vikomt z Allenby. Je považován za jednoho z nejlepších dohodových velitelů první světové války. Dokázal to rychle – jeho cíl totiž nebyla Gaza, ale Be’er ševa.
Letecký pohled na Be’er ševu před britským útokem a Velbloudí sbor, který kryl severní křídlo fronty při útoku lehké jízdy.
Do dějin války na tomto bojišti se zapsal skvělou kamufláží třetího útoku na Gazu, kdy pod tímto krytím zaútočil na Be’er ševu, kterou nakonec dobyly australské jezdecké jednotky ANZAC pod velením brigádního generála Williama Granta. Útokem, který se stal legendárním.
Pokud se chcete dovědět více, sežeňte si film Lehká jízda, originální název Lighthorsemen z roku 1983. Je tam vše podstatné.
Díky tomu, že nyní byla Gaza od severu obchvácena, dne 31. října byla zahájena třetí bitva o Gazu. Gaza byla Turky vyklizena 7. listopadu 1917 a jih Palestiny byl v britských rukou.
