Navzdory své blízkosti k pásmu Gazy ovládanému Hamásem se toto izraelské pobřežní město stává stále častěji vyhledávanou destinací Američanů.

Autor: Linda Gradstein, JTA, 7.12.21 8:18

Když se lidé ptají Nechamy Greenfieldové, proč se v červnu, necelý měsíc po posledním izraelském konfliktu s Hamásem, rozhodla s manželem přestěhovat jen devět mil od Gazy, obvykle žertuje, že hledali trochu toho vzrušení.

Ale potenciál černého humoru není to, co ji přitahovalo do Aškelonu, rozvíjejícího se izraelského města, které bylo na začátku tohoto roku ostřelováno stovkami raket z pobřežního pásma a zabilo dva lidi. Greenfieldová, fyzioterapeutka v důchodu, která má v Izraeli dva syny, říká, že její rodina oceňuje komunitní atmosféru Aškelonu. A neznepokojuje ji ani vyhlídka na násilí, které představuje určité riziko téměř v každé části země.

„Zažili jsme 11. září a můj manžel byl ten den ve městě,“ říká. „Byla jsem v Izraeli mnohokrát a vždycky jsem se tu cítila bezpečněji než ve Spojených státech. Strach tu samozřejmě je, ale realita je taková, že na severu je Libanon… a zrovna včera večer se střílelo v Jeruzalémě.“

Tento postoj je mezi anglicky mluvícími přistěhovalci v Aškelonu běžný – jejich počet navzdory násilí zřejmě pomalu roste. Když rabín Matt Futterman, který vedl aškelonskou konzervativní synagogu, v roce 1986 přijel, odhadoval, že ve městě žije jen několik desítek anglicky mluvících přistěhovalců, kterým se v Izraeli souhrnně říká „Anglos“. Podle Stephena Epsteina, který se sem přestěhoval před rokem a půl a od té doby se snaží získat do města další Angličany, se o pětatřicet let později jejich počet zvýšil na zhruba 500.

Aškelon stále není hlavním lákadlem pro tisíce Američanů, kteří se každoročně stěhují do Izraele. Podle statistik neziskové organizace Nefeš B’Nefeš, která se zabývá řízením americké imigrace do Izraele, se od roku 2017 do Aškelonu přestěhovalo z USA jen 75 Američanů. Pro srovnání, do středoizraelských měst Raanana a Modiin, která jsou mezi Angličany historicky oblíbená, se za stejné období přestěhovalo celkem více než 1 000 amerických přistěhovalců. Statistika nezahrnuje americké přistěhovalce, kteří se do Aškelonu přestěhovali z jiného města v Izraeli.

Pro Angličany žijící v Aškelonu je intimita anglicky mluvící komunity součástí přitažlivosti města. Po službě na kazatelně konzervativní synagogy se Futterman s manželkou rozhodli přestěhovat zpět do USA, aby se mohli starat o stárnoucí rodiče. Když však nastal čas odejít do důchodu, vrátili se do Aškelonu.

Jejich oddanost městu prošla zkouškou v květnu, kdy raketa vystřelená z pásma Gazy narazila do budovy přímo za jejich domem a zabila 32letou Soumyu Santoshovou, pečovatelku z Indie. Později téhož dne byla při samostatném raketovém útoku na město zabita 52letá Nella Gurevitzová. Futtermanovi strávili ten den běháním sem a tam z obývacího pokoje do opevněného pokoje ve svém bytě a doufali, že jejich budova není další na řadě.

„Zažili jsme několik děsivých okamžiků,“ říká Futterman. „A jakmile jsme se dozvěděli, že byl někdo zabit a viděli jsme, že nejde elektřina, naše děti naléhaly, abychom opustili Aškelon a šli k nim.“

Zbytek jedenáctidenního konfliktu přečkali v domě svých dcer v Mazkeret Batya, malém městě ve středním Izraeli. Ale Futterman říká, že kdyby na tom jeho děti netrvaly, možná by neodjel. A stále pěje na Aškelon samou chválu.

„Město je malé a nádherné a z jednoho konce na druhý se dostanete bez zácpy,“ říká. „Jsou tu dobré školy a dobré restaurace. Hodně anglicky mluvících lidí jsou sociální pracovníci, psychologové a učitelé.“

Postupný příliv anglicky mluvících přistěhovalců dal vzniknout několika anglicky mluvícím skupinám na Facebooku pro obyvatele Aškelonu a také komunitním webovým stránkám v angličtině. V posledních letech stále více městských restaurací překládá své jídelní lístky do angličtiny.

„Je to pro lidi, které láká moře a zároveň chtějí anglofonní komunitu,“ řekl Epstein. „Kvůli COVIDu mnoho lidí pracuje z domova a do kanceláře chodí jen jednou nebo dvakrát týdně.“

Do města se nestěhují jen přistěhovalci. Celkový počet obyvatel Aškelonu v posledních letech prudce vzrostl. Když Futtermanovi v roce 1986 přišli, žilo zde asi 50 000 lidí. Dnes se počet obyvatel ztrojnásobil na téměř 150 000, což z něj činí dvanácté největší město Izraele.

Populační boom nastal částečně díky tomu, že v roce 2013 byla mezi Aškelonem a Tel Avivem zprovozněna přímá hodinová vlaková linka, díky níž se město stalo dostupnějším pro ty, kteří pracují v ekonomickém hlavním městě Izraele, ale chtějí levnější bydlení. Třípokojový byt v Aškelonu stojí méně než polovinu toho, co v Tel Avivu nebo Jeruzalémě.

V letech po založení Izraele se ve městě usadilo velké množství přistěhovalců z řad Mizrahi neboli Židů s kořeny na Blízkém východě, kteří zde stále tvoří většinu. Anglická komunita ve městě má však také poměrně hlubokou historii. Aškelon byl původně plánován členy jihoafrické židovské komunity jako zahradní město podobné těm, která se nacházejí v Jižní Africe.

David Zwebner, jihoafrický přistěhovalec, který píše knihu o Aškelonu a stal se realitním makléřem ve městě, říká, že židovská komunita v Jižní Africe se obrátila na vznikající izraelskou vládu s nabídkou finanční pomoci a Golda Myersonová (později Meirová) jim řekla, aby „pro nás navrhli město“.

O jihoafrickém odkazu Aškelonu svědčí rozsáhlé parky a ulice pojmenované podle míst jako Kapetown a Johannesburg. Město je více než jiná izraelská města protkáno širokými silnicemi s malým provozem.

„Aškelon je téměř stejně velký jako Tel Aviv, ale má jen čtvrtinu obyvatel,“ řekl Epstein. „Město má tolik volných zelených ploch, že se v některých parcích a prázdných pozemcích v noci potulují lišky.“

Zwebner řekl, že ceny nemovitostí rychle rostou navzdory raketové palbě, kterou téměř celou zachycuje izraelský protiraketový systém Iron Dome. V budově, kde prodává bytové jednotky, se před dvěma lety prodávaly byty se čtyřmi ložnicemi za zhruba 420 000 dolarů. Dnes se jejich cena vyšplhala na 750 000 dolarů.

Greenfield má však pocit, že si Aškelon stále zachoval svou domáckou atmosféru. Pět měsíců po příjezdu se připojila ke skupině řemeslníků a skupině chodících žen. Sousedé jsou přátelští a zvou je na šabatová jídla.

„Všichni jsou neuvěřitelně milí,“ říká. „Dokonce i lidé v bance. Dokonce i v supermarketu. Prostě šli nad rámec toho, co se dalo očekávat.“